Sadismus je sexuální uspokojování prostřednictvím agrese a násilí k sexuálnímu objektu. Masochismus je zrcadlovým projevem sadismu, uspokojení přináší agrese a násilí, kterého se někdo dopouští na nás. Obě deviace mají jak své nikoho neohrožující varianty, řekněme erotické záliby, ale i své brutální formy. Pokračujeme tímto článkem v našem seriálu o sexuálních deviacích.
Fetišistický sadismus
Tato sexuální deviace má povahu intimní erotické záliby. Oběť zpravidla vážněji neohrožuje. Někdy je objekt jako celek v pozadí a erotická fascinace se týká jen rekvizit, které nějak souvisejí s násilím. Deviace může mít povahu fantazijní, pak jeho projevem jsou svérázné literární nebo výtvarné produkce. Někdy jde o samoúčelná pseudoumělecká díla, jindy má takové dílo jisté umělecké ambice. Klasikem fetišistického sadismu, po němž celá deviace nese název, byl markýz de Sade (1740–1840). Markýz začal psát svá díla až v době, kdy jeho svobodným sexuálním hrátkám byla učiněna přítrž, až když byl uvezněn. Se stoupající frustrací z uvěznění stoupala i expresivnost a brutalita jeho děl („Justina“, „Filosofie v budoáru“ aj.). Začínají námluvami s fetišistickým sadismem, rozličnými důtkami a hraním rolí, končí ovšem už násilím a vražděním.
Fetišistický sadista může své deviantní zájmy realizovat se svévolným sexuálním partnerem. Často využívá služeb specializovaných prostitutek a prostitutů. V některých zemích se fetišističtí sadisté sdružují do deviantních erotických klubů. Zde je možné za úplatu získat jak sadistické rekvizity, tak svolného partnera či partnerku. Protože sadismus se v tomto provedení dokonale doplňuje se svým inverzním obrazem, masochismem, bývá někdy pojednáván jako „sadomasochismus“ („SM kluby“). Skutečných sadomasochistů je však v populaci jen velmi málo. Jedince většinou dovedeme podle jeho erotických preferencí zařadit buď jako sadistu, nebo jako masochistu.
Fetišističtí sadisté zpravidla nepáchají žádné trestné činy. Bývají proto objeveni jen náhodou. Někteří mladí fetišističtí sadisté konzultují sexuologickou poradnu, protože jsou znepokojeni svými zvláštními erotickými představami. Partnerky těchto mužů někdy zveřejní jejich sexuálně deviantní záliby. Buď proto, že jsou těmito praktikami překvapeny a pohoršeny, nebo (častěji) proto, že došlo k partnerskému či manželskému konfliktu a je třeba protějšek co nejvíce zdiskreditovat v očích okolí.
Agresivní (útočný) sadismus
Agresivní sadista brutálně napadá objekt aby si jej podrobil. Nežádá souhlas ani poslušnost, ani o ně mnoho neusiluje. Někdy se zdá, že potřebuje především negativní reakce objektu, jeho strach, hrůzu a odpor. Objekt bývá znehybňován fyzickým násilím, nebo těžkými hrozbami. Způsob napadení objektu bývá až rituálně stereotypní. Dojde k bití, útoku kamenem či klackem do hlavy, rdoušení, škrcení, svazování, omámení. Jindy je objekt napadán střelnou zbraní, doslova „uloven“ ze zálohy.
Typické pro agresivního sadistu je brutální a samoúčelné trýznění podmaněného objektu. Tito devianti dávají svým chováním jednoznačně najevo, že pravým cílem útoku není získat si pohlavní styk. K brutálnímu fyzickému násilí přistupuje komandování a šikanování. Oběť může být mučena různými způsoby a někdy až usmrcena. Od patologického sexuálního agresora se útočný sadista liší především tím, že objekt samoúčelně trýzní a ponižuje. Rekvizity potřebné k napadení a týrání objektu nosí útočný sadista někdy u sebe. Jsou to nože, pistole, pouta, provazy, řetězy a podobně. V kontaktu s obětí někdy takový útočný sadista nedospěje ani k pocitovému vyvrcholení. Jindy se během dlouhého rituálu ukojí opakovaně a různými způsoby. Často úmyslně oddaluje orgasmus a dává tak najevo, že mu jde především o vzrušení z trýznění oběti.
K agresivním sadistům patří většina sériových sexuálních vrahů. Psali jsme například o Tedu Bundym, jenž má na svědomí brutální vraždy více než čedesáti žen. Jejich delikty bývají často provedeny stereotypním rukopisem, stejnou technikou. Málokterý útočný sadista však zahajuje svou delikventní kariéru sexuální vraždou. Většinou se nebezpečnost jejich deliktů stupňuje.
Útočný sadista bývá zřídka dobrovolným klientem sexuologa. Práce s nimi je otázkou medicínských opatření u sexuálních delikventů.
Masochismus
Masochista získává sexuální uspokojení na základě týrání, trýznění, bolesti. Jde o jedinou parafilii, v níž počet žen poněkud překračuje počet mužů. Sadismus je procentuálně častěji zastoupen mezi lesbickými ženami, heterosexuálně orientované dámy bývají častěji masochistické než lesby. U mužů jsou obdobné souvislosti též naznačeny, ale jsou méně výrazné. U mužů i žen této orientace je častěji zaznamenána masturbace ve srovnání s běžnou populací.
Masochisté přemlouvají nebo uplácejí své sexuální objekty, aby je trýznily, ponižovaly a komandovaly. Deviace může mít heterosexuální a homosexuální formu. Objektem mohou být osoby dospělé a dospívající. Jen výjimečně jsou objektem masochisty děti. Někteří masochisté preferují vysloveně geronty. Mnohý masochista nehledá partnera. Buď proto, že nechce své intimní záliby s někým sdílet, nebo proto, že je autoeroticky orientován. Takoví masochisté si někdy způsobují i vážná zranění pomocí různých mučících přístrojů vlastní konstrukce. Například muž, který opakovaně masturboval napodobeninou pohlavního údu, kterou si zaváděl do konečníku. „Nástroj“ potíral pepřem a pálivou paprikou, aby si způsobil žádoucí bolesti konečníku.
Charlie Brown
