Černý kašel (dávivý kašel, pertuse)

Černý kašel je vysoce nakažlivé onemocnění, které se přenáší vzdušnou cestou – tedy prostřednictvím tzv. respiračních kapének, které vznikají zejména při mluvení, kašlání a smrkání. Vyskytuje se především u dětí, ale mohou se nakazit i dospělí. Černý kašel je nejzávažnější pro novorozence a kojence, zejména pro děti mladší 4 měsíců.

Výskyt

Nejvíce případů pertuse v ČR bylo zaznamenáno po 2. světové válce v roce 1956, kdy bylo evidováno 49 144 případů onemocnění (nemocnost 520,5/100 000 obyvatel). Po zavedení plošného očkování proti pertusi v roce 1958 rychle a výrazně klesala úmrtnost a nemocnost v dětské populaci. Z původních desetitisíců případů ročně se výskyt pertuse od druhé poloviny 70. let do roku 1992 pohyboval v rozmezí 5–48 případů ročně. Nejméně případů bylo hlášeno v roce 1989, celkem 5 onemocnění. Od roku 1993 je pozorován vzestupný trend nemocnosti a pravidelně se opakující 2–5leté cykly nárůstu a poklesu hlášené nemocnosti, podobně jako v jiných státech. Onemocnění se objevuje v průběhu celého roku.

Onemocnění se vyskytuje ve všech věkových skupinách. Hlavním zdrojem černého kašle v populaci jsou v současné době dospívající a dospělí. Ti mívají často atypický, proto mnohdy nepoznaný průběh onemocnění, a mohou nakazit černým kašlem své okolí.

Prevence

Očkování dětí se provádí očkovací látkou proti záškrtu, tetanu, černému kašli, dětské obrně, žloutence typu B, onemocnění vyvolanému Haemophilus influenzae typu b u dětí:

• od 9. týdne věku (2. měsíc),
• další dávka se podá za dva měsíce po první dávce (4. měsíc),
• přeočkování se provede v 11.–13. měsíci života dítěte (schéma 2+1),
• očkovací látkou proti záškrtu, tetanu a černému kašli během 5.–6. roku věku dítěte,
• očkovací látkou proti záškrtu, tetanu, černému kašli a dětské obrně během 10.–11. roku věku dítěte.

Očkování dospělých je doporučeno zejména v rámci prevence přenosu onemocnění na nejmenší děti. Výhodné je spojit termín očkování proti černému kašli s pravidelným očkováním proti tetanu kombinovanou vakcínou se sníženým množstvím antigenů, tedy současně i proti tetanu a záškrtu. Očkování je vhodné i pro cestovatele.

Očkování těhotných je nejlepším způsobem ochrany nejmenších dětí před onemocněním. Děti do jednoho roku života jsou dávivým kašlem nejvíce ohrožené, a to zejména možnými komplikacemi. Nejčastějším zdrojem onemocnění pro nejmenší jsou právě nejbližší kontakty, tedy matka, otec, sourozenci, prarodiče apod. Vhodně načasované očkování v graviditě vede k dostatečnému přenosu mateřských protilátek do těla plodu. Přenos mateřských protilátek je zahájen přibližně za dva týdny po očkování těhotné ženy. Nejlepší načasování pro očkování v těhotenství s ohledem na maximální přenos protilátek je od 27. gestačního týdne, nejpozději dva týdny před očekávaným porodem. Doporučuje se očkovat ženy při každém těhotenství. Po narození je tak dítě mateřskými protilátkami chráněno před závažným průběhem onemocnění během nejkritičtějšího období dvou měsíců, kdy ještě nemůže být očkováno. Více se dočtete v materiálu Aktualizace doporučení očkování proti pertusi u těhotných [1]. Důležité informace najdete přehledně na informačním letáku Státního zdravotního ústavu.

Příznaky onemocnění

Pertuse je vysoce nakažlivé onemocnění dýchacích cest. Projevy onemocnění jsou vyvolány biologicky aktivními látkami, které produkuje původce Bordetella pertussis. Toxiny napadají a porušují sliznice dýchacích cest, výstelku průdušnice a průdušek, a pronikají také do krve.

Na možnost černého kašle u dětí, adolescentů a dospělých by se mělo pomýšlet vždy, pokud kašel trvá déle než týden. Onemocnění zpočátku vypadá jako běžný katar dýchacích cest, může se vyskytnout rýma, slzení, kýchání, zánět spojivek, mírně zvýšená teplota, chrapot, bolesti v krku, ale dominantní je rozvoj záchvatovitého, obvykle suchého kašle, s rudnutím až modráním zejména v obličeji. Může se objevit krátká zástava dechu, po které následuje hlasitý, zajíkavý nádech připomínající zakokrhání kohouta. Záchvat kašle někdy končí vykašláním malého množství vazkého sputa nebo zvracením (dávivý kašel). Kašel se zhoršuje v noci a nereaguje na běžnou léčbu. Mezi záchvaty kašle pacient nemá obvykle žádné příznaky, to je důležité odlišení od respiračních viróz nebo alergických stavů. Příznaky neléčeného onemocnění mohou trvat tři měsíce i déle.

Černý kašel je nejzávažnější pro novorozence a kojence, protože se mohou rozvinout život ohrožující komplikace.

Léčba

Léčba černého kašle patří vždy do rukou lékaře a spočívá v cílené terapii antibiotiky a v podpůrné léčbě. Antibiotika se musí užívat podle doporučené dávky po stanovenou dobu. Pokud se nasadí antibiotika včas, redukuje se významně trvání a závažnost příznaků a zkracuje se doba, po kterou je pacient nakažlivý.

Další důležité informace

Inkubační doba: obvykle trvá 7–10 dní, s rozsahem 1–3 týdny.

Původce: bakterie Bordetella pertussis, proto se také onemocnění nazývá pertuse. Onemocnění s podobnými, obvykle mírnějšími příznaky, parapertusi, vyvolává bakterie Bordetella parapertussis.

Zdroj: infikovaný člověk.

Přenos: přenáší se od nemocného nebo infikovaného jedince na osoby v blízkém okolí prostřednictvím respiračních kapének, které vznikají hlavně při mluvení, kašlání a kýchání. Výjimečně je možný přenos předměty, na nichž se vyskytují kontaminované sekrety od nemocného.

Období nakažlivosti, vnímavost a imunita: období nakažlivosti začíná na konci inkubační doby. Nejvyšší nakažlivost je v časném období katarálního stadia (tzn. stadia vyznačujícího se zánětem sliznic), pak se postupně snižuje. Bez léčby končí nakažlivost obvykle tři týdny po začátku paroxysmálního stadia (tzn. stadia vyznačujícího se záchvatovitým kašlem). Při cílené antibiotické léčbě končí nakažlivost obvykle pátý den po zahájení terapie. Vnímavost je všeobecná. Očkování ani prodělané onemocnění neposkytuje trvalou celoživotní ochranu.

Zdroj: NZIP