Ted Bundy je dnes už legendárním sériovým vrahem. Po jeho smrti, popravě na elektrickém křesle v roce 1989, o něm byla natočena řada dokumentů i několik filmů. Jeho příšerné činy byly detailně popsány v několika knižních publikacích. 4. dílný dokumentární seriál Conversations with the killer: Ted Bundy tapes z produkce Netflixu nepřináší v souvislosti s již zveřejněnými dokumenty žádný nový převratný materiál.
Dokument nás postupně seznamuje s osobností Teda Bundyho. Prostřednictvím svědectví jeho vrstevníků a známých, dobových fotografií, výpovědí lidí, kteří s ním byli v kontaktu. A také prostřednictvím vzpomínek detektivů, kteří měli v jednotlivých státech vyšetřovat vraždy, jejichž byl pachatelem.
Dokument pečlivě analyzuje časovou osu událostí a využívá k jednotlivým fázím právě nahrávky rozhovorů s Tedem Bundym. V podstatě jsou nahrávky to jediné, s čím novým vás v případech Teda Bundyho mohou tvůrci seznámit. Bohužel Ted Bundy do poslední chvíle popíral jakoukoliv účast na více než třiceti vraždách mladých dívek. Je to systematicky zmapovaný a zdokumentovaný souhrn informací. Můžete vidět vypovídat ženu, jež přežila Bundyho útok. Ale nedozvíte se žádný detail, jenž byste neznali z wikipedie. Zřejmě s ohledem na širokou cílovou skupinu dokumentu chybí zcela detailní informace o hrůzostrašných technikách a postupech Bundyho při zabíjení nebo mučení jeho obětí (např. dvou dívek na pláži).
Máte možnost vidět soudní líčení, v němž narcistní, psychopatická osobnost Teda Bundyho popírá a zesměšňuje svůj podíl na hrůzných činech. Koutky mu cukají a má neodbytnou radost, že může být centrem dění. V nahrávkách o sobě hovoří jako o normálním člověku, který vyrůstal v normální rodině. Rekonstrukcí všech dostupných dokumentů a materiálů se nepodařilo nalézt žádný kloudný a zjevný motiv, který by vedl Bundyho k tak odporným činům.
Jestli za takový motiv nepovažujete, že se s ním rozešla jeho holka. Protože v tomto období začíná vraždit. Co je ale fascinující, je vidět jak dlouho nechali Bundyho řádit a vraždit v několika státech (1973-1978). A to již u první z vražd byl jeden z podezřelých a bylo několik důkazů, které k němu směřovaly. Přesto mu stačilo se přemísťovat mezi státy, které spolu nekomunikovaly a nepředávaly si informace. Jestli něco ukazuje z odstupem několikaleté vyšetřování vražd, tak je to totálně zpackané vyšetřování.
Vůbec je zajímavé, jak lidé, kteří jej znali, nedokázali připustit, že by mohl mít zrovna on něco do činění s vražděním. Bundy byl diagnostikován bipolární poruchou (v dokumentu vypovídá jeho psychiatr a psycholog), což je psychotické onemocnění, u nějž se střídá manická a depresivní fáze. Ale toto onemocnění není příčinou sadistického vraždění a nekrofilního ukájení na zavražděných tělech.
V hledání motivace sériového vraha k vraždění prostě tvůrci nepřicházejí z žádným postřehem, jenž už by nebyl kdy u Bundyho řečen a použit. On sám pravděpodobně vůbec netušil, proč vraždí. Nechal se slyšet, že za to může pornografie, což je stejně bezcenná informace jako nálepka bipolární poruchy. Celou dobu (kromě posledních dvou dní života, kdy dostal strach, že jej opravdu popraví), Ted Bundy popírá jakoukoliv vinu a sebe sama vnímá jako mimořádnou osobnost, jež čelí bezpráví systému.
Dokument Netflixu přináší díky využití řady dobových záznamů a rozhovorů s aktéry ucelený pohled na události kolem vraždění Teda Bundyho, ale ani nahrávky, v nichž Bundy většinou předkládá hodně zdeformovaný obrázek sama sebe, nepřináší nové světlo do motivů jeho šíleného vraždění. Nemůžu se ubránit hodnocení, že dokument byl natočený jen díky tomu, že tvůrci dostali přístup k nahrávkám, a snaží se tím vytvořit dojem, že přichází se senzačním materiálem. Ale výpovědi Bundyho jsou vesměs lživé a výpovědi svědků zase kloužou po povrchu. Dokument tak může oslovit jen někoho, kdo o Tedu Bundym nikdy neslyšel.
Kubin
