Recenze: Mstitel z Jenštejna jako detektivka staré Prahy

Nový detektivní příběh Mstitel z Jenštejna Vlastimila Vondrušky se vrací i se svými oblíbenými hrdiny – s Jiřím Adamem ze Dobronína, bakalářem Petrem a Rozárkou. Společně vyšetřují další krvelačnou vraždu, která se udála v centru Prahy pozdního středověku. Jedná se o povedené pokračování, nebo spíše o ochuzený díl populární série Letopisy královské komory?

Pár slov o autorovi

Vlastimil Vondruška je současným českým spisovatelem a také kladenským rodákem. Vystudoval obor historie a národopis na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.

Historie se nakonec stala i jeho povoláním, několik let působil jako ředitel historické části Národního muzea. Není proto divu, že mezi jeho nejčastěji vydávané knihy patří historické romány nebo detektivky. Literatuře se věnuje již od mládí, kromě populárně naučných románů publikoval i několik vědeckých studií souvisejících s českými dějinami. Za svou tvorbu získal řadu ocenění, například Krameriovu cenu nebo státní vyznamenání Medaili Za Zásluhy I. stupně. Jeho osobnost bývá někdy považována za kontroverzní. Kritiky směřují k jeho politickým názorům a přílišné idealizaci středověku.

Mstitel z Jenštejna

Mstitel z Jenštejna je třináctým dílem série Letopisy královské komory, která pravidelně vychází už od roku 2006. Musím se přiznat, že předchozí díly jsem nečetla. Nemám tedy příslušné srovnání, ale zároveň můj názor nebude nijak zaujatý, protože nejsem prozatím Vondruškovou literaturou ovlivněna.

Příběh se odehrává v 16. století uprostřed starodávné Prahy. Jeden z tamějších šlechticů, jehož jméno raději zatajím, abych nevyzradila děj, je nemilosrdně zamordován a tři hlavní hrdinové mají za úkol vraha dopadnout. Ukáže se, že se totiž vůbec nejedná o náhodný zločin, ale že je v něm zapleteno spousta lidí a hromada zlaťáků.

KOUKNI SE  Recenze: Člověk Nula

Již na začátku se setkáváme s písařem Jiřím Adamem z Dobronína a jeho podřízenými, pomocníkem bakalářem Petrem a Rozárkou, prostou dívkou a Petrovou družkou. Přestože jsem předchozí díly nečetla, nijak mě to neomezovalo. Autor na začátku velice krátce postavy uvedl tak, abych se jako nováček mohla v textu orientovat a zároveň se, kdybych byla zasvěceným čtenářem, nezačala nudit.

Objevují se zde tedy celkem dvě dějové linie. První se soustřeďuje na vyšetřování hrůzného zločinu. Ta druhá se zase zabývá samotnými protagonisty, jejich vzájemnými vztahy a životy. Příběh sledujeme vždy z pohledů jedné z postav, protože někdy probíhá vyšetřování paralelně. Autor používá er-formu, což mu umožňuje zachovat si stylistickou neutralitu. Dává mu to možnost obohatit knihu o romantické popisy hlavního města i jeho okolí, které by nejspíše praktická Rozárka zvládla popsat jen stěží.

Jako z pera Arthura Conana Doyla?

Zpočátku jsem měla z knihy pocit, jako by se jednalo o rekonstrukci jednoho z dílů Sherlocka Holmese a jeho pomocníka doktora Watsona, akorát z českého prostředí. Děj je vystavěn na stejném principu, jeho provedení se však zásadně liší už jen v tom, že se zde chladnokrevně vraždí šlechticové a záminku si najdou jakoukoliv. Můžou tak činit kvůli penězům, urážce na cti, pomstě, strachu z prozrazení, nešťastné lásce i rodové nenávisti. To vše je zahaleno pod rouškou aristokratických intrik a strategií.

Postranní úmysly musí čtenář, chce-li rozluštit zápletku, hledat v každém, byť na první pohled klidně bezvýznamném chování. Stejně tak by měl mít přehled v rodových záležitostech a pro každého podezřelého zvážit možné pohnutky, jež by ho mohly vést k trestnému činu. Kniha je vlastně skládankou několika promluv pozůstalých, jejichž svědectví ostatně nemusí být zdaleka pravdivá.

KOUKNI SE  Recenze: Tatranka v Hanoji

V průběhu čtení jsem získala dojem, že vlastně hraji počítačovou hru. Máte nějaký úkol, chodíte od člověka k člověku a pomalu postupujete k cíli. Zčásti máte také docela štěstí, že jste se nacházeli ve správnou dobu na správném místě. Inu, zkrátka to působí trochu vykonstruovaně. Při samotném čtení jsem to nepovažovala za rušivý element. Co mi ale v knize chybělo, bylo napětí. Myslím, že tu pro něj ten prostor byl. Děj k němu ostatně přímo vybízel, když se odehrávaly další vraždy. Možná proto jsem se zhruba na straně 170 dostala do čtenářské krize.

Děj začal stagnovat, příběh se točil v bludném kruhu a zápletka vůbec nespěla ke konci. Po dalších deseti nebo dvaceti stránkách mě tento vrtkavý pocit přešel. Kniha se čte totiž rychle. Nepoužívá se zde složitých výrazů ani termínů. Filozofické úvahy v ní budeme také těžko hledat. Je zaměřená na děj, což bezpochyby splňuje.

Recenzi na díl Jičínské pole mrtvých najdete po kliknutí na tento odkaz.

Starobylá krvelačná Praha

Vlastimil Vondruška rekonstruuje české dějiny a čtenářům přibližuje dobovou atmosféru chladné, ale kouzelné Prahy. Všichni, nebo alespoň valná většina hrdinů, jež se v knize objevují, jsou totiž historicky doložené postavy. Setkáváme se tak s významnými osobnostmi – s Adamem z Říčan nebo Janem z Jenštejna. Stejně tak navštěvujeme tajuplná místa, kterými dnes a denně chodíme a na jejichž dávnou podobu ani nepomyslíme. Pohybujeme se například v Řetězové nebo Kaprové ulici na Starém Městě a pak také samozřejmě na hradě Jenštejně. Jestli si knihu přečtete a půjdete příště kolem, ze zdí na vás určitě budou dopadat děsivé historky dávné minulosti našeho národa.

KOUKNI SE  Recenze: Všude kolem černý les

V příběhu také mimo jiné pozorujeme dobové zvyklosti a tradice. Autor nešetří historismy a je znát, že se v dějepise skutečně vyzná. K mé nelibosti se ale v přímé řeči postav nepoužívá dobová mluva ani slang. Jistou intenci ovšem nelze autorovi upřít.

I když se může zdát, že se v textu zaměřuji převážně na chyby, nechci ho tím nějakým způsobem shazovat. Myslím si, že se Mstitel z Jenštejna skvěle hodí jako odpočinková literatura. Určitě bude skvělým dárkem pro ty, kteří chtějí u knihy relaxovat. Určitě ji ocení i čtenáři detektivek. Na trhu sice existují napínavější příběhy a záhadnější zápletky, Mstitel z Jenštejna na vás nicméně dýchne atmosféru starodávné Prahy, v čemž Vlastimil Vondruška zatím nemá konkurenci.

Velice děkuji e-shopu Dobré knihy za poskytnutí recenzního výtisku. Knihu můžete objednat na této webové adrese.

Ukázka z knihy:

s. 103: „Ovšem v noci tu bylo živo. Sem, mezi klády, vodily své zákazníky nevěstky. Tohle místo sloužilo jen spodině a nevěstky, které tohle místo využívaly, stály v hierarchii prodejných žen na nejnižším stupni. Byly to ty nejchudší z nejchudších, přestárlé, zmrzačené nebo ty, které propadly pití. Posměšně se jim říkalo haldecké, protože pracovaly mezi haldami dřeva.“

Bibliografické údaje: VONDRUŠKA, Vlastimil (2019): Mstitel z Jenštejna. Letopisy královské koruny XIII. MOBA, Brno

Zdroj informací o autorovi: cs.wikipedia.org/

Barbara M.

Komentuj

Vlož komentář
Vaše jméno

18 − eleven =