KNIHA: Stín větru aneb Pohřebiště zapomenutých knih

zafonPohřebiště zapomenutých knih, místo pro zasvěcené, labyrint chodeb, příběhů a slov. Kdo přijde poprvé, musí si vybrat knihu a musí se postarat o to, aby se kniha nikdy neztratila, aby byla stále živá, protože „jen málo věcí dokáže poznamenat čtenáře takdnes jako první kniha, která si opravdu najde cestu k jeho srdci“.

Do tohoto tajného odkladiště dávno nečtených titulů přivede jednoho dne svého desetiletého syna knihkupec a antikvariátník  Sempere. „Za obalem každé z knih se rozprostírá nekonečný svět, stačí jen vejít a prozkoumat jej.“ A do života malého Daniela vstupuje neúspěšný spisovatel Julián Carax, aby před Danielem i námi otevřel bránu bludiště a vedl nás Barcelonou 1. poloviny minulého století, ukázal nám  dekadentní přepych bohatých a jejich velkolepá sídla, která postupně chátrají spolu se zánikem rozmařilých rodin, nechal nás nahlédnout do páchnoucích průchodů, kde živoří nuzáci a nabízejí se prostitutky, i do záhadných zákoutí a míst. Všude se skrývá tajemství, všechno dýchá, je neviditelným vláknem spojeno s minulostí a chce promluvit o stopách po lidech, kteří se tudy ještě nedávno procházeli, posedávali na stejných lavičkách jako dnes my, brali za stejné kliky u dveří, dotýkali se stejných sklenic v barech.

Otevíráme dvířka příběhů a procházíme propletencem osudů, skládáme složitý obrazec výsledné mozaiky, uličky se kříží a znovu rozcházejí, ale stále v nich potkáváme základní hodnoty, které jsou hybatelem lidského konání – nenávist a lásku. Vášnivou a tragickou lásku Juliána Caraxe k nedosažitelné Penélope, palčivou Danielovu touhu po přelétavé Claře a posléze jeho hluboký cit k sestře podivínského spolužáka Thomase. A pak je tu uhranutí světem literatury a obdiv k němu: „Neubránil jsem se myšlence, že  pokud jsem pouhou náhodou objevil celý nový svět jen v jediné knize…, pak desetitisíce dalších zůstanou neprobádány a navždy zapomenuty… A zatím svět… ztrácel paměť a připadal si den ode dne moudřejší“.

KOUKNI SE  Kaja Andrea Otto: Síla rodu

Magické kouzlo působí na všechny smysly, lehký humor se střídá s hororovou, barvitě podanou atmosférou zchátralých vil plných tajemstsví a záhad. Snivý a šťavnatý tok vypravování vykresluje zánik jedné epochy, kdy do světa příběhů vyprávěných knihami, omamných vůní a intenzivních barev vstupuje rychlost. Dnes prostě čas běží jinak.

Každodenní starosti, lidské tragédie se odehrávají na pozadí občanské války a tvrdé frankistické diktatury. Románové postavy se ‒ stejně jako jeden každý  z nás ‒ snaží co nejlépe naložit se svými bezvýznamnými, obyčejnými životy, ale Zlo, před nímž není úniku, si do nich vždy najde cestu. Přichází nečekaně někdy v podobě války, kterou „rozpoutali mocní, ale bojují a umírají v ní ti prostí“, jindy jako závist, násilí a krutost.

Představitelem ďábelského principu je v knize policejní inspektor Fumero, úspěšný v každé době a za každého režimu, bezohledný udavač a vrah, který nezná větší potěšení než mučit a zabíjet a jehož posedlostí je zničit svého spolužáka a zároveň soka Juliána Caraxe, a to bez ohledu na to, kolika lidem bude muset ublížit a kolik zločinů bude muset spáchat, aby svého cíle dosáhl.

Fumerova zvrácenost zasáhne během Danielova pátrání po Juliánových osudech nejen jeho otce, ale také sousedy, přátele i jakéhosi zasvěcovatele do života Fermína. Přes své slabosti „patří k těm, co tenhle svět změní v místo, kvůli kterému stojí za to žít … mluvím o lidech s dobrým srdcem“. Jejich jednání je postaveno do magického světla, je v nich cosi vznešeného, a přitom jsou dojemně všední. Jsou to malí lidé, kterým nezbývá nic jiného, než navzdory  bezpráví a hrůze, do nichž je uvěznila doba, přežít, a oni se snaží, aby to bylo co nejdůstojněji.

KOUKNI SE  Chaloupka na muřích nožkách je pohádka pro starší děti, co se po nocích rády bojí

Stín větru španělského autora Carlose Ruize Zafóna je kniha labyrintů a zrcadlení, vše se vrací, musí být každou novou generací prožíváno znovu a znovu. Daniel bloudí a nalezne obdivovaného spisovatele Juliána Caraxe a v něm jako v zrcadle uvidí sám sebe. A pochopí, že ten, kdo se citlivě  a s pokorou dokáže vyrovnat z minulostí a je vnímavý k jejímu poselství, dostane možnost ovlivnit svou budoucnost. 

Závěrem:  Dokážete se ponořit do rozkošatělých dějů? Vychutnáváte si s požitkem hezký obrat, oceníte pěkný styl? A vposledku: byli jste kdysi nadšeni poctou filmové tvorbě –  snímkem Cinema Paradiso? Pak neváhejte… a čtěte! Stín větru je poctou ‒ dobré literatuře.  

A mějte na paměti: „ Kniha je zrcadlem, v němž spatříme pouze to, co v sobě nosíme“. 

Carlos Ruiz Zafón: Stín větru, Euromedia Group, k.s. ‒  Knižní klub 2013

MARIE DUFKOVÁ

PŘEHLED RECENZE
Hodnocení
6
recenze-stin-vetru-aneb-pohrebiste-zapomenutych-knihOtevíráme dvířka příběhů a procházíme propletencem osudů, skládáme složitý obrazec výsledné mozaiky, uličky se kříží a znovu rozcházejí, ale stále v nich potkáváme základní hodnoty, které jsou hybatelem lidského konání – nenávist a lásku.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno

nine + 8 =