Recenze: Velryba proplouvá vodami patosu a nechutnosti

A je tu březnová recenze na kritiky opěvovaný snímek s příznačným názvem Velryba (The Whale). Film vznikl podle divadelní hry od Samuela D. Huntera, který k němu nakonec napsal i scénář. Režie se chopil známý americký nezávislý režisér Darren Aronofsky (Černá labuť, Requiem za sen,…) V hlavní roli zde exceluje Brendan Fraser, kterého diváci znají nejspíše ze snímku Mumie (1999) či bláznivé komedie Dožeň, co se dá (1999). A právě snímek Velryba je dost možná jeho životní role.

300 kilo průšvihů

Hlavní hrdina Charlie (Brendan Fraser) se živí jako vysokoškolský lektor literární tvorby, který své přednášky vede výhradně online a bez zapnuté webkamery. Proč? Váží totiž přes 300 kilogramů, má spoustu zdravotních problémů způsobených morbidní obezitou a své obydlí není schopný opustit. Jedinou společnost mu dělají kyblík kuřecích křidýlek, masové sendviče, každovečerní pizza a nejbližší přítelkyně a zároveň zdravotnice Liz. Když mu dojde, že právě prožívá své poslední dny, naváže kontakt se svou dospívající dcerou Ellie (Sadie Kink), kterou opustil kvůli homosexuálnímu vztahu se svým studentem. Následuje spirála obviňování, sebedestrukce, naděje a odpuštění.

Zdroj: YouTube

Velryba Charlie se lapí do vlastní sítě

Co musím na snímku vyzdvihnout, je úžasný a více než věrohodný herecký výkon Brendana Frasera, který i pod tíhou ohromné masky dokázal přesvědčivě ztvárnit nešťastného, osamělého a životem zklamaného muže. Ačkoliv většinu stopáže sedí na gauči (případně se šourá s pomocí chodítka po obýváku), jeho mimika a gestikulace hovoří za něj. Hlavní protagonista Charlie si na sklonku svého poměrně krátkého života uvědomuje všechny své chyby a chce alespoň jednu věc v životě udělat správně. A tou je právě navázání vztahu s odtažitou, nenávistnou a věčně rebelující dcerou Ellie, kterou ztvárnila nepříjemně přehrávající Sadie Kink. Ta mu nedokáže odpustit, že ji i její matku kdysi opustil. Ale protože je Charlie optimista, snaží se na dívce vidět to pozitivní a probudit v ní skryté dobro, víru v lidstvo a empatii k druhému.

KOUKNI SE  Recenze: Strasti a slasti fotbalisty Beckhama

Patos a tragédie v každé vteřině

Ze snímku na první pohled čiší původní divadelní hra – typická tragédie zakončená hořkosladkou katarzí. Děj se odehrává víceméně v jednom pokoji, ale díky kameře si tvůrci mohli s divákem trošku pohrát. Film bych označila za konverzační drama plné oduševnělého filozofování, psychologické analýzy a téměř nulového děje. Zajímavou paralelou k němu je dílo Bílá velryba od Hemana Mellvilla, na něž pomocí jisté eseje hlavní hrdina často odkazuje. I v Bílé velrybě se většinu času hovoří a obsahuje neskutečně nudné pasáže plné slaboduchého patosu a obecného „mudrcování“ nad životem. Jak vidno, sám tvůrce předlohy si je této podobnosti dobře vědom.

Koncert slz a odporností

Zdroj: Aerofilms

Snímek obsahuje hned několik nechutných pasáží, které v něm však tvoří tu potřebnou dynamiku a kontrast k nekonečným a poměrně unylým dialogům a monologům. Úvodní scéna s masturbací jistě šokuje, o to razantněji však diváka vtáhne do děje. Stejně tak i velice povedená scéna plná divokého přejídání a následného zvracení. Film je po vizuální stránce na velmi vysoké úrovni a herecký koncert Brendana Frasera ho rychle vyšvihl mezi nejúspěšnější „žánrovky“. Co mi tu však vadí, je přehnaná patologičnost, ukňouranost všech postav a zbytečné potoky slz, které však s přehledem zastíní závěrečná scéna. Aronofsky tu zkrátka hraje příliš na city i za cenu toho, že nejde v rámci příběhu do hloubky a odkrývá jen žalostně málo. Například Charlieho životní lásku Alana vidíme jen v nezaostřeném záběru na jednu malou fotografii. A o jejich vztahu se paradoxně nedozvídáme od samotného Charlieho, nýbrž díky srdceryvnému vyprávění pečovatelky (a také Alanovy sestry) Liz.

KOUKNI SE  Recenze: Oppenheimer je projekcí nedostatků i schopností režiséra Christophera Nolana

Drama Velryba je uslzená tragédie plná patosu, psychologizování a filozofování nad životem. Aronofsky tu s divákem manipuluje a snaží se ho emočně vyždímat i za cenu toho, že mu na herecky silnou závěrečnou scénu nezbyde kapacita. Snímek je dějově chudý a vlastně hodně jednoduchý – nenajdeme v něm žádné skryté symboly či jinotaje. Tak či onak však Velryba stojí za zhlédnutí, už jen díky mimořádnému hereckému výkonu Brendana Frasera.

Esterka

PŘEHLED RECENZE
Hodnocení
6
recenze-velryba-proplouva-vodami-patosu-a-nechutnostiDrama Velryba je uslzená tragédie plná patosu, psychologizování a filozofování nad životem. Aronofsky tu s divákem manipuluje a snaží se ho emočně vyždímat i za cenu toho, že mu na herecky silnou závěrečnou scénu nezbyde kapacita. Snímek je dějově chudý a vlastně hodně jednoduchý - nenajdeme v něm žádné skryté symboly či jinotaje. Tak či onak však Velryba stojí za zhlédnutí, už jen díky mimořádnému hereckému výkonu Brendana Frasera.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno

4 + 17 =