Přiznám se, jsem lehkovážný typ hráče. Hratelnost je pro mě na prvním místě, když si podává ruku s realističností prostředí, je to příjemný bonus. Čtvrtý díl Snipera je pokusem být techničtějším a komplikovanějším zabijákem, než akčnější konkurent. Tohle mně dost vadí, bohužel to však není jediná vada na kráse.

Příběh jako každý jiný

Zaměnitelný a xkrát ohraný příběh. Na druhou stranu, setkal jsem se ve hrách i z horšími. Naprosté klišé. Jste nájemným zabijákem, kterému říkají Pátrač. Budete plnit různé mise, začínáte na Sibiři a vašimi cíli budou různí ruští agenti. Což je vlastně stále vděčný terč a každému rusobijci přijde vhod, ale už jste to viděli v různých hrách mockrát. Vzpomenete si v menu na Metal Gear Solid, hlavně proto, jak se snaží hra vypadat technicky přesná a technologicky vyspělá. O to více vás pak vstupem do mise překvapí různé komplikace. A že jich není málo.

Nestálý nepřítel

Hra obsahuje řadu chyb. Bohužel i takové, které jsou ve hře, ve které hraje stealth hlavní roli, naprosto nepřípustné. Například nepřátelé vás hned v první misi odhalí přesto, že se skrýváte za kamenem. Jinde zase můžete začít střílet po nepřátelích a oni nejsou schopni zavolat pomoc, nebo dokonce nikdo o kousek dál neslyší vaši střelbu. Tohle by se zkrátka ve hrách tohoto typu stávat nemělo. Vlastně by se to nemělo stávat v žádných hrách.

KOUKNI SE  Recenze: Muž bez minulosti
Pohyby a střelba pro želvy

Všechny pohyby ve hře jsou zbytečně těžkopádné, a tím pádem i nepřehledné. Když někam šplháte, musíte si nejdřív nasadit masku, abyste viděli místa, kam lézt můžete. Pokud se k místu dostanete, můžete vylézt, ale vypadá to namáhavě. Stejně tak skákání. Naopak při plazení jsem někdy nepoznal rozdíl od přikrčení. Asi nejsofistikovaněji a zase zbytečně složitě je pojato samotné střílení. Chápu, má jít o realističnost, proto záleží velmi na vzdálenosti cíle. Čím je vzdálenější, tím více musíte sledovat poryv větru a vyměřovat odchylku. Předtím si musíte ještě cíle označit v dalekohledu, abyste vůbec zjistili, jak jsou daleko. Ne, to nevypadá na akční řežbu, je to takový pokus o simulátor snipera v exotickém konspiračním prostředí.

Nepřehledný pro mě byl i pohyb ve vysoké trávě, protože cíle z ní nebyly vůbec vidět, takže se lehce stalo, že jsem se doplazil až k nohám nepřítele, který si mě samozřejmě všiml. Ano, realističnost na prvním místě, ale kde je sakra hratelnost?

Nehraje se to moc dobře, ale vypadá to skvěle

Ač mi chyběla lepší a zábavnější hratelnost, musím uznat, že Sniper: Ghost Warrior Contracts vypadá vcelku pěkně. Grafická stránka se určitě řadí ke kladům hry. Pochválit musím i zvukovou stránku hry. Co mě však neskutečně vytáčelo, byl efekt zpomalené letící kulky a následný zásah oběti, pokaždé když jste zasáhli cíl. Ani jsem nezjistil, zda se tato, zpočátku efektní, následně dosti otravná scénka dá vypnout.

KOUKNI SE  Recenze: Farming Simulator 19 Platinum Edition - Farmář, ten tvrdej chleba má
Být sniperem není pro každého

Sniper: Ghost Warrior Contracts určitě není hrou, stejně jako celá série, která by měla oslovovat masy hráčů. Mně osobně chyběla lepší hratelnost a akce. Tězce se prodírat na určené místo, potom dlouhé minuty zaměřovat cíl, prásk a zase cele od znova, to opravdu není pro mě. Dost vrásek mně přidělala i spousta chyb, především v podobě nepříliš dobré umělé inteligenci protívníků. Na druhou stranu musím pochválit grafickou stránku hry. Shrnu-li to, poslední Sniper rozhodně není špatná hra, bohužel mě osobně se absolutně netrefila do vkusu, a bojím se že mně podobných hráču nebude málo.

Hru na recenzi poskytla společnost Comgad.

Komentuj

Vlož komentář
Vaše jméno

five × 4 =