A je tu další filmová recenze – tentokrát si vezmeme na paškál lehce netradiční hororový snímek s názvem Men. Film vznikl pod vedením zkušeného britského režiséra Alexe Garlanda, jenž stojí za povedenými sci-fi snímky Anihilace nebo Ex Machina.
Venkov jako řešení životní tragédie
Harper (Jessie Buckley) se po tragickém konci jejího vztahu rozhodne dát svému životu nový směr. Odjíždí tedy na malebně vyhlížející anglický venkov, kde se plánuje dát po psychické stránce do pořádku. To však jde poněkud těžko, někdo ji totiž sleduje…
Předně bych chtěla pochválit hudební doprovod v úvodní titulkové sekvenci. Ten diváka navnadí na pomalý rozjezd, kterého se však nedočká. Jakmile totiž vytáhne hlavní protagonistka paty z Londýna, ve vzduchu se objeví cosi zlověstného. Toxický vztah s manipulátorem, který skončil jeho pádem či skokem z balkonu, Harper psychicky poznamenal a není divu, že potřebuje změnu prostředí. Trauma z ní čiší doslova na každém kroku a zdá se, že smůlu jen přitahuje.
Panoptikum toxické maskulinity
Hlavní hrdinka se na venkově setkává s podivně zvrácenými příslušníky mužského pohlaví. Tady musím vyzdvihnout fakt, že všechny mužské role bravurně ztvárnil skvělý Rory Kinnear. Ten ve svých kreacích působí velmi přesvědčivě a každé postavě dodává originalitu, ať už v tónu hlasu, mimice či pohybech těla. Škoda jen toho nevyvedeného digitálního omlazení obličeje v rámci vyobrazení šíleného mladíka.
Jak jsem již zmínila, všechny mužské postavy vykazují známky toxické maskulinity a šovinismu – jsou oplzlé, dominantní a násilné. V kontrastu s nimi působí citově nevyrovnaná, plačtivá a ustrašená Harper jako lesní víla, která si při procházkách podzimními lesy prozpěvuje andělské chorály. V depresivním světě ovládaném muži má jedinou podporu – těhotnou kamarádku. Jako by nám tu režisér chtěl naservírovat souboj dvou slabých a znevýhodněných bytostí se zbytkem světa. Ačkoliv je právě vztah mezi muži a ženami a celou společností ústředním tématem filmu – a přiznejme si, že podobně laděných snímků se v poslední době vyrojilo více než dost – jeho alternativní ztvárnění mu dodává nový rozměr.
Tajemno, body horror a skvělá kamera
Snímek Men je povedený především po vizuální stránce a působí jako hybrid dvou významných hororových tvůrců, a sice Davida Cronenberga a Davida Lynche. Lynchovské mysteriózno a symbolično první poloviny filmu střídají zvrácené cronenbergovské výjevy. Samotný závěr se pak nese ve znamení naprosto nechutného body horroru a divák se modlí, ať už to proboha skončí. Za nejpovedenější pasáž považuji tu v tunelu, která zabrnká na ty správné struny a uvede diváka do napětí a nejistoty. Velkým lákadlem je také úžasná kamera, která si umně hraje s kontrasty světla a tmy, a v neposlední řadě famózní zvuk pracující s ozvěnou a hudební podkres, který se line celým snímkem a cíleně pracuje s hlasitostí. Právě tyto detaily dělají z velice netradičního hororu příjemnou podívanou.
Co tím chtěl básník říci?
Hororové drama Men je těžko uchopitelné a interpretovatelné. Obsahuje spoustu náznaků a symboliky, ovšem bez řádných nápověd a finálního vysvětlení. Jsou to spíše detaily než samotný příběh, který jej činí zajímavým a originálním. Tak či onak se jedná o plnohodnotný snímek, který dokáže každému divákovi něco nabídnout – ať už pořádně zvrhlé scény, nepříjemné mysteriózní pasáže nebo vhled do sociální problematiky. A pointa filmu? Na tu si každý musí přijít sám.
Esterka
