Na začátku byla touha po zdokumentování mentality domorodců, kteří se na časové ose vývoje lidstva zastavili v pravěku. Čeští umělci Barbora Šlapetová a Lukáš Rittstein se poprvé do neprobádané divočiny Západní Papuy podívali v roce 1997. Kmen posledních přírodních lidí Yali Mek se pro umělce stal mekkou, do které se kvůli hlubšímu porozumění jejich duše vrátili ještě několikrát. Jen si museli dávat pozor, aby si je vyhlášený kmen kanibalů nedal k večeři!
Yali Mek má své vlastní bohy, primitivní zákony, názory i představy o vzniku světa. Jeho členové věří, že když člověk spí, jeho oči putují na noční oblohu, odkud pozorují svá spící těla. Z generace na generaci si předávají strašidelné historky i prapodivné povídačky, často mezi sebou válčí o pozemky a tuze rádi milují lidské maso. Až donedávna tito lidé neměli tušení o mobilních telefonech, počítačích nebo letadlech. Jejich způsob života se zalíbil i tehdejšímu prezidentovi Václavu Havlovi, který coby kmotr celého projektu položil prostřednictvím českých umělců náčelníkovi kmene hned několik otázek.
Otázky českého „náčelníka“ Václava Havla papuánskému náčelníkovi Janlivanovi Lukovi
Janlivan: Řekněte mi ty otázky, které posílá váš náčelník…
My: Nejdřív nám řekni o stvoření vašeho světa a pak navážeme otázkami našeho náčelníka.
Janlivan: Každá oblast, každý kmen byl stvořen trochu jinak. My – Mek lidé jsme byli stvořeni Červem a Kasuárem.
My: Dobře. První otázka našeho náčelníka zní: Kdo stvořil stvořitele?
Janlivan: Stvořitelé Červa a Kasuára jsou Valigul a Maligul, žena a muž, manželé
My: A kde je teď Červ a Kasuár? Kde žijí? Ptáme se Janlivana, jako náčelníka, který odpoví našemu náčelníkovi Václavovi na druhou otázku.
Janlivan: Červ a Kasuár jsou prapraprapředci lidí Mek. A všichni vědí, kam se pro ně obětovává. Jsou všude.
My: Znáš ještě jinou víru?
Maneng: Vím, že teď přichází jeden ‚Bůh‘. Třeba prý ve Wameně se zpívá Lálám… v místě, kterému se říká kostel.
Vrcholné stádium globalizace začalo nenávratně ovlivňovat i tento zapomenutý kmen v džungli Západní Papuy. Kniha tak skýtá mnoho legend i mýtů, které by mohly být tímto procesem nenávratně zapomenuty. Překvapivě se většina příběhů točí okolo nenaplněné lásky, zrady a pomsty. Ukrývají v sobě kouzlo jednoduchosti tohoto kmene, prostého pohledu na chod přírody i života samotného. Fotografie a kresby Barbory Šlapetové dodávají celkovému obrázku punc dokonalosti. Příběh postupuje chronologicky, začíná u otázek stvoření světa i člověka a postupně dojde k nevyhnutelnému střetu moderní civilizace s členy kmene.
Tři patra světa a cestování dýmem
My: Co je pod zemí?
Maneng: Dole pod zemí je veliký, obrovský placatý kámen. Pod tím kamenem jsou jiní lidé, a když se tihle lidé někdy dívají nahoru, tak vidí naši zemi, která zespodu vypadá jako nebe. Jako když my se koukáme nahoru do nebe, kde je třetí patro. V Něm také bydlí lidské bytosti.
My: Jsou nějaké rozdíly mezi lidmi z prvního, druhého a třetího patra?
Maneng: Všechna patra jsou stejná.
My: Můžou se lidé z různých pater někdy potkat?
Maneng: Jenom pár lidí dovede letět nahoru navštívit tam ty lidi. Můj děda letěl nahoru do vrchního patra kouřem. Přinesl odtamtud banány a zeleninu.
My: Jaký to má důvod? Přátelství nebo banány?
Saulus: Bylo to ze zvědavosti. Otec slyšel, že jsou tři světy. Chtěl vědět, jestli je to pravda, že nahoře žijí stejní lidé jako my a stejné lidské bytosti že žijí i dole pod naší zemí. Můj otec tam byl a řekl mi: „Je to pravda.“
Pojem cestování dýmem dal Šlapetové a Rittsteinovi další rozměr, jak projekt obohatit. V této fázi už nestačilo jen mapovat střet domorodé kultury s moderní civilizací. Jak by například astronaut se zkušenostmi z letů do vesmíru vypadal v porovnání s domorodcem, který cestuje dýmem? Oba dva se dotkli hvězd, přesto není jejich představa nebeské oblohy jednotná. V té době začala Barbora komunikovat s Úřadem pro letectví a kosmonautiku. Výsledkem byla návštěva domorodého kmene americkým astronautem Leroyem Chiao.
Tímto spolupráce kmene Yali Mek a českých umělců s NASA neskončila. V rámci projektu se uskutečnil telefonát, kdy na jedné straně stál náčelník kmene a na té druhé astronaut Koichi Wakoto. Ten zrovna pozoroval Zemi z vesmírného vzduchoprázdna. Výjimečný okamžik rušilo jen neustálé praskání v satelitním telefonu a prudký déšť.
Patnáctiletý projekt ukončila výstava VŠECHNO JE JINAK v Centru současného umění DOX v Praze. Vystavovaný cyklus Dálnice od Lukáše Rittsteina a fotografie a kresby Barbory Šlapetové jsou doplněny promítáním experimentálního filmu Cestování dýmem režiséra Jana Svěráka, který zachycuje setkání astronauta NASA s kmenem Yali Mek, a také dokumentem Kosmický telefonát.
O autorech:
Barbora Šlapetová (*1973) je českou malířkou a fotografkou. Umění studovala na pražské Akademii výtvarných umění, ale i v kanadském Montrealu a německém Berlíně. O svých výpravách do přírodních kmenů Papuy Nové Guineji a Západní Papuy psala již v knize Proč je noc černá, za kterou společně s Lukášem Rittsteinem získala v roce 2005 cenu Magnesia Litera.
Lukáš Rittstein (*1973) studoval umění na pražské Akademii výtvarných umění, a také na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. V roce 1999 získal Cenu Jindřicha Chalupeckého. Společně s Bárou Šlapetovou se podílel i na české expozici světové výstavy EXPO 2010 v Šanghaji.
Barbora Šlapetová, Lukáš Rittstein – Jak se dotknout nebe. 2015. Universum. 156 stran
ANETA WUNDERLICHOVÁ
Úvodní foto: Pixabay.com
