„Caballo Blanco není žádný hrdina. Není ničím zvláštním, je jenom koněm trochu jiné barvy, který tančí do rytmu mírumilovných bubnů a snaží se změnit aspoň pár životů k lepšímu.
„Kdybyste na mě měli vzpomínat, byl bych rád, aby to bylo proto, že jsem byl opravdový a skutečný. Nic víc.“ (Micah True alias Caballo Blanco, 13. ledna 2012)
V roce 2012 se dvojička „bláznů“ z České republiky rozhodla jít po stopách legendární výpravy popsané v knize Zrozeni k běhu. Milan Daněk ve společnosti Aleny Žákovské (alias Žákajdy) putovali do Měděných kaňonů na severozápad Mexika, do útočiště indiánského kmene Tarahumarů, výjimečných běžců. Kniha Christophera McDougalla, která se stala celosvětovým bestsellerem a „běžeckou biblí“, inspirovala české nadšence k pátrání po tom, co je v knize popsáno pravdivě a co jsou jen báchorky.
Fascinující McDougallův příběh o „nejlepších a nejšťastnějších běžcích planety“ a o „největším závodu všech dob“ se odehrál r. 2006 mezi Tarahumary (tajemnými indiány) a zahraničními ultramaratonci, ve kterém špičkoví sportovci v závodě na 80 km prohráli a složili poklonu indiánskému vítězi Arnulfovi Quimareovi. Další Daňkovou motivací bylo v cestopisu Ti, kteří utíkají pěšky spojit dvě své velké záliby: běh a etnografii přírodních národů.
http://www.knihcentrum.cz/Pokud se vám tato kniha dostane do rukou, neodkládejte ji jen proto, že neběháte. Připravíte se o mnoho zajímavých zážitků s na hony vzdálenou kulturou od té naší, a to nejen „kulturou těla“. Česká verze „Zrozeni k běhu“ je na rozdíl od jmenované knihy amerického autora založena na faktech, je to vzrušující cestopisné vyprávění o dobrodruzích, kteří se vydali odhalit tajemství indiánských běžců a vrátili se s poznáním, že navzdory všem odlišnostem s nimi máme mnoho společného.
První část knihy popisuje nelehkou cestu plnou škrábanců, kterou Milan Daněk podstoupil s „Žákajdou“, aby zjistil více o indiánském kmeni Tarahumarů, tak senzacechtivě popsaném v knize Zrozeni k běhu. Po zevrubném obhlédnutí krajiny, seznámení s indiány a běžeckou legendou Caballem Blancem (Bílým koněm), navazuje druhá část knihy, kdy se Daněk s Žákajdou, vyzbrojeni foťáky, vrací v doprovodu známého českého běžce Daniela Orálka a dalších přátel-běžců, aby na vlastní kůži zažili každoročně konaný závod s indiány, který pořádal a organizoval samotný Caballo Blanco.
Jací jsou ve skutečnosti Tarahumarové? Plaší, skromní, mírumilovní obyvatelé drsné krajiny Měděných kaňonů, decimované suchem a z něj plynoucí neúrodou, překonávající dálky v sandálích huaraches vyráběných ze starých pneumatik, uvyklí vytrvalostnímu běhu v nepřívětivém, horkém podnebí. Vytrvalostní běh je těsně spjatý s tarahumarskou duchovní tradicí a životním stylem, jsou ultramaratonci tělem i duší. Závodí mezi sebou o kukuřičnou mouku a díky Caballu Blancovi se závod otevřel i cizincům, aby mohli Tarahumarové sdílet s celým světem své tradice. Sami sebe nazývají Rarámuri, tedy v doslovném překladu „běžci“, „ti, kteří utíkají pěšky“. Nedá se ale říct, že by byli těmi nejzdravějšími běžci planety, také mají své neduhy, ale život spjatý s přírodou daleko od civilizačního ruchu je činí daleko silnějšími, než se zdají na první pohled ostříleným profesionálům.
Závodu se každoročně účastní muži i ženy, které běhají ve svých tradičních šatech, ty jim ale nebrání překonávat dálky a porážet zdatné sportovkyně jako je např. Alena Žákovská, kterou předběhla nenápadná indiánka, do které byste to v životě neřekli, a která si tak zasloužila svou skvostnou přezdívku „Vitr v sukních“.
Kniha se čte sama od začátku do konce. V druhé části se nebudete moct nabažit úžasně živého popisu dění během závodu a jeho zvláštních pravidel a zakončení, které zahřeje u srdce. Jak vypadá 80 kilometrový závod, ve kterém nikdo nezůstane poražený? Smuteční konec knihy vás nemile zaskočí, ale neklesejte na mysli, slavný ultramarathon stále žije. Vášniví snílkové a blázni, kteří si plní své sny navzdory všem zdravotním obtížím, posílají dál krásné poselství Bílého koně. Run free!
„Na letišti v Praze, hned po odbavení zavazadel, vytáhla Žákajda láhev šampaňského a plastové kelímky. Připili jsme si na oslavu mých narozenin a zdar výpravy. Museli jsme se všichni smát, když jsme sebekriticky zhodnotili náš tým. Odlétali jsme za oceán hájit barvy českého ultramaratonu a nijak jsme neodpovídali obecným představám i sebevědomé výpravě sportovců. K prestižnímu zápolení s nejlepšími přírodními běžci světa odlétal čerstvý padesátník s pivním mozolem a bolestmi zad, dále starobní důchodce Honza s ortézou na koleně, Tom s vnitřním zánětem žil spoléhající na léčbu konopnou mastí a dvojice sportovců veteránské věkové kategorie.
Tenhle odlet byl jiný, než na jaké jsme byli zvyklí při většině předchozích expedic. Tentokrát totiž vůbec nešlo o objevitelskou výpravu. Naše cíle a vybavení odpovídaly sportovnímu zájezdu. Na ty předešlé jsme jezdili zpravidla ve dvojici nebo jen výjimečně posíleni o nějakého specialistu – horolezce, kameramana, etnoložku… Tentokrát jsme však jeli v partě. A bylo super, že v takové, která si dokáže dělat srandu i sama ze sebe.“ (úryvek ze str. 90)
Milan Daněk (nar. 1962) je český cestovatel, běžec a dokumentarista. Kniha Ti, kteří utíkají pěšky je českým pokračováním příběhu z knihy Zrozeni k běhu, jejíž zkreslené pasáže uvádí na pravou míru.
Výzva na závěr: Máte chuť se také přidat do „Klubu bláznů“? Další Caballo Blanco Ultramarathon se koná v březnu 2015. Už abyste začali trénovat. Více na stránkách www.ultracb.com/.
Milan Daněk – Ti, kteří utíkají pěšky. Brno 2014. Nakladatelství JOTA. 168 + 24 stran.
PAVLA KAMEŠOVÁ
Úvodní foto: Pixabay.com
