Čas od času napadne nějakou celebritu napsat knihu. Slavné jméno je zárukou množství prodaných výtisků a tak se velmi snadno najde nakladatel. Ne vždy je to takový průšvih, jak by se podle úrovně sarkasmu v první větě mohlo zdát. Momentálně je to Tom Hanks a jeho sbírka povídek Neobvyklý typ.
Na povídkách je fajn, že když je to opruz, máte naději, že brzy skončí. Na druhou stranu ostřílení spisovatelští matadoři tvrdí, že nenapíše dobrý román ten, kdo neumí napsat dobře povídku. Tento instantní literární útvar by měl vskutku být nejčistší esencí autorovy myšlenky. Tu, pravda, nemusí držet dlouho, ale měl by ji dovést úšpěšně od začátku až do konce.
Tom Hanks miluje retro. Většina jeho hrdinů se pohybuje ve světě padesátých let. Jednoduchá linie poklidné doby bez technologických vymožeností dává vykrystalizovat auře lidských osudů. Ta je mnohdy nicotná jak polární záře a je potřeba bedlivého pozorovatele, aby vytušil všechny její odstíny.
Při čtení se nelze ubránit pocitu humorné nadsázky. Nad jednotlivými povídkami se snad mírně usmějete. Nečekejte hurónský záchvat smíchu, od kterého by vás bolela bránice. Jde o inteligentní humor, který okoření nostalgické tonutí mezi slovy. 
Jednotlivé povídky vám nijak razantně neutkví v paměti. Jejich dějová linka není nijak dynamická a mnohdy je spíš obtížně hmatatelná, či se o ní dá úspěšně pochybovat. Jde spíš o jakousi hru s dialogy, myšlenkami a osobnostním nábojem jednotlivých postav. Jako byste na okamžik vstoupili někomu do života. Pobyli s ním, abyste jej pak navždy opustili. Jednou za čas mu pak možná věnujete vzpomínku, jako když jdete kolem povědomého místa.
U některých povídek se vám může zdát, že jste sami něco podobného prožili. Jindy si uložíte střípek z textu v hlavě, abyste si na něj vzpomněli, až se v podobné situaci ocitnete.
Povídky v sobě nesou především emoci, sekundárně i myšlenku. Připomínají spíš klidnou hladinu rybníka. Za letní noci se u ní dá v klidu milovat, litovat nebo bilancovat dosavadní život. Vyposlechne vás, ale nenabídne nic víc, než váš potemnělý obraz, který po setmění rozčeří jen vážka nebo komáří hejno. Bude tam, jako byla, než jste se do ní zahleděli. V chladu soumraku ani neláká do ní vstoupit, nebo rukou zčeřit to hluboké zrcadlo nás samých.
Nelze se ubránit dojmu, že svým až příliš klidným a nic neřešícím tónem by povídky bez jména Tom Hanks zapadly na okraji nějakého provinčního plátku. Snad by je opěvovaly hysterické učitelky češtiny na čajových sedáncích ve sborovně. Ale byly by i něčím víc?
Obávám se, že ne. Jejich retro podtón nemá žádný záměr. Vycházejí odnikud a nikam nesměřují. Lze se nad nimi dojímat, ale svou emocí nijak nevybočují nad průměr. Skvěle však doplňují obraz nesmělého, oduševnělého, romantického hrdiny, kterému Tom Hanks vtiskl nesmazatelně svou podobu v desítkách filmů. Díky faktu, že v nich vždycky zvítězila láska připomínají spíš pohádky pro dospělé. Stala se z nich dogmata, která svůj stín vrhají i na Hanksovu prvotinu. Pokud totiž v hloubi duše budete mít to tušení velké love story s happy endem, tváří se o něco přívětivěji, než kdyby stály samy o sobě bez odrazu slávy Toma Hankse a jeho rolí.
Obávám se, že se od postavy autora lze oprostit jen velmi obtížně. Pokud by chtěl prokázat své spisovatelské kvality, možná by knihu vydal pod pseudonymem. Nelze se ubránit podobě s J. K. Rowling, která se od knížek s kouzelnickým čarodějem vymanila z potterovského dětského žánru pomocí pseudonymu Robert Galbright a skočila rovnýma nohama do dospělé krimi. Víceméně úspěšně. Hanksovi se nelze divit. Kariéra slavného herce stojí jednou nohou na talentu a druhou na schopnosti prodat své jméno a obličej.
Kristina Doubravová
Neobvyklý typ, Tom Hanks, Domino 2018
Knihu můžete zakoupit ZDE
