Vývojáři ze Sleepless Clinic se rozhodli vytvořit survival s mrazivým příběhem. Bohužel nezvládli udělat obojí naplno a výsledkem je survival hra chudá na herní náplň, doplněná o jednoduchý, byť poutavý příběh. Jako celek ale funguje alespoň průměrně a fanoušci žánru, kteří stojí spíš o relaxační zážitek než o výzvu, nejspíš nebudou zklamáni. Bohužel ale ani kdovíjak potěšeni. O něco lépe než herní mechaniky Symmetry servíruje pozvolna se odkrývající příběh, který dokáže probudit určitou zvědavost. Hru na recenzi nám poskytla společnost Comgad.
Tvrdé přistání
Elon Musk a podobní vizionáři se nám snaží namluvit, že musíme osídlit cizí světy, že je to budoucnost lidstva a že to vlastně bude zábava. Jenže kdo hraje hry nebo kouká na filmy, moc dobře ví, že tak to není. Ve vesmíru se totiž za každou planetkou skrývá invazní flotila mimozemšťanů nebo nějaký parazitický organismus z druhého koutu galaxie, který lidi změní na svoje loutky nebo tak něco. I v dnes recenzované hře Symmetry se vydáme na neprozkoumaný svět, jež je poslední nadějí lidstva na přežití. A idylka to nebude.
Jak je to při expedicích na cizí planety obvyklé, něco se během přistávací fáze pokazilo. Výsledkem je havarovaná loď, pár přeživších a jakž takž fungující základna. A samozřejmě spousta otázek, protože není vůbec jasné, co se vlastně přihodilo. V každém případě je třeba se z planety dostat, což v praxi znamená opravit dvojici poškozených motorů a radiostanici. Nepříliš komplexní survival začíná. Ve hře najdeme vlastně jen tři různé zdroje – dřevo na topení, jídlo a šrot. Topivo je potřeba k udržení tepla, protože když je na hostitelské planetě -20, můžeme mluvit o horkém dnu. Jídlo asi není potřeba představovat blíže a šrot slouží k vylepšování vybavení, opravování a především s jeho pomocí můžeme opravit i součástky nutné k opuštění planety.
Hledá se obsah
Největším problémem hry je jednoznačně dosti chudá herní náplň. Základna už je postavená a veškerá hráčova činnost tedy spočívá v úkolování přeživších. Ty jdi nasekat dřevo, ty uvař, ty zajdi prohrabat tu hromadu šrotu za základnou. A to je vlastně všechno. Mezi tím je důležité i kontrolovat životní funkce přeživších a ve správnou chvíli je nakrmit či je nechat odpočinout ve speciální regenerační kóji. Přesto by člověk čekal něco víc – co třeba postupná stavba základny? A nebo alespoň tvorbu nové výbavy, výzkum a tak podobně.
A když už jsme u přeživších – starat se o ně je něco jako pečovat o kolonii stárnoucích slimáků. V rychlosti by jim byla důstojným soupeřem i minutová ručička a výdrž mají zhruba na úrovni astmatického děcka. Sice si lze výrazně urychlit tok času, ale i tak tahle „báječná“ kombinace vede k situacím, kdy se člověk nudí, ale zároveň stačí trocha nepozornosti a člen posádky umírá. V tom vůbec nepomůže ani to, že hra úplně postrádá nějakou přehlednou tabulku se statistikami postav. Ovládání je ale přitom vcelku přehledné, jednoduché a snadno pochopitelné. Proč něco tak základního, jako je přehled stavu posádky, tvůrci do hry nedali, je mimo moje chápání.
Jediným prvkem, který hru trochu ozvláštní, je proměnlivé počasí. Na povrchu planety je sice pořád zima, ale někdy přijde i sněhová bouře a teplota klesne pod -80 stupňů. V takovém případě není rozumné opouštět základnu, protože zdravotní stav přeživších v takovém mrazu klesá velmi rychle. Cesty ke zdrojům surovin se navíc stále prodlužují a v pozdější fázi hry je tak třeba si rozmyslet, kdy se vyplatí někoho poslat na cestu na druhý konec mapy. Nemusel by se totiž vrátit (v případě úmrtí ale nic nepřijde nazmar a tělo si může najít nový domov ve společné ledničce na základně).
Zmar, paranoia a ještě něco navíc
Má tedy vůbec Symmetry co nabídnout? Survival mechaniky to sice nebudou, ale překvapivě ano. Hra postupně odkrývá jednoduchý příběh. Jednotlivé postavy k nám promlouvají, sdělují obavy, podezření i teorie, co se to tady vlastně děje. A navíc po pár dnech začne docházet k podivným úkazům, takže i přes poněkud nudnou herní náplň jsem se zanedlouho přistihl, že jsem vlastně celkem zvědavý, jak to dopadne. Zjistit to netrvá dlouho. Dokončení hry zabere do dvou hodin času a společně s přeživšími, opouštějícími planetu (a nebo se z ní nedostanou? Kdoví…), mizí i důvody si hru zopakovat.
Symmetry má sice více než jeden konec, ale průběh hry je vždy stejný, pevně nalajnovaný a bez jakýchkoliv důležitých rozhodnutí či morálních dilemat. Hra obsahuje i těžší obtížnost a mód přežití, kde jde prostě jen o to vydržet co nejdéle. Ale proč se do toho pouštět? Survival mechaniky jsou tu chudé a náplň repetitivní. Hru si rádi zopakují jen skuteční fanoušci tohoto žánru. A nebo ti, kteří jsou zvědaví na jiný konec celého příběhu. Je to škoda, protože by přitom stačilo tak málo a Symmetry by byla výrazně lepší hrou. Hru na recenzi nám poskytla společnost Comgad.
Jan Marek
