Svatojánská legenda je příběhem jednoho z patronů naší země Jana Nepomuckého. Jako každý takový příběh nese sebou zrnko pravdy a balast lidové fantazie a modlitby vložené mezi řádky.
Studenti Tomáš, Táňa, Klára a Martin právě nastoupili do prvního ročníku vysoké školy a tématem ročníku je právě svatojánská legenda. Píše se rok 1972, normalizace přituhuje, společnost ztratila své základy a jistoty. Přednášející se snaží odkaz Jana Nepomuckého čistě v duchu marxistické ideologie pošpinit, postavit světce na pranýř. Odhaluje jeho lidské slabosti, nedokonalost a prostá selhání. Do karet režimu nahrává i právě probíhající výzkum. Legenda dostává vážné trhliny i z vědeckého hlediska a zdá se, že zrnko pravdy bylo menší, než se zprvu zdálo.
Toto odhalování se děje prostřednictvím konfrontací, které vedou studenti s přednášejícím. V mladickém zápalu se snaží být silným oponentem a hájí Jana Nepomuckého spíš z revolty než pro víru samotnou. Každý ze čtyřlístku studentů pochází z jiných poměrů a má k světci i k režimu odlišná vztah. Přesto fungují jako parta proti vyučujícímu, který představuje nenáviděný režim.
Autor velice věrně a precizně vykresluje sebemenší dobové detaily. Tím čtenáře vtahuje do marastu doby, ale i všednodenních reálií. Předkládá mu vše bez příkras a zbytečného patosu. Jeho cit pro detail je obdivuhodný, místy však nadbytečný. Příběh by skvěle fungoval i v případě, kdy by ve své snaze odlehčil a polevil, než za každou cenu zpomalovat vyprávění balastem nepodstatných detailů. Jeho znalosti jsou ovšem obdivuhodné a mnohému pamětníkovi snad nepříjemně připomene tuto dobu temna víc, než by mu bylo milé.
Příběh se odehrává chronologicky v poměrně krátkém časovém úseku a jen místy je přerušován současným vyprávěním. Pozorný čtenář však záhy vytuší, kým byla dnes bláznivá tetička onoho podzimu roku 1972. Ve střípcích zamlžených vzpomínek a atak duševní choroby začne poznávat místa a události s mrazivou jistotou.
Legenda o jazyku není od počátku tím, čím se zdá být. Zprvu působí jen jako snaha autora svézt se na všeobecné známosti svatojánské legendy a stejně tak globálním povědomí o dobách nedávno minulých.
Opak je pravdou. Dokořán otevřené okno do historie snad jen na chvíli ošálí zrak, aby čtenář nepostřehl, stejně jako čtyři hrdinové, že z prachu pražského jara povstal démon zla silnější než kdy dřív. Ani studenti nezpozorní ve svém zápalu a revoltujícího nadšení, že se proti nim zhmotňuje plíživá síla daleko nebezpečnější než si mohou představit.
Legenda o jazyku by mohla být dalším příběhem z mnoha. Díky paralele se svatojánskou legendou, doléhá na čtenáře tísnivá nálada opakující se historie zneužití moci a nesmyslného diktátu.
I přes nově odhalená fakta, která nahrávají víc režimu než legendě, snaží se studenti obhájit svatojánský zázrak. Sálá z nich naléhavá potřeba v těžké době v něco a někoho věřit. Navzdory všemu.
Závěr nastolí paralely dávného příběhu a nedávného teroru jasně. Obětovat mnohé pro pravdu navzdory krutosti v atmosféře bezpráví a útisku má cenu. I když budeme ztraceného života navždy litovat.
Kristina Doubravová
Recenzní výtisk věnovalo nakladatelství HOST
