O Petře Soukupové je na českém literárním poli v posledních letech slyšet často. Patří k našim nejúspěšnějším spisovatelkám. Dosud vydala pět knih pro dospělé (K moři, Zmizet, Marta v roce vetřelce, Pod sněhem a Nejlepší pro všechny) a dvě knihy pro děti (Bertík a čmuchadlo, Kdo zabil Snížka?). Nejnovějším přírůstkem je Klub divných dětí, o kterém dnes bude řeč. Její knihy se pravidelně stávají bestsellery a prozatím byly přeloženy do deseti jazyků. Petra Soukupová se rovněž dramaturgicky a scénáristicky podílí například na „nekonečném“ seriálu Ulice.
Novinka Klub divných dětí vypráví o partičce, která zpočátku ani opravdovou partou nebyla. Na začátku příběhu se seznamujeme s jejími jednotlivými členy, kteří jsou, jak je už z názvu patrné, tak trochu podivíni.
Bylo nás… čtyři
Desetiletá Mila má ráda zvířata, obzvláště pavouky, a umí se „ztratit ze světa“. Petr vypadá mladší, než ve skutečnosti je, úžasně kreslí a v noci špatně spí. Bojí se všeho, co tma skrývá a mívá děsivé noční můry. Katka nemá žádné kamarády, připadá si tlustá, ošklivá a zbytečná. Miluje knihy; když si čte, cítí se doopravdy šťastná. Franta chodí o berlích a kvůli svému postižení bývá na lidi zlý. Natáčí videa, ve kterých provokuje.
To, že umí Petra Soukupová brilantně vykreslit psychologii postav, je známá věc. Děje se tak i v případě této knižní novinky. Než se spolu jednotliví členové klubu dají dohromady, podíváme se každému z nich důkladně na zoubek; vlastně mnohem dál. Soukupová se nebojí tnout do živého, dokáže zůstat v bolesti a obnažit ji v celé své pravdivosti. Zároveň umí autenticky vykreslit dětský svět s jeho spontánností, přímostí, krutostí, ale i intenzitou prožívané radosti, která je pro děti tolik typická a kterou jsme my, dospěláci, v čase tak nějak poztráceli.
Jednotliví hrdinové jsou dětmi „z masa a kostí“, se kterými máte chuť vyrazit na výlet a po cestě opéct na ohni buřta. Velikost sympatií pak zřejmě bude přímo úměrná vaší vlastní podivnosti a jinakosti, kterou jste v dětství pociťovali.
Utíkej, Forreste, utíkej!
Milu, Petra, Katku a Frantu nakonec stmelí společný cíl: útěk z domova. Ten se odehrává ve druhé části knihy a na rozdíl od té první už děti nevystupují jako solitéři. Naopak jsou součástí party, jejíž členové si vzájemně kryjí záda. Někam patří. A ať už dopadne jejich společné dobrodružství jakkoli, podstatné je právě tohle vědomí.
Soukupová napsala knihu pro děti, která svou pestrostí, hloubkou a velkorysým prostorem pro akci jistě zaujme nejednoho malého divnohrdinu. Z rozhovoru pro nakladatelství HOST je však patrné, že autorka touží oslovit také rodiče.
„Je to především kniha pro děti, psala jsem ji proto, aby dětští čtenáři viděli, že nejsou sami „divní“ a že možná nejsou vůbec divní. A že i kdyby byli, tak to není nic špatného. Ale čím dál víc mám pocit, že kniha je vlastně i pro rodiče. Aby třeba trochu víc porozuměli svým divným dětem.“
Když jsem knihu poprvé držela v ruce, ohromila mě kreativně zpracovaná obálka, která na sebe okamžitě strhne pozornost. Autoři si s její výslednou podobou opravdu vyhráli, stejně jako s ilustracemi uvnitř knihy. Než jsem se pustila do čtení, listovala jsem jednotlivými obrázky, které doplňují text a nemohla se vynadívat. Grafické zpracování se povedlo, dlouho jsem neviděla dětskou knihu, která by mě svým přebalem lapila na první pohled.
Je to krásná a zdařilá třešnička na dortu, který chutná a voní tak trochu hořce, místy sladce a lehce, ale taky dostatečně vydatně a jedinečně. Jeho lahodnost se vytrácí pozvolna a zůstává v paměti, jak je u Petry Soukupové dobrým zvykem.
Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství HOST, kde knihu můžete zakoupit.
Vydáno: Host, 2019
Vydání: první
Počet stran: 216
Jazyk vydání: český
Ilustrace/foto: Nikola Logosová
Autor obálky: Martin T. Pecina
Vazba knihy: pevná/vázaná
ISBN: 978-80-275-0129-8
