Byla zavřená v pokoji bez oken, trpěla nedostatkem jídla i čisté vody. Nesměla se převlékat ani mýt, nemohla spát, či mluvit. Mohla jen myslet. Myslet na rodiče, na nevyplněné dětské sny, jaro v kanadské Albertě, na pečivo prodávající na rohu ulice, vůni kávy nebo chuť zmrzliny. Myslet o existenci svého bytí. Amanda Lindhout si během 460 dnů zajetí v somálské pustině vybudovala v mysli ‚dům v nebi‘, který byl její duchovní oporou i jediným útočištěm před světem islámských extremistů.
Když byla Amanda ještě malá holka, představovala si sebe samu jako velkou cestovatelku. Fascinovaná krásami exotických zemí i články ve starých vydáních časopisu National Geographic plánovala svoji budoucnost, zatímco otčím mlátit její matku. Svého cestovatelského snu se i přes nepříliš hezké dětství držela až do dospělosti. Coby krásná barmanka s vysokými podpatky a mini sukní si vydělávala na své cesty okolo celého světa. Dalo by se říct, že tehdy se začal psát neobyčejný příběh jedné obyčejné holky. Amandina budoucnost skýtala spoustu překvapení, nepoznaných koutů světa i přátel. Ano, neobyčejný příběh to byl. Ale rozhodně neměl šťastný konec.
Z naivní kanadské holky se časem začala stávat ostřílená cestovatelka, z barmanky se vyklubala začínající žurnalistka a následně i reportérka z válečných zón. Amanda se nebála nikoho a ničeho. Začala cestou po Venezuele, pak se pouštěla mnohem dál. S omezeným rozpočtem procestovala Etiopii, Pákistán nebo Afghánistán. Když se v roce 2008 vydala do Somálska, byla již ctižádostivou novinářkou jen s pár zkušenostmi. Co jí k tomu přivedlo? Ambice, zvědavost, touha po smysluplné práci.
Společně s australským dobrodruhem a bývalým přítelem v jedné osobě Nigelem Brennanem se vydala do nejnebezpečnější země světa, aby poznala místní kulturu, náboženství, ale i strach a bídu. Somálsko mělo být vstupenkou na vrchol její kariéry, ale i bezednou studnicí příběhů. Zuřící občanská válka, hrozící hladomor, nedostatečná zdravotní péče, náboženský extremismus. Dva dny poté, co letadlo přistálo na letišti hlavního města Somálska Mogadišu, byla Amanda společně s Nigele i somálskými průvodci unesena ozbrojenými muži v kuklách. Tak započalo neuvěřitelných 15 měsíců zajetí, zneužívání, mučení a bití se smyslem získat co největší výkupné.
Amanda Lindhout po několika letech od svého propuštění dokončila společně s americkou novinářkou Sarou Corbett biografii nazvanou Dům v nebi, který je barvitým popisem Amandiných zážitků a pocitů. Vzpomínky však ve finále vyznějí přes všechnu tu čirou hrůzu, která jí během věznění potkala, překvapivě vyrovnaně. Úžasné momenty, kdy se její duch povznese nad veškerou špínu lidského chování a utíká se schovat do snového světa, nabývá neuvěřitelného spádu a hořkosladký konec už vlastně jen třešničkou na dortu. Duchovní triumf samotné hrdinky tak nechal ustoupit do pozadí vztek z nehezkého dětství, kompenzaci v podobě nerozvážného cestovní do nebezpečných míst a následné oproštěný od materiálního světa. Amanda, jak sama píše, odpustila všem svým únoscům a smířila se s krutým osudem, což pro čtenáře je jaksi nepochopitelné a matoucí.
O autorkách:
Amanda Lindhout (*1981) je kanadskou humanitární pracovnicí a žurnalistkou. Touha po dobrodružství a nezapomenutelných zážitcích ji dohnala až na jedno z nejnebezpečnějších míst na světě. V roce 2008 byla unesena islamistickými radikály, kteří jí následně patnáct měsíců věznili. Po propuštění založila neziskovou organizaci Global Enrichment Foundation na podporu vzdělání somálských žen. V rámci humanitárního prograum Konvoj naděje pomohla více jak 300 tisícům hladovějících lidí.
Sara Corbett je americkou novinářkou. S Amandou Lindhout se seznámila jen pár měsíců po jejím propuštění ze somálského zajetí. Společně pak tři roky pracovali na sepsání biografie Amandiných vzpomínek na únos, ale také to, co k němu vedlo.
Lindhout Amanda, Corbett Sara: Dům v nebi, Jota, 2015. 424 stran.
Aneta Wunderlichová
Úvodní foto: Pixabay.com
