Pracovní materiály pro učitele a žáky i studenty jsou obsahem poměrně útlé příručky, kterou pod názvem Kyberšikana vydalo nakladatelství Portál (k zakoupení na knihcentrum.cz). Její cílovou skupinou mohou být ale i další dospělí, kteří pracují s dětmi a mládeží, a konec konců i kvůli sobě samým, neboť kyberšikana vynáší do dalšího prostředí jevy, které byly svého času doménou školních lavic.
Autorkou publikace je učitelka z Anglie Vanessa Rogers, která kromě této profese působí jako konzultantka, školitelka, tvůrkyně programů v oblasti práce s mládeží. Vyniká bohatou publikační činností a aktivitami spojenými s výchovou dětí a mladých lidí. Na knize ovšem můžeme ocenit také úvodní slova domácích odborníků, kteří zasazují problematiku kyberšikany do prostředí České republiky a zejména českých škol.
Než tedy dojdeme ke kapitolám obsahujícím jednotlivé lekce a náměty, které jsou vhodné k výuce a vůbec otevření tematiky mezi mladými lidmi, jsme seznámeni s programy a aktivitami, jež se věnují mapování a analyzování nebezpečných komunikačních aktivit spojených s elektronickým prostředím. Tyto projekty, mnohdy celostátního charakteru, jsou zaměřeny na bezpečnější užívání internetu a prevenci internetové kriminality (za všechny jmenuji alespoň Národní centrum bezpečnějšího internetu s mnoha portály či projekt Minimalizace šikany). V této části knihy nechybí ani odkazy na další doporučenou literaturu a e-zdroje.
Výzkumy potvrdily, že principy, na kterých je kyberšikana založena, se v obecném pojetí neliší od klasické šikany. Kyberšikana je vlastně jen další forma týrání, a to za použití ICT. S touto premisou autorka přistupuje k řešení problematiky šikanování ve virtuálním světě. Je tedy zřejmé, že kyberšikanu a šikanu nelze řešit odděleně, i když určité odlišnosti mezi nimi existují. Jejich výčtu je věnována kapitola předcházející praktickým nápadům a radám, které tvoří stěžejní část publikace. Uvědomme si alespoň dva základní rozdíly: kyberšikana neprobíhá tváří v tvář a může proniknout i do míst, která oběť mohla dříve považovat za bezpečná; velikost internetového světa dává kyberšikaně navíc nečekané rozměry.
Právě v okamžiku, kdy si pročítáme jmenované druhy kyberšikany – pomlouvání, předstírání něčí identity, cyberstalking, zasílání útočných zpráv apod. – pochopíme, že její obětí se může stát i dospělý člověk. Na rozdíl od dětí se však předpokládá, že by měl umět takovou situaci odpovídajícím způsobem vyřešit sám.
Slovy předního odborníka na problematiku školního násilí dr. Michala Koláře je kniha praktickým manuálem her pro natrénování vlídného a bezpečného pobývání dětí a mladých lidí v digitálním světě. Oceňuji na nich především možnost úprav pro různé věkové a velikostní skupiny. Publikaci bych zařadila do oblasti mediální výchovy, kde se může stát vítaným zpestřením při jejím naplňování ve školách, ale i zájmových kroužcích a oddílech.
Kyberšikanu není radno podceňovat, nezanechává po sobě sice rány fyzické, ale o to více zraňuje emocionální stránku dětí a dospívajících. V tom tkví její největší hrozba.
Kyberšikana: pracovní materiály pro učitele a žáky i studenty / Vanessa Rogers; [z anglického originálu přeložil Ondřej Vágner]. Vyd. 1. Praha: Portál, 2011. 97 s.: il.; 23 cm. Název originálu: Cyberbullying. ISBN: 978-80-7367-984-2 (brož.)
Lenka Šimková
Po přečtení recenze k uvedené knize o kyberšikaně dodávám, že by se text mohl hodit také studentům Speciální nebo sociální pedagogiky a dalších pedagogických a psychologých věd. Pokud se mi kniha dostane do ruky, ráda si ji přečtu. Lidé už tolik nečtou papírové noviny – ne z toho důvodu, že by je nechtěli číst, ale ve většině se jim za ně nechce platit. Na internetu je dnes řada rozmanitých informací, navíc se tu dají nalistovat také internetové stránky e-novin. Proč za ně tedy platit, když mohu mít to samé a zadarmo? I z tohoto důvodu je podle mě kniha poplatná dnešní době – totiž INTERNET. (ež)