Sci-fi kniha Budoucnost je v prodeji

Dmitry Glukhovsky: Budoucnost

knihu můžete zakoupit v e-shopu Dobré knihy.cz

Anotace

Evropa v budoucnosti roku 2400. Od doby, co byla technickými prostředky poražena smrt, je celý kontinent přelidněný a změnil se v gigantickou megapolis tvořenou obytnými věžemi vypínajícími se vysoko do nebe. V těchto věžích panuje brutální řád: Rozmnožování je přísně reglementováno, za dítě se platí ztrátou vlastního života. Ale kdo ještě potřebuje děti, když může být věčně mladý a zdravý? Jan Nachtigall je příslušník zvláštní jednotky ministerstva bezpečnosti, která přísně bdí nad dodržováním zákonů o rozmnožování. Jejím úkolem je pátrat po ilegálních dětech a odhalovat nenahlášená těhotenství. Jednoho dne má Jan odstranit teroristu a jeho těhotnou přítelkyni. Naskytne se mu tak velká šance, aby prokázal svou věrnost a postoupil na kariérním žebříčku. Když ale se svou jednotkou vpadne do konspiračního bytu, proběhne všechno jinak, než původně zamýšlel. Terorista unikne – a zanedlouho je na útěku i Jan po boku mladé ženy. Je to počátek boje, ve kterém jde o budoucnost lidstva.

Ukázka z knihy

XV. PEKLO

„Ukázal jsi mi svůj rodný dům. Teď ti já chci ukázat svůj.“

Annelie nežertuje. Posedlost pominula; mladá žena je teď zase sama sebou. A přesto je to, co navrhuje, holé šílenství.

„Nepojedeme do Barcelony.“

„Proč se ve zprávách pořád opakuje, že Barca je peklo na zemi?“

„Protože tam nemáme co pohledávat! Protože co nejrychleji potřebuješ lékaře!“

„Ale tam jsou lékaři!“

„V Barceloně? Myslíš asi šamany. Nebo nějaké šarlatány, kteří ti pustí žilou! To, co teď potřebuješ, je vynikající specialista, který…“

„Vaši lékaři už přece nemají potuchy o nemocech, protože vy nikdy neonemocníte! Skvělí odborníci jsou v Barce, protože tam lidé ještě opravdu žijou!“

V tom má pravdu; Obyvatelé naší báječné Utopie nejsou nikdy nemocní. Infekce byly poraženy, dědičné nemoci vygumovány z genomu a všechny ostatní choroby přineslo stáří. Dokonce i počet zranění byl snížen na minimum: Soukromý dopravní provoz je zakázaný a měkký kompozit, který se všude používá, nemůže nikomu vážně ublížit. V rezervacích pro staré lidi to samozřejmě vypadá jinak, ale to je jejich, nikoli naše věc.

„V jakékoli velké klinice ti můžou…“

„Takže mám jen tak přijít na jakoukoli kliniku a říct: Nezákonně jsem otěhotněla, pak jsem zažila několikanásobné znásilnění a potratila? Ne, v Barce jsou vynikající lékaři a já tam pojedu! Nemusíš tam přece se mnou chodit!“

Lékaři však nejsou to, čím je Barcelona proslulá. Mnohem známější je jako ďáblova stoka. Citadela podvodu a drogového obchodu. Policie se tam neodváží a jednoduše předstírá, že na to, co se děje v Barceloně, není kompetentní. Zákony tam jsou k smíchu, což platí především pro Zákon volby. Kdykoli se tam Falanga pokusila provést razii, skončilo to fiaskem. Pokud se Nesmrtelní nevypravili do Barcelony v plné síle, lovili je jako zvěř, věšeli na co nejviditelnějších místech. A Nesmrtelným nesluší umírat.

Nesu ruksak obsahující černou uniformu, masku Apollona, identifikační skener, osobní paralyzér a injektor. Nic z toho nesmím vyhodit nebo někam schovat. Musím to mít vždycky u sebe, pro případ naléhavé akce. Pokud chci však přežít, nemůžu se svým zavazadlem ani ve snu pomyslet na to, že se ukážu v Barceloně. To jsou závažné argumenty. Škoda že je teď nelze vyslovit nahlas.

Samozřejmě nejsem povinen následovat Annelii. Ona sama mi jasně řekla: Ty nemusíš. Jestli chceš, jdi si vlastní cestou; já mám muže, který by tu vlastně měl být se mnou – on, ne ty.

To je logické. Teď by byla ideální chvíle vystoupit z vlaku a vrátit se domů. Ale…

Na přírodovědném kanálu běží zajímavý pořad… Někde, už si přesně nepamatuju kde, žije určitý druh mouchy, která klade vajíčka do živých včel. Vajíčko roste, mění se v larvu, pořád se zvětšuje a živí se včelou – a nejen to, larva si ji pozvolna přivlastňuje. Včely jsou za běžných okolností nanejvýš disciplinované: Žijí a pracují přesně podle plánu jako roboti v japonské továrně a jejich instinkt se stará o to, že se po západu slunce vracejí do svých pláství. Včela napadená parazitem se však začne chovat podivně. V noci se probudí, opustí úl, někam odlétne a beze stopy zmizí. Občas je vidět, jak prudce nalétne proti nějakému světelnému zdroji, jako by to nebyla včela, ale můra nebo tiplice. Nakonec tohle šílenství skončí vždycky stejně: Parazit v hostiteli dospěje a ze zcela podlomeného včelího těla vyklouzne moucha.

Jestlipak včela chápe, co se s ní děje? Pokouší se porazit toho cizího tvora, který se snaží převzít kontrolu nad jejím tělem? Nebo pořád ještě věří, že je to ona sama, kdo nemůže po nocích spát a vylétne ze včelích kasáren, aby se dostala ke světlu – nebo na konec světa?

Pro zakoupení knihy klikněte ZDE