Když tak procházím „svým“ městem, uvědomím si občas, co všechno se zde za poslední rok (5, 10, 15 let) změnilo! Brno opravdu rozkvétá před očima a já si říkám, jak je zvláštní, že si jeho dřívější tvář tak málo pamatuji. Tak třeba galerie Vaňkovka. Stojí tu už (nebo teprve?) 20 let a já si nedokáži vzpomenout, co tady bylo předtím. Jen stěží si také vybavuji hotel Metropol, který stával přes ulici, pak ho před 10 lety zbourali a nyní tam vyrůstá nějaká obří stavba. Dokonce i nedaleký Dům dětí a mládeže se mi pozvolna ztrácí z paměti – a to „zmizel“ teprve před rokem. Sejde z očí, sejde z mysli? Zdá se, že to neplatí jen o lidech, ale i domech, ulicích a dokonce celých městských částech… To, co jsem právě řekl o Brnu, se určitě týká i Prahy, a možná právě toto byl důvod, proč se kolektiv šesti autorů rozhodl vydat tuto nádhernou publikaci.
Kniha Velká Praha (s půvabným podtitulem Drobnovhledy) je pozoruhodným pokusem zastavit neúprosný běh času a zpřítomnit v čtenářově mysli jedno z nejšťastnějších období v životě stověžaté krásky na Vltavě. Prvorepubliková Praha… Dynamicky se rozvíjející velkoměsto, rychle nabývající na evropském významu, metropole státu, který jako oáza demokracie uprostřed postupující totalitní pouště přitahoval zraky všech svobodomyslných lidí. 15. březen 1939 znamenal násilný konec Československé republiky a svým způsobem i jejího hlavního města. Ale i za ta dvě svobodná desetiletí, která jí byla dopřána, Praha urbanisticky i jinak neobyčejně „prokoukla“!
Kniha je rozdělena do dvou částí. Ta první se (pod názvem Drobnovhledy s nadhledem) věnuje záležitostem spíše vážnějšího charakteru, druhá (Drobnovhledy všetečné) je žánrově poněkud odlehčená a více si všímá nejrůznějších méně významných, ale o to třeba humornějších témat.
Na ukázku bych si dovolil věnovat se trochu podrobněji kapitole Jak bydlela smetánka (Slavné prvorepublikové vily). Hospodářská prosperita (rezultující z příznivého „ducha doby“, přejícího pracovitým, iniciativním a přemýšlejícím jedincům) logicky vedla k majetkové diverzifikaci společnosti. Jinak řečeno, postupem let se zde etablovala „kasta“ těch, kdo si mohli dopřát života „na vysoké noze“. Tito lidé si najímali významné architekty a nechali si stavět honosná sídla. Nádherné prvorepublikové vily, ať už stojí osamoceně či pospolu s jinými, jsou důkazem obrovského stavebního „boomu“. Většina z nich je památkově chráněna, některé však bohužel nikoli, což může mít fatální důsledky. Velice smutný osud potkal např. překrásnou vilu, kterou si v roce 1929 nechal postavit Karel Jíše. Není mi jasné, kdo a proč ji dal v roce 2018 zbořit. Její fotografie na str. 134 dokazuje, že srovnat se zemí takovýto skvost je kulturní barbarství…
Některé informace v knize Velká Praha – Drobnovhledy v nás dnes mohou vyvolat pobavený úsměv, ale nezapomínejme, že po zhroucení Rakouska-Uherska se nový stát chtěl co nejrychleji zbavit všeho, co upomínalo na habsburskou monarchii. To se týkalo i přejmenovávání ulic. To by samo o sobě nebyl žádný problém, nový název byl ale v mnoha městských částech totožný. Tak např. v jednu doba měla Praha 39 (!) Havlíčkových ulic. Jméno slavného vlastence šlo doslova „na dračku“, takže se nelze divit, že se v tom musel udělat pořádek…
Jak známo, Praha těch časů byla do jisté míry „kosmopolitním“ městem, v němž vedle sebe vcelku pokojně žili Češi, Němci a Židé a útočiště před perzekucemi ve své vlasti tu nacházelo i mnoho emigrantů. I tomuto fenoménu je v knize věnována patřičná pozornost.
Třebaže relativně „mladé“, má nakladatelství Cattacan na svém kontě již řadu vydavatelských úspěchů. Patří k nim především kniha Praha mosty spojená. Dá se říct, že Velká Praha – Drobnovhledy na ni volně navazuje. Což je tím nejlepším doporučením, proč si ji přečíst!
Velká Praha Drobnovhledy – Zvídavýma očima ke 100. výročí jejího založení 1922-2022
Zdroj: Magazín Dobré knihy
