Horace Greasley se nestal hrdinou na bojištích druhé světové války. Svou odvahu prokázal v děsivých podmínkách zajateckého tábora. Prožil zde neuvěřitelný příběh, který se rozhodl na sklonku života na naléhání svých blízkých vyprávět. Ne pro to, aby někdo uvěřil nebo pochopil, ale aby nikdo nezapomněl. A snad i proto, aby žila dál jeho láska, kterou našel v pekle.
Autorem knihy je ve skutečnosti Ken Scott. U nás není příliš známý. Ve svých knihách se věnuje především biografiím a právě tématům válečných konfliktů dvacátého století. Příběh Horace Greasleyho je tak v dobrých rukou. Přináší autentickou výpověď britského vojáka, který během vojenského nasazení roku 1940 upadl do zajetí. Přežil desetidenní pochod smrti a ocitl se v zajateckém táboře na Jesenicku. Po válce se vrátil domů do milované Anglie. Poslední roky svého života strávil ve Španělsku. Těch pět let života v táboře mu dalo i vzalo vše. Artritida mu nedovolila, aby v pokročilém věku sám zapsal svědectví o lásce i krutosti, kterou poznal. Proto se spojil se zkušeným autorem Kenem Scottem. Kniha je doplněna autentickými fotografiemi z archivu Horace „Jima“ Greasleyho.
Před vypuknutím války žil Horace spokojeným životem v hrabství Leicestershire. Prožíval volné dny s otcem na lovu i první milostný vztah s dívkou Evou. S živočišnou energií a bezstarostností, která je tak příznačná pro dvacetileté hochy.
Británie vstoupila do války. Horace byl ze dne na den vytržen ze svého poklidného života a po sedmitýdenním výcviku odvelen přímo na bojiště. Jeho jednotka se po několika málo měsících bojů dostala do zajetí. Během pochodu smrti přes Francii, Belgii do Holandska prožil skutečné hrůzy války, hlad, nemoci a všudypřítomnou krutost a smrt. Jako přeživší se nakonec dostal do zajateckého tábora v okupovaném Československu.
I přes všudypřítomnou beznaděj zde poznává lásku svého života. Dcera dozorce v kamenolomu Rosa. Mladická nerozvážnost a slepý cit dovolily Horacovi podnikat nebezpečná setkání s jeho dívkou. Ta se postupem času stala jeho komplicem a pomáhala spolu s Horacem ostatním zajatcům. Do tábora pronesli maso, zeleninu a nakonec i vysílačku. Vše, co alespoň trochu mohlo usnadnit přežití v nelidských podmínkách.
Během války pomohli přežít mnohým a naději v nich. Osud však chtěl, aby příběh jejich velké lásky pokračoval přeci jen trochu jinak…
Kniha není psána v první osobě. Ani absence Ich-formy neubírá příběhu na čtivosti a napínavosti. Vyprávění vás vtáhne do děje neskutečnou živelností dvacetiletého mladíka, který miluje, žije a ztrácí. Vše v jednom okamžiku, však celou bytostí.
První část knihy předznamenávající události následující je velmi čtivá a má spád. Čtenář poznává celou osobnost hlavního hrdiny i faktory, které ji utvářely. Seznamuje se s prostředím, ze kterého Horace pochází. Nad knihou prožívá pocity chlapce, který v jeden moment ztrácí vše. Odchází bojovat.
V kulisách krutosti a nelidského prostředí se odvíjí milostný příběh Horace a Rosy. Napětí stupňuje neustálé nebezpečí, strach z prozrazení a jistému trestu smrti. Spolu s mladými milenci se objevuje nový prvek naděje a dobrodružství. Epizody setkání prolínají události v táboře.
Naděje všech zúčastněných se celých pět let upínaly ke dni, kdy skončí válka. Ten okamžik přichází. Ona je Němka, on zajatec. Ta dlouho očekávaná svoboda najednou míchá kartami osudu a pocit štěstí získává podivnou pachuť.
Poslední třetina knihy vám nedovolí tenhle příběh odložit a jít jen tak spát. Tolik let, tolik nocí a společných snů a plánů. Prostě musíte vědět, zda se vezmou a budou šťastni až do smrti.
Finální část knihy nabírá skutečně tempo, které čtenáře chytí a nepustí. Protože, kdo dočetl ten příběh až sem ví, že je neobyčejný, silný a neuvěřitelný. Chce být jeho součástí až do samého konce. A věří v něj, jako věřili tehdy vojáci, kteří v zajetí poznali peklo na zemi. Inferno, v jehož hrůze umlkal tlukot srdcí a zpěv ptáků.
Horace Greasley: Zpívají ptáci i v pekle?, Ikar, 2015
Kristina Doubravová
Úvodní foto: Pixabay.com
