Jste zlodějské eso, živoucí legenda podsvětí v nejskvělejším městě na světě. A chvíli na to už se v nuzných hadrech vezete s dalšími chudáky do trestanecké kolonie, ze které prý není úniku. Poslední kšeft nešel tak úplně podle plánů. Ale co naplat. Jste tu, na ostrově Peh, kde platí jen právo silnějšího a s jedinou mizivou nadějí na útěk. Jak je ale ostrov Peh nepřátelský, tak je i rozlehlý a svobodný, plný možností. A co by zlodějský mistr Teriel disponujete sadou schopností, které tu jsou velmi užitečné. Využijete je nejen při postupu hlavním příběhem, ale i při průzkumu detailně propracovaného prostředí a během plnění vedlejších úkolů, které jsou spolehlivě největším držákem hry. Připravte se ale i na to, že občas bude vaším nejhorším nepřítelem neohrabané ovládání. Hru na recenzi nám poskytla společnost Comgad.
Cyberpunkový Assassin’s Creed?
Začátek Seven: The Days Long Gone vlastně dost připomíná začátek samotné série Assassin’s Creed. Jste mistrní zloději, váš inventář přetéká prvotřídním vybavením a pracujete na nejprestižnějším úkolu, ale po chvíli jste nula, která začíná od píky. Píka v tomto případě znamená vězeňskou kolonii na ostrově Peh. Právě sem všemocná Vetrallská říše, která povstala z chaosu po ničivé válce mezi lidmi a démony, sváží tu nejhorší chamraď. Existuje jediná možnost, jak se odsud dostat, a to splnit sérii úkolů, během nichž se zapletete do věcí, které mohou otřást samotnými základy nejsilnějšího impéria na Zemi.
Ale dost už o hlavním příběhu, přece vám nechceme zkazit všechnu radost z překvapení. Pokud se tedy nějaká dostaví, protože hlavní zápletka opravdu není něco, v čem by hra excelovala. Ani se nenadějete a po 10 hodinách hraní jste na konci. Kromě toho tvůrci zanedbali jednu věc, a tou je popis celého universa. Ano, víme, že jsme v budoucnosti a co se tak zhruba stalo, ale víme něco o všemocné Vetrallské říši? Vlastně skoro ne, protože se po naprostou většinu hry nacházíme v trestanecké kolonii odříznuté od světa, takže si nemůžeme vytvořit plnohodntý obrázek o celkové podobě společnosti. Na druhou stranu po nás ale hra chce na konci rozhodnutí, které může svět významně proměnit. Tomu se říká špatně vystavěné dilema. Mimochodem nemyslete si, že vás hra nechá rozhodovoat – ačkoliv v rozhovorech určujete, co má postava říkat, většinou jde o doplňující otázky a příběh je kromě konce zcela lineární.
Podobně jako v jiných RPG hrách se i zde hlavní tahák skrývá ve vedlejších úkolech. Tady hru naopak můžeme pochválit za skvělou práci. Vedlejších questů je nejen obrovské množství, ale jsou vesměs i velmi dobře napsané a je radost je plnit. Jistě, najdete tu i obvyklé questy typu „přines mi 10 párů ponožek“ (to není vtip, quest s ponožkami tu opravdu je), ale většina je originální a propracovaná. Postranní úkoly tak tvoří naprostou většinu hry a natahují ji až k vyšším desítkám hodin. Pokud budete chtít splnit všechny a ještě se budete kochat prostředím, vůbec by mě nepřekvapila herní doba přesahující 100 hodin. V rámci vedlejších questů můžete tu a tam učinit i nějaké dějové rozhodnutí – třeba jestli své komplice zradíte a necháte si všechnu kořist, nebo se podělíte.
Pati, pasti, pastičky…
Co by zlodějská legenda Teriel máte schopnosti, kterým by se vyrovnal leda Ezio Auditore. Vyšplháte v podstatě kamkoliv, plížit se dovedete s obvzláštní opatrností a schovat se zvládnete všude od keřů až po hromady odpadků. Nemluvě o „šestém smyslu“, díky kterému si všimnete každého podstatného detailu. A i když jsou výjimečné i vaše bojové dovednosti, nenápadný postup bude vždy vaším nejlepším přítelem.
Velkým plusem hry je, že je otevřená. Potřebujete se někam dostat? Jak to uděláte, je na vás. Vyskočíte na ventilační šachtu a najdete si příhodně umístěné okénko? Nebo omráčíte stráž, ukradnete jí šaty a projdete extrémně hlídanou oblastí bez povšimnutí? A nebo raději dáte přednost kapsářství a nepozorné stráži ukradnete přístupovou kartu, která vás dostane přes zamčené dveře? To je na vás a hra vás v naprosté většině případů do ničeho netlačí. Klidně můžete všechno vyřešit i silou a zabít každého, kdo vám stojí v cestě.
Ale ať si vyberete jakkoliv, buďte si jistí, že hra vám k tomu dá nepřeberné množství možností. Pokud jste bojovně založení jedinci, oceníte nepřeberné množství zbraní různých typů včetně dýk, mečů, kopí, seker, ale i kuší a energetických pušek. Pokud jste úskočnější hráči, můžete využít i pasti – od těch, které jen odlákají pozornost, nebo nepřítele omráčí, až po ty, co ho nekompromisně uškvaří elektrickým proudem. Nemluvě pak o různých omračujících šipkách a samozřejmě i zvláštních schopnostech, jako je neviditelnost nebo zpomalení času. Hra v tomto směru zkrátka nabízí úžasnou míru svobody a nechybí ani propracovaný systém craftingu. Byla by ale chyba boj úplně upozadit s zkusit hrou projít neviděn a neslyšen. Je tu totiž několik momentů, kdy prostě bojovat musíte a pokud na to nejste připraveni, je to nehezké překvapení.
Škoda jen, že vývojáři nevěnovali tolik energie i snaze, aby jejich nápady fungovaly v praxi. Od prvních chvil ve hře budete zcela jistě zápolit s ovládáním. Pohled je ze shora, ale hra se ovládá šipkami a myší. Na to se dá zvyknout, bohužel zejména během stealth sekvencí je ovládání už vyloženě kostrbaté a neohrabané. Abyste se plížili, musíte být skrčení, jinak vás stráže okamžitě uslyší. Jenže když provedete nějakou akci, postava se občas sama od sebe postaví. vylezete na římsu? Teriel se postaví. Přeskočíte ze střechy na střechu? Zase stojí! Po každé takové akci musíte tedy znovu stisknout tlačítko pro skrčení – kdyby vás náhodou napadlo začít se pohybovat ve stoje, blízké stráže vás okamžitě uslyší. A to je občas nesmírně otravné, byť to zásadně nenarušuje požitek ze hry.
Je třeba předem počítat i s určitou zmateností. Svět v Seven: The Days Long Gone je mnohem vertikálnější, než jsme zvyklí. Budovy ve městech mívají často i několik pater, ale přesto jsme stále odkázáni jen na 2D mapu, která nám dokonce ani neříká, na jaké úrovni se nachází značka, kterou na mapě hledáme – například úkol. Pokud tedy jdete za značkou, která je v budově, nemáte nejmenší tušení, jestli musíte jít na střechu, nebo do sklepa. Což je poměrně vážná komplikace, když je daná budova třeba základna plná vojáků.
Vězení snů
Ačkoliv je ostrov Peh vězeňskou kolonií, čeká vás tu překvapivá míra svobody. Vězni jsou v podstatě svobodní lidé a i vy si můžete krátce po příletu (na ostrov ani z něj se není možné dostat jinak než vzduchem) jít kamkoliv se vám zachce. Samozřejmě je rozumné vynechat soukromé prostory, tábory banditů a především vojenské základny, pokud se chcete vyhnout problémům. Ostrov je rovněž rozdělen na několik vízových zón. Můžete si buď nakupovat víza, nebo ušetřit a vízové kontroly prostě obcházet. V tom případě se ale musíte skenerům vyhýbat jako čert kříži.
Lepší ale je si víza kupovat, protože se vám během hraní mnohokrát stane, že pro zaujetí prostředím nebudete pořádně vnímat dění okolo sebe.Protože pokud se vývojářům něco povedlo nejlépe, je to rozhodně do detailu navržené prostředí ostrova Peh. Hory střídají strmá údolí, najdete tu pole, lesy i močály a starověké ruiny se tu střídají s futuristickými stavbami i chatrčemi a slumy, vybudovanými těmi nejubožejšími trestanci.
Města a vesnice jsou kapitolou sama o sobě. Ve hře jich najdete velké množství a na poměry videoher jsou to skutečné metropole. Nezažijete tu ten rozpačitý pocit, kdy se v jiných hrách za velkoměsto pokládá vesnička s 10 chatrčemi a 20 NPC. Města tu jsou skutečná města s několika úrovněmi, chudinskými čtvrtěmi i s luxusními vilami, které hlídá soukromá ochranka. Kromě domů obyčejných lidí tu najdete tržiště, skladiště, arény, bary i striptýzové kluby. A v podstatě kamkoliv můžete vlézt, všude najít kořist. Tedy pokud vás nevyruší některá z mnoha desítek NPC. Komě měst na herní mapě najdete i nespočet různých základen, táborů, vesniček, farem a dalších míst. Seven: The Days Long Gone prostě přetéká originálním obsahem, jako málokterá jiná hra.
Závěr
Seven: The Days Long Gone hrou roku nebude. Trpí řadou neduhů, kterým vévodí neohrabaný stealth. Na druhou stranu nepředstavuje ani zklamání a pokud dokážete přehlédnout těch pár drobných vad na kráse, otevře vám svůj úžasný svět, ve kterém na vás čeká nespočet dobrodružství, záhad a humoru. Za poskytnutí hry k recenzi děkujeme společnosti Comgad.
Jan Marek
