Recenze: RiME – Tam kde se setkává moře se zemí, krása hvězd se dotýká

Na našich monitorech se objevil herní počin studia Tequilla Works jménem RiME (psáno s malým i). Dnešní recenzí se vám pokusíme přiblížit, o čem je skákačka plná všelijakých logických hádanek a skládaček. Jaké jsou její silné a slabé stránky a co nového nám může nabídnout. Frustraci z nevyřešené skládačky ale nečekejte. RiME má totiž až meditativní účinky. Tak tedy vzhůru za poznáním!

Odysea

Tma, déšť, vlnobití. V úvodním intru, které nám nic moc neprozradí, sledujete kousek rudého pláště poletujícího nad hladinou rozbouřeného moře.  Potom přichází tma a probuzení. Přesně řečeno probuzení mladého chlapce, oděného do řecké tuniky, sandálů a zlaté čelenky položené na černých havraních vlasech. Náš hrdina se probírá vyvrhnutý na pláži opuštěného ostrova. Již po pár krocích zjistíte, že ostrov byl dříve obydlen. Všude kolem jsou vysoké věže, otevřené stavby, rozbořené domy nebo jen základní kameny dříve monumentálních staveb. A tady vaše pouť za poznáním začíná. Skoro na začátku hry po splnění prvních hádanek se k vám přidá kouzelná liška, která by jako z oka vypadla lišce z Malého Prince. Ono celé poselství, celý děj a dokonce i vizualizace má velice blízko právě k této legendární knížce. Ona liška se stává jakýmsi vaším průvodcem na vaší Odysee. Stejně tak jako tajuplná postava v červené kápi, která se objeví jen na tak malý okamžik, aby vás přilákala a pak zase tajemně zmizí jako stín za nejbližším rohem. Říct vám ale něco více o příběhu by byla škoda. Postupem času bude jasné, kam to všechno směřuje, i když se jedná o příběh, který se drží současného trendu. Hlavní myšlenka je dána, ale každý si ji vyloží po svém. Prozradit něco víc by vás ovšem mohlo připravit o příjemné chvilky s RiME. A že jich je opravdu dost.

Zemský ráj to na pohled

RiME je neuvěřitelně krásná hra.  Její jednoduchá výtvarná zkratka funguje na výbornou. Barvy zde hrají naprosto jasně první housle a vytváří dokonalou podporu pro grafický styl, který se tak moc hodí pro tento druh hry. Ostrov samotný, na kterém bují různorodá vegetace, je stylizován do krásných letních, sytých barev s různými odstíny zelené až po zářivě žluté písčité skály. Naopak trosky města, poseté na těchto barevných „plochách“, jsou vyvedeny většinou v jasně bílé barvě, jakoby z oka vypadly stavbám na řeckém ostrově Santorini (nemají ale modrou střechu). Na druhou stranu všechny magické předměty, které jsou plné síly, buď září zlatě a nebo jsou obklopeny modrou aurou. Mohlo by se zdát, že samotný ostrov je dost velké hřiště na to, abyste si mohli zahrát až až. Ale autoři chtěli dát hře ještě jeden rozměr, a tak se rozhodli i o prostředí pod vodou. Celé to dává věrohodnou tvář konceptu myšlenky, že před dávnou dobou bylo na ostrově živo, dokonce i tam, kde je nyní rozlehlé, nemilosrdné moře.

Velkou výsadou hry je také měnící se počasí a doba. Začínáte za jasného dne a postupně, aniž byste si toho všimli, přichází noc a nad vaší hlavou se objeví nebe poseté milióny hvězd. Když chtějí hrát autoři na trošku temnější notu, spustí se déšť, jehož kapky se v noci odráží po kamenných schodech a dokonale utváří atmosféru.

Celý vizuál působí jako omalovánka a  hraje na naší dětskou notu, kdy se radujeme z pohledů na malá prasátka, divoce rostoucí vegetaci s kombinací hlavního hrdiny- zranitelného chlapce. První hra, těžící z podobného vizuálu, co mě napadla, byla kouzelná chodička Firewatch. Stejně jako RiME vytvářela až meditativní prostředí a nechala vás se unášet všudypřítomnou krásou.

Prince of RiME

Co se hratelnosti týče, jedná se o klasickou puzzle skákačku z pohledu třetí osoby. Hra se neuvěřitelně ladně ovládá, a to hlavně díky plynulému pohybu hlavního hrdiny. Skáče, šplhá, běhá a poslouchá vaše tlačítkové rozkazy téměř stoprocentně. Jedna z mála vad, která mě stála pár opětovných pokusů a smrtí hlavního hrdiny ( malý chlapec může zemřít, ale jeho skon není nijak znázorněn. Obrazovka prostě jen zčerná a vy se objevíte na místě vašeho „pádu“, což pravděpodobně bere ohledy na mladší hráče). Jen kamera byla občas trošku nezbedná a nejednou se chovala tak, že na hlavního hrdinu nebylo vidět přes velký kámen, větev nebo trosku. Jinak bylo všechno v naprostém pořádku. RiME mi dost připomnělo hru Prince of Persia IV (proto ten nadpis), který se stejně ladnými pohyby snažil dostat za vytouženým cílem. Až assassinovsky přesné šplhání, kdy se z jedné římsy vyhoupnete o metr výš, je dost nereálné (pokud nejste mistr světa v parkouru), ale je to jen hra. Kdybychom chtěli simulaci reálného trosečníka na pustém ostrově, pravděpodobně bychom již na začátku hry zemřeli na gangrénu.

Hezky je zde vymyšlena i interakce s předměty. Chlapec nemá žádnou zbraň, ani nebojuje pěstmi, a tak když je v nebezpečí, nezbývá mu nic jiného, než jen běhat a nebo křičet. Právě zmíněný křik probouzí magickou sílu v interaktivních předmětech. Pokud tlačítko pro křik zmáčknete jen tak, hlavní postava si zabrouká krátkou písničku.

Hádej hádej

Hádanky a puzzle jsou vyvedeny poměrně originálně, i když jsme samozřejmě mohli takové typy skládaček vidět v podobně laděných hrách. Moc se mi líbily hádanky, kdy je po ploše rozeseto pár předmětů nedávajících samostatně smysl. Až později, když od nich odstoupíte a přistoupíte ke kouzelnému „zaměřovači“, zjistíte, že při lehkém rozhlížení se ve správnou chvíli z těchto předmětů složí portál, kterým se dostanete zase o kus dál. Ona hra s perspektivou a hloubkou odrazu je vyvedena náramně zábavně.  Další hádanky typu rozsviť magickou kouli, která zprovozní to a to a ty se pak dostaneš o kus dál, jsou také zábavné, ale ony zmíněné prostorové hádanky mi přišli svěží a originální.

Důležitým prvkem hry je to, že postrádá jakékoliv ukazatele zdraví nebo orientační prvky. RiME vás nevodí za ručičku, a tak se tu a tam stane, že bloudíte. Ovšem prostředí je tak dobře navržené, že za malou chvíli přestanete chodit v kruzích a docvakne vám, co a kde musíte v danou chvíli udělat. Pokud se tak nestane, stačí se podívat na návod, který je u těch obtížnějších hádanek vytesán jednou do zdi, jednou ho najdete třeba na chodníku.

Óda na radost

Krásným a jedním z nejdůležitějších prvků RiME je hudba a celkový zvuk. Ostrov opravdu žije. Slyšíte cvrlikání ptáků, šustění trávy ve větru, i vítr tančící v korunách stromů. To vše je podporováno neuvěřitelně skvělou hudbou. Kolikrát se mi stalo, že jsem našeho hlavního hrdinu pozastavil a vychutnával si epochální symfonie, které tak dokonale dokreslovaly danou situaci hry. Autoři (pokud to ještě neudělali) by měli popřemýšlet o vydání samostatného soundtracku. Dokážu si totiž představit, jak jen sedím v křesle a vychutnávám si každý pohyb smyčce klouzající po strunách houslí či violy. Jen škoda, že tato audiovizuální podívaná končí tak brzo – hru je možné dohrát cca za 4-5 hodin podle toho, jak vám půjde řešení hádanek a jak moc si chcete projít každičký kout ostrova za honbou achivmentů. Možná je to ale dobře, že hra netrvá déle, protože končí stejně tak dobře, jako začala.

Ne vše je tak růžové

Pět samou chválu na RiME by se dalo do nekonečna. Jednou větou je to velice povedená hra. Možná jen, že měla zůstat jen na konzoli Playstation, jak autoři  z Tequilla Works původně zamýšleli. Optimalizace pro počítače je totiž naprosto katastrofická. Jistě, mnozí z vás by mohli namítat a ptát se mě, co to mám za šunku, když to tam ani nespustím. Netajím se tím, že nemám nejlepší herní pecku roku 2017. Ale s tím by měli autoři počítat, že ne každý má to nejlepší, co trh nabízí. Hru na svém počítači, kde normálně hraji mnoho her z tohoto roku na vysoké nebo střední detaily, jsem nespustil. Naštěstí mám kamaráda, který onen boží notebook vlastní, a tak mě nechal si hru až do konce dohrát. Je to ale škoda a já doufám, že se co nejdříve objeví nějaká záplata nebo vylepšení, který umožní RiME hrát i na lehce nadprůměrném počítači.

Konec dobrý?

Hra jako je RiME vychází jednou za čas. Kouzelná, uchvacující svou krásou a jednoduchostí hraní. Její poselství je stejně důležité a aktuální jako tomu bylo před sto lety, a jak tomu bude i dlouho po nás. Více takových herních počinů, po kterých si budeme připadat zase o něco lépe. Kdyby nebylo té proklaté optimalizace, mohlo to být klidně za plný počet bodů. Škoda.

Adam Dvořák