Kniha slibuje úžasný zážitek pro děti, kterým se nechce číst. Prý chytne a nepustí. To se ale stane pouze ve chvíli, kdy si dobře zvyknete na severská jména a nebude vám vadit jejich neustálé opakování v textu.
Anebo budete číst pomalu. Nahlas a dramatizovat.
Pak se celý děj poněkud zpomalí a stává se opravdu čtivějším. A pokud vám nevadí místy až morbidní příběh. Ono už na první stránce to začíná:
„Ale Alrikovi visí hlava, jako by byl hadrový panák. Pod spoustou krve má úplně bílý obličej a namodralé rty. Kousl ho kostelní 
grim, a na to se umírá.“
Možná je trochu nevýhoda, že Dívka ze záhrobí pro mne byla první knihou z této série, protože mi prostě pro děti kolem 11 let přišla moc složitá na čtení, strašidelná a zbytečně protknutá nechutnostmi, krví a děsem. Složitě vypadající postavy, impové s kočičími hlavami na hlavách jsou pak něčím, co si člověk buď zamiluje nebo se mu nad tím zvedne žaludek. Děj se autorky snaží posouvat stále dál a dál, nezůstávají zbytečně u jedné scény, ale někdy by neškodilo se někde zastavit a podívat se na scénu i jinýma očima nebo si prostě dát oddech. Logické souvislosti v příběhu jsou celkem dobré a pochopitelné předpubertálním dětem, ale ty reálie, jednomu vstávají chlupy po těle.
Koneckonců to potom působilo jako smršť děsivých scén, které čtenáři buď dokonale sednou, nebo knihu odloží, protože „tohle prostě ne“.
ANOTACE: „Halloweenské oslavy jsou v plném proudu, když vtom se mezi dětmi ve škole objeví postava v dokonale přesvědčivém kostýmu – a zaútočí… Přízrak Myling! Můžou ho Alrik s Viggem zastavit? Aby zachránili své spolužáky před pomstou nemrtvé, musejí krkavčí bratři opět spojit síly se strážci tajné knihovny. V té době se navíc objeví ve městě ona. Tajemná Iris. Zasáhne Alrikovo srdce, ale něco tu tak docela nehraje…“
Nadpřirozené síly jsou v příběhu tak propojovány s dějem, někdy dle mého názoru našroubovaným způsobem. Způsob, jakým tam postavy vystupují je někdy křečovitý a i překvapivé zvraty mi občas připadaly nevěrohodné nebo příliš průhledné. Ale to možná k tomuto stylu psaní patří a o stupínek dál už budou ty opravdu kvalitní severské romány pro dospělé. Je-li toto puberťák na poli literatury, pak ANO.
Asa Larssonová a Ingela Korsellová jsou spisovatelky a žijí a pracují v Mariefredu, kde sdílejí studio. Už dřív spolu připravily dětský pořad pro Švédský rozhlas. Obě zajímá severská mytologie a švédský folklor a díky spolupráci na sérii PAX se tento jejich zájem ještě prohloubil.
Knihu ještě o černobílé mihotavé ilustrace obohacuje Henrik Jonsson, který je také komiksovým kreslířem. Podílel se také na sérii Batman nebo Suicide Squad a žije a pracuje v Göteborgu. Nejraději pro tuto sérii kreslí impy, kteří jsou podle něj roztomilí a odporní zároveň.
No právě, dodávám… Já jim na chuť nepřišla, ale klobouk dolů před tím, kdo ano.
Asa Larssonová a Ingela Korsellová: Pax: Dívka ze záhrobí, Host, 2015
Renata Petříčková
