Recenze: DiRT 4 – v každém z nás je chuť závodit

„Levá šest, horizont, skok, pravá čtyři, finish.“ Obalené hlínou a ovoněné spálenými pneumatikami k nám přijíždí pokračování rallye závodů. V dnešní, poněkud odlišné, recenzi je na čase šlápnout do pedálu a oddat se zvukům vrčících motorů a kol prokluzujících na šotolině. Hru k recenzi nám poskytl server key4you.cz

Bude to jízda!

Hned na začátku bych se rád k něčemu přiznal. Nejsem příznivcem rallye, ale jednou za čas si rád nějaké ty závody zahraji. Ovšem musím říct na rovinu, že nějaké ty formule mě nebaví a místo v mém srdci si nenašla ani arkádovka Need for Speed. Proto jsem v redakci začal nenápadně pokukovat po něčem, co by mě mohlo na čas zabavit. Co osud nechtěl. Čerstvé vydání Drift 4 mi spadlo přímo do klína. Na chvíli jsem zapochyboval, jestli si věřím na takto specifickou hru. Naposledy jsem měl s rallye co dočinění v době, kdy se jmenovala ještě po zesnulém Colinu McRaeovi. A to je deset let. No nic! Kdo se bojí nesmí do lesa. Dnes je tu tedy recenze určená pro hráče jako jsem já. Pro ty, kteří si jednou za čas nasadí helmu a projedou se v nehořlavém obleku divokou přírodou.

Tak takhle ne

Hra vám v prvních okamžicích nabídne možnost, jestli chcete hrát jako zkušený závodník nebo spíše jako hráč, který si rád zablbne v lese. Jelikož tato mířená otázka ve mne probudila moje ego, rozhodl jsem se, že jakožto člověk odkojený hrami ala GTA, Just Cause atd., už jsem zkušenější řidič (řidičák mám dva roky), tak se do hry vrhnu jako profesionální závodník.  Ta, jako by čekala, že něco nehraje, vás nejdřív pustí do jakési školy jízdy. Něco jako když si na parkovišti zkoušíte všechny vylomeniny s tátovým autem. Zjistíte trošku jak se auto chová, jak se ovládá, kdy brzdit, nebo kdy zase naopak přidat plyn. Po ukončení vaší zkušební jízdy začíná závod. Jako první trať se nabízí americký Michigan, zaprášené cesty uprostřed lesů, které právě podzim zbarvil do odstínů okru.  Tedy alespoň takhle vypadá trať po první zatáčce. Já se ve své první jízdě na čas dál nedostal. Hned v té první jsem to napálil do nejbližšího stromu, posléze sjel ze silnice a přítomnosti rytmického kutálení se moje auto převrátilo na střechu. První restart. V druhé jízdě už to šlo o něco lépe. Ovšem auto sklouzlo po vozovce a… střecha. Druhý restart. V další jízdě jsem to pro změnu napálil do stromu. Obrazovka zčernala a hra mi nabídla malou sekvenci  záznamů z mé nehody. Vypl jsem tedy hru a rozhodl se, že jsem asi tedy hráč.

Počasí není jen na okrasu

Konečně to bylo pravé ořechové. Auto lépe drželo na silnici, když jsem zatočil tak sebou necuklo a plynuleji vybíralo zatáčky. Zadní kola dobíhala předek auta jen zřídka (což mi trošičku ze začátku vadilo protože rád driftuji), a tak jsem postupem času, kdy jsem dostal závodění více do ruky vybíral zatáčky ostřeji, než bych měl. Když jsem měl pod palcem konečně nějaké to řízení, mohl jsem si začít konečně vychutnávat hru v celé své kráse.

Závodíte v různorodých lokacích od zasněženého Švédska po rosou nasáklý Wales. Vždycky, když dojedete nějaký set tratí, otevře se vám nová možnost okruhů, druhů aut a druhů rallye.  Každý závod má svoje specifické počasí nebo čas, kdy se jede. Pro mě osobně bylo velké překvapení, když jsem na americké trati posunul jen kousek dál, abych poznal co je to mlha a temno. Počasí je tu opravdu uděláno skvěle. Na rozdíl od tmy, kdy je celkem vidět, mlhou neprojedete. Musíte jezdit opravdu opatrně a dát na svého navigátora. Někdy se vám stane, že ho přestanete vnímat, ale s tímhle počasím to jinak nejde.

Počasí ale není jediná nepříjemnost (v dobrém slova smyslu). Další věc, která vám může slušně pocuchat nervy, je různý povrch na kterém závodíte. Na silnici hezky sekáte zatáčky, na šotolině se tu a tam sklouznete a slyšíte, jak kolem vás cinkají kamínky, no a na sněhu jste v háji. Ten klouže jako ďas.

Krása až oči přecházejí

Dirt 4 se povedl. Optimalizace je parádní a hra vypadá skvěle i na nízké detaily. Já si ji vychutnával na ty vysoké a opravdu to stojí za to.  Krajina je vymodelována nádherně. Když v jednom závodě projíždíte rozlehlou loukou, tak se někdy přistihnete, že nedáváte pozor na cestu. Nejvíce se mi líbila krajina Walesu.  Zelené mokřady s kombinací temného lesa, ze kterého srší život. To je opravdu balzám na duši. Ano, když už se tam objeví hrstka diváku, tak by mohli být více variabilní.

Auta opravdu žijí

Ale krajina ani diváci nejsou samozřejmě to hlavní. Auta jsou nejdůležitější! Je jich tu obstojný počet (škoda jen že se na naší Škodovku nedostalo) a modely jsou do detailu provedené. Každé auto si můžete zkalibrovat přesně podle vašich představ, a to pak mění úplně celou hru i samotnou hratelnost.  Jednotlivé vozy reagují jinak, každý po svém akceleruje nebo vybírá zatáčku. Dokonce i jejich vzhled je na výbornou. Hezky se lesknou, reagují na okolní prostředí a hlavně, jejich dynamika při nabourání je úžasná.  Jeden z mála problémů ale přichází na scénu v okamžiku, kdy se rozhodnete řídit vůz z pohledu řidiče. Hra se stane trochu nepřehlednou, neboť vám na rozdíl od reálného řízení chybí periferní vidění a tak se může stát, že na zatáčku reagujete o něco později, než byste měli. Samozřejmě každému vyhovuje něco jiného, ale já si na tento pohled nikdy nezvykl a raději jsem řídil auto klasicky ze „třetí osoby“.

Nejvíce mě zaskočil zvuk. Auta opravdu „žijí“, reagují na plyn brzdu a řazení. Otáčky motorů cítíte až do morku kostí a připadáte si, jako by se opravdu před vámi závodilo. Nevím, jestli je to i u ostatních rallye her, ale například když vjedete autem do zatáčky mezi domy, zvuk je o něco komornější a odráží se od okolních budov. Naopak na rozlehlé pláni se hezky nese krajinou.

Simulátor i arkádovka v jednom

Kromě klasického rallye na čas tu máme i další módy, které oceníte hlavně v multiplayeru (ovšem ne na jednom počítači nebo na konzoli). Hra nenabízí split-screen, a to je škoda. Mám tu závody typu rallycross racing, kdy na okruzích závodíte najednou i s ostatními hráči (nebo s oponenty s umělou inteligencí), a to je pak o hodně větší zábava. Zde mi přišel hezký nápad s „traťovým žolíkem“, tedy se zpomalovací částí okruhu, kterou musíte alespoň jednou projet, abyste na konci nebyli penalizováni.

Dobré je například i to, že když zrovna nemáte s kým hrát, tak i počítačoví protivníci jsou obstojní. A strašně se mi líbilo že i oni chybují. Jedu si takhle na druhém místě a v poslední zatáčce vidím soupeřovo auto, jak přetočí zatáčku a dostane hodiny. Jen ho opatrně objedu a vítězím. Takové detaily dělají hru hezky „lidskou“. Další varianta je jízda v buginách (kart cross), které se brodí bahnem plným kopců a ostrých zatáček. Téměř identické, jen s jinými typy aut, jsou „landrush“ ( větší buginy) nebo závody s nabušenými pickupy (omlouvám se ale odborný název neznám). Závody jako tyto mají úplně jinou strategii a jsou dost odlišné od klasického rallye.

Dirt 4 je povedený závodní simulátor, ale i svižná arkádovka v jednom. Komplexní hra, která dokáže zaujmout na dlouhé a dlouhé večery a je jedno zda jste zkušený matador nebo jen nadšenec do rychlé jízdy.

Horizont, cíl

Na závěr bych rád podotkl, že jsem dnešní recenzi věnoval všem, kteří chtějí zkusit něco nového. Dirt je totiž přístupný, na rozdíl od svého předchůdce Dirt Rally (o kterém sem četl, že kdo nehrál minimálně patnáct her z tohoto prostředí, nemá šanci dojet do cíle), úplně všem. A věřím, že stejně jako ve mně, se v každém z nás schovává malý závodník, který si rád zkusí projet Švédsko po čerstvě nasněženém sněhu. Na druhou stranu pro ty, kteří nad mou recenzí znalecky ohrnují nos, je Dirt 4 povinností.

Adam Dvořák