Spielbergův nepochopitelný výlev sentimentu
Steven Spielberg se nezastaví před ničím. Dokonce ani před sentimentálním příběhem inteligentního a odvážného koně, který si během první světové války získává srdce každého, kolem něhož proběhne.
Na začátku si kůň Joey svým elánem získá lásku mladíka Alberta, který živoří se svými rodiči na malé farmě. Albertův otec koupil Joeyho za nehoráznou sumu peněz v dražbě, protože se do něj (také) zamiloval na první pohled, a tak teď kvůli koníkovi rodině hrozí, že nezvládnou platit splátky za farmu. Dřív než se však kůň stačí osvědčit jako neúnavný pracant a inteligentní přítel člověka, přichází první světová válka a otec prodává Joeyho do armády. Tím sice zachrání svůj majetek, ale zlomí srdce synovi i manželce.
Albert svého koně nehodlá opustit, ale je příliš mladý, aby mohl vstoupit do armády. A tak se jejich cesty rozdělí, aby se po dvouhodinovém válečném dobrodružství zase spojily.Hlavním hrdinou je, ač se to zdá nemožné, kůň, protože Alberta opouštíme a nalézáme ho až za dlouhou dobu v zákopech. Mezitím sledujeme Joeyho, který prožívá místy dost drsný příběh, za který by se nemusela stydět žádná lidská filmová postava. A to je právě ten problém. Ačkoliv je film zalidněn spousty postav hned z několika stran válečného konfliktu, film je především o koních. Joey si totiž dokonce najde kamaráda. Ale o něm později.
Příběh hlavního zvířecího hrdiny sledujeme už od jeho narození, které hned v první scéně napovídá, jak bude celý další film vypadat. A to tak, že divákovy city budou dojeny prostřednictvím skotačících zvířátek, západů slunce a hodných lidí, kteří jsou z koníků rozněžnění. Ne, nepřeháním to. V prvních chvílích jsem si skutečně nebyla jistá, jestli to tvůrci myslí vážně, nebo je to parodie. Ale film se bohužel bere naprosto vážně, a to i v momentech, které by potěšily snad jen malé holčičky se zálibou v jednorožcích.
Přitom kdyby se trapně prvoplánové scény plné něžného citu vyhodily, film by fungoval velmi dobře. Příběh je zajímavý tím, že sleduje válečný život z mnoha pohledů, jenom ne z toho, který už dobře známe. A tak máme možnost vidět neobvykle lidské scény neúspěšného útoku, strachu před bitvou, dezertování z války nebo rabování rodinné farmy pro potřeby vojska. Všechny tyhle scény jsou dobře napsané (vždyť je taky psal scénárista, který na dialozích postavil takové filmy jako Piráti na vlnách nebo Láska nebeská – Richard Curtis). Dívat se na děj v kontextu koňského průvodce je dost nelichotivé, ale samy o sobě jsou “lidské” scény citlivé a originální (například vnučka, která si na francouzské farmě drsně dobírá svého dědu).
To, že je hlavním hrdinou zcela jasně definovatelný kůň, dovoluje rozmístit v příběhu spoustu originálních figurek, které se vymykají běžné šabloně podobných filmů. Vojáci i velitelé na obou stranách jsou zde především zranitelní lidé, kteří sice bez otázek plní rozkazy, ale mnohem ochotněji ukazují svou citlivější tvář. Ne však jen tak mezi sebou, ale jen tváří v tváří moudrým koňským očím.
Joeymu se tak podaří nejen strhnout na sebe pozornost všech válkou zaneprázdněných mužů, kolem kterých projde, ale i spojit přátelskou konverzací na zemi nikoho dva vojáky z opačných stran konfliktu, kteří by se jinak bez váhání pozabíjeli. Nápad je to hezký, ale až příliš prostý a jednostranný. Ve válce, která si nesmyslně bere životy čehokoliv, co jí přijde do cesty, by těžko jeden kůň stačil k tomu, aby slepé vraždění zarazil, byť jen na chvilku.
Ale takovýchto snah u ukončení války je naštěstí jen pár. Většinou se jedná jen a pouze o to, komu Joey uteče a kdo se ho následně ujme. Hned poté, co Joeyho odvedou k britské armádě, spřátelí se s krásným vraníkem, kterému vzápětí nejednou zachrání život. Když už se však tenhle podivný vztah rozvíjí, nechápu, proč je vraník o tolik hloupější než Joey (dokonce ani neumí projevit svůj nesouhlas). A když už není jeho “postava” pro Joeyho vývoj potřeba, stejně umře. Podobnou smůlu mají i ostatní, kteří se s Joeym dostanou do kontaktu. Jeho první opatrovník, který Albertovi slíbil osobní dohled nad koněm, umírá po pár minutách. Mladí němečtí bratři, kteří prostřednictvím koníků utečou z armády, jsou vzápětí nalezeni a zastřeleni. Ani roztomilá vnučka se svým dědou si přítomnost hřebců dlouho neužijí. A potom pro změnu začíná mít pořádnou smůlu sám Joey. To, že utíká přes území nikoho a chytá se do ostnatého drátu, je sice úžasná podívaná, ale v příběhu to nemá žádný význam kromě toho, aby si Joey našel cestu k Albertovi (který pro oddálení happy endu dočasně oslepl). Takže si ve výsledku skutečného příběhu vůbec neužijeme, protože nemáme čas se s žádnou postavou pořádně sblížit. Asi se předpokládalo, že divákům bude stačit pořádně se sblížit s koněm. To ale tak úplně nejde, protože i přes úžasnou hru se zvířecími pohyby, pohledy a zvuky je vidět, že kůň vůbec nechápe, o co kolem něj jde. Pokud ho něco vyděsí, běží. Když ho někdo pohladí, spokojeně stojí. A když se naštve, stoupne si na zadní a hází hlavou. Jinak ale nic moc nedělá. Zkrátka se chová jako zvíře (i když nadprůměrně vnímavé). A bylo by hloupé si myslet, že zvířecí chování nahradí komplikovanou lidskou akci plnou detailů. Dát přednost zvířecím emocím před lidskými se zkrátka ukazuje jako zásadní chyba, vzhledem k tomu, že se jedná o celovečerní velkofilm a ne o televizní film pro děti.
Především mi není jasné, jaké poselství má vlastně Válečný kůň přinést. Má poukázat na zbytečnou brutalitu lidského jednání? Postrčit svět k lepšímu zacházení se zvířaty? Ukázat nám, že koně jsou někdy rozumnější, než lidé? Nebo jen vykouzlit na tvářích diváků slzavé úsměvy? Ani jeden z těchto cílů není dostatečnou omluvou pro Spielberga za to, že stvořil drahou plytkou pohádku o zvířeti a člověku, která nemůže v dnešním divákovi zvyklém na komplikované myšlenky vyvolat ani shovívavé pousmání.
Problém není v herecké akci, ani v efektech, ani v kamerovém zpracování. I když i tohle všechno je ve srovnání s jinými Spielbergovými díly trestuhodně nevýrazné. Problém je především v naprosto prvoplánové hře na city, která vůbec nedává smysl v kontextu s první světovou válkou, publikem, které má film oslovit, ani světem, do kterého byl film vypuštěn.
Pokud obdivujete Spielberga, na Válečného koně určitě nechoďte, protože vás buď naštve, co všechno je dnes v Hollywoodu možné, nebo budete smutní, že je legendární režisér už nepochybně senilní. To, že má rád koně a jejich skotačení, je jeho osobní věc, a neměl by s tím kontaminovat svoji filmovou kariéru. A pokud ho neobdivujete, tak na to taky nechoďte, protože byste jím začli pohrdat.
Klára Scholzová
Válečný kůň
Warhorse
USA, 2011, 146 minut
Režie: Steven Spielberg
Hrají: Jeremy Irvine, David Thewlis, Emily Watson, Tom Hiddleston, David Kross, Benedict Cumberbatch, Peter Mullan, Niels Arestrup, Patrick Kennedy, Nicolas Bro, Rainer Bock, Robert Emms, David Dencik, Toby Kebbell, Eddie Marsan, Geoff Bell, Liam Cunningham, Gary Lydon, Hinnerk Schönemann, Sebastian Hülk, Gerard McSorley, Philippe Nahon
