Tim Burton se vrací s příběhem Frankenweenie

Černobílý animovaný 3D film Frankenweenie režiséra Tima Burtona je založen na nápadech z roku 1984, kdy Burton stvořil dojemný příběh o chlapci a jeho psovi. Po něčekané smrti psa Sparkyho se mladý Victor rozhodne, že svého miláčka sešije dohromady a tím ho oživí. Brzy poté však čelí neočekávaným a mnohdy zvráceným následkům, které jeho čin způsobil.

 

Jak z vašeho krátkého hraného filmu vznikl celovečerní animovaný film?

Tim Burton:  Vždycky jsem občas něco přidával do svých námětů.  Když jsme dělali ten kraťas, napadlo nás, že by z toho klidně mohl být celovečerák. Ale jádro příběhu bylo vždycky stejné, a to jsem chtěl udržet. Zkrátka jsme se do toho snažili dostat i ty další nápady, co nejpřirozenější cestou. Jedna z věcí, která mě taky zajímala, bylo školní prostředí, co se děje mezi dětmi ve škole. Jejich rivalita, vztahy, experimenty. Ale museli jsme to skloubit dohromady tak, aby to nevypadalo jako dva různé příběhy. Páteří příběhu je pořád chlapec a jeho pes.

Jaký je váš osobní vztah k té zápletce, a jak jste na ni přišel?

Burton:  Vybavil se mi prvotní vztah se zvířetem, který je založený na bezpodmínečné lásce. Jdeš s ním ven a když se vrátíš, je to jako bys tam prožil tři roky. Ale protože zvířata moc dlouho nežijí, je to zároveň první čistý vztah a první zkušenost se smrtí. A to je silná kombinace.  Odtud ten příběh pochází. Je to o tom, že nikdy nezapomenete na to trauma, kdy psa ztratíte. A od toho je blízko k příběhu Frankensteina, což je zase jiná láska. Bylo snadné ty dvě věci dát přirozeně dohromady.

A inspiroval vás nějaký konkrétní pes?

Burton: Jo, měl jsem psa.

Kolik vám bylo?

Burton: Něco mezi pěti a devíti. Nebylo to jako mít zlatou rybku. Kdybych miloval svou zlatou rybku, tak bych se asi potřeboval léčit. Ale pes je jiný, aspoň se mu v hlavě něco děje.

V uplynulém desetiletí jste hodně pracoval s Johnny Deppem a Helenou Bonham Carter, ale ti nemají s tímhle filmem nic společného. Nicméně tentokrát pracujete například s Martinem Landau, Martinem Shortem a Catherine O’Hara, se kterými už jste taky pracoval. Byl to záměr?

Burton: Ano, trochu byl. Je to pro mě tak osobní projekt, že jsem se snažil to udržet na co nejosobnější úrovni. Hlasy postaviček musí být perfektní. A tihle tři jsou vážně skvělí. Je mezi nimi velká energie. Sice jsem se s nimi dlouho neviděl, ale pořád je to hodně osobní.

Řekl byste, že je to váš nejosobnější film?

Burton: Určitě k tomu má blízko. Ale nevím.

Produkoval jste Noční můru před Vánoci, spolurežíroval jste Mrtvou nevěstu  a teď přicházíte s Frankenweeniem. Jak se podle vás animovaný film změnil?

Burton:  Vlastně se od svého počátku až tak moc nezměnil, to je na něm skvělé. Pro lidi, kteří se tím živí, je tohle přesně to, co se jim na tom líbí. Technologie práci trochu usnadnila, ale v důležitých věcech se nic nezměnilo.

Bylo jiné být jediným režisérem?

Burton: Ne. Vždycky jsme se snažili dělat věci úsporněji. V tomhle případě jsme nechtěli zaměstnat příliš mnoho designérů, abychom to udrželi na osobnější, skromnější úrovni.

Povzbuzuje vaši kreativitu práce na něčem zcela originálním místo už existujícího materiálu?

Burton: Ano a ne. Cokoliv co dělám, dělám sám. I když děláte něco pro studio nebo adaptaci, stejně to nakonec chcete udělat podle sebe. A tenhle film je ovliněn mou láskou k hororu. Všechno je něčím ovlivněno.

Doufáte, že mladé publikum bude mít po zhlédnutí chuť objevit filmová monstra, na která ve svém filmu odkazujete?

Burton:  Ano, to doufám. Je to zajímavé. Svět se mění a s videohrami je všechno o tolik rychlejší, a tak mě zajímá, jak dnešní děti budou reagovat na staré filmy, které mají pomalé tempo. Není to vůbec v duchu dnešního životního tempa. Moje děti jsou odchovány videohrami, ale když jim pustíte Frankensteina, stejně je to zaujme, protože to jsou divné fantazie. Je obzvláště zajímavé sledovat, jak na to děti reagují.

Byla zábava vložit do filmu tolik odkazů? 

Burton: Jsem přesvědčen, že odkazy by se neměly dělat samoúčelně. Vždycky jsem se snažil je do filmů dávat, ale když nevíte, co znamenají, jsou zbytečné.

Počítačově byste mohl udělat film, který by vypadal stejně. Ale nemělo by to atmosféru a kvalitu ruční práce. Hraje v tom taky roli určitá míra nedokonalosti?

Burton: Dobrá otázka. Technologie může smazat linie. Pro Mrtvou nevěstu jsme měli tak skvělé loutky, že si spousta lidí myslela, že se jedná o počítačovou animaci. To je pravda jen z půlky. Jakmile začnete mazat linie, dostanete se do problémů. Ale každý způsob animace má své skvělé vlastnosti. Snažili jsme se, aby limitovaný rozpočet pracoval pro nás. Bylo to trochu drsné, ale právě to na tom máme rádi. Prostě se přizpůsobíte.

Chtěl byste natočit tradičnější animovaný film?

Burton: No, tenhle je pro mě nejtradičnější.

Myslíte z oblasti ruční kresby, nebo počítačové animace stylu Pixar?

Burton: Některé věci jsou nejlepší na počítači, některé políčko po políčku, některé kreslené. Zkrátka se snažím vybrat to, co je pro projekt nejlepší. Snažím se vždy zapojit ruční kresbu, protože ji mám rád, ale všechno se tak udělat nedá.

Jaké bylo vzít vaše vlastně kresby, které jste možná ani nehodlal nikdy nikomu ukázat, a jít s nimi za svými kolegy?

Burton:  Časy se mění. Můžete něco nakreslit, ale jakmile z toho chcete udělat loutku, kresba nefunguje. Pořád se vracíte a zkoušíte, co z toho vyleze. To je normální. 

Děti ve třídě jsou každé úplně jiné. Snažili jste se, aby se od sebe tolik odlišovaly?

Burton: Jasně. Všechno je to založené na kresbách a náčrtech. A už v nich to tak bylo.

Jak se liší režírování animovaného filmu od hraného? Musíte být pořád přítomný u vzniku záběrů?

Burton: Ne, ani bych nechtěl a oni by mě tam taky nechtěli. Za týden vznikne jen pár sekund. Je na tom skvělé to, že můžu zároveň natáčet animák s hraným filmem. Na animaci je dobré, že to můžete neustále ovlivňovat. Pokud něco nefunguje, prostě to spravíte. Ale většinou se nic nepokazí, protože to máte dobře naplánované dopředu. 

Musíte mít velkou důvěru v lidi, kteří na filmu pracují?

Burton: Ano, ale ne víc než obvykle. Živá akce je rychlejší, animák můžete naplánovat. Takže se neděje tolik překvapivých věcí.

Jaké to bylo, režírovat tento příběh skoro 30 let po původním filmu?

Burton: Nejsem z těch, kteří si řeknou “Tak teď je technologie vyspělejší, takže se vrátíme k originálu a vylepšíme všechny efekty.” Byla to svým způsobem šťastná přestávka. Našli jsme v tom nové prvky, nový smysl. Animace je nyní trochu jiné médium. Přestože je to osobní příběh, je to i trochu nové. Je to způsob, jak objevit ten příběh v novém světle.

Co říkáte na postprodukční konverzi do 3D?

Burton: Pokud natáčíte ve 3D, i pokud se jedná o konverzi, potřebujete čas. Když chcete dobrý výsledek, musíte tomu věnovat čas. Skvělá věc je, že ke konverzi nepotřebujete žádné další informace, než v tom už jsou, žádné další přenastavování a předělávání scény.

Máte teď hodně napilno, do kin jdou dva filmy, které jste režíroval (Temné stíny a Frankenweenie) a jeden, který jste produkoval (Abraham Lincoln: Lovec upírů). Plánujete už další projekty?

Burton: Ne. Měl bych si vzít volno.

 

Česká premiéra snímku Frankenweenie je 3. 1. 2013 (v USA už v říjnu letošního roku)
Klára Scholzová
Zdroj: www.collider.com

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno

three + nine =