Hobit: Neočekávaná cesta sleduje cestu ústřední postavy Bilba Pytlíka, jejímž cílem je znovu si nárokovat ztracené trpasličí království Erebor, o které hobity připravil drak Šmak. Díky čaroději Gandalfu Šedému se Bilbo ocitne ve společnosti třinácti trpaslíků v čele s legendárním bojovníkem Thorinem. Jejich cesta je zavede do divočiny, přes tajemné země, kde se to hemží zlobry a skřety, smrtelnými obřími pavouky a kouzelníky. K Osamělé Hoře je cesta vede skrz jeskynní systém, kde se Bilbo ztratí a narazí na někoho, kdo mu navždy změní život. Na Gluma. Skromný Bilbo Pytlík díky důvtipu v hádankách získá Glumův zlatý prsten, který je spojen s osudem celé Středozemě. Tento příběh tvůrci rozdělili do dvou filmů.
Trvalo dlouhých 8 let, než opěvovaný režisér veleúspěšné trilogie Pán prstenů začal pracovat na adaptaci další z Tolkienových knih. Předtím dlouho odolával a režii zásadně odmítal. Nakonec se však ke „svému“ světu vrátil a fanoušci se letos v zimě konečně dočkají premiéry filmu Hobit: Neočekávaná cesta. S novými technologiemi i novým obsazením vzniknul nejočekávanější filmový počit tohoto roku (fanoušci Temného rytíře prominou). Přečtěte si rozhovor s režisérem Peterem Jacksonem a herci Martinem Freemanem (Bilbo), Ianem McKellenem a Andym Serkisem, který se tentokrát zhostil i náročné režie druhého štábu.
Otázka: Petere, opravdu chcete natočit ještě další scény, a možná celý třetí díl?
PETER JACKSON: No, to je velmi, velmi předčasné. Máme úžasný materiál. Nejen že máme předlohu, ale taky vlastníme práva na dalších 125 stran dodatků, kterými Tolkien rozšířil Hobita. Už jsme něco z toho použili a když jsme teď dokončovali natáčení, s Philippou [Boyens] a Fran [Walsh] jsme přemýšleli o tom, kam příběh směřuje. Mluvili jsme se studiem o dalších věcech, které jsme zatím nemohli natočit a zkoušeli jsme je přemluvit k dalším několika týdnům natáčení. Ale popravdě bychom potřebovali spíš celý další rok. Ale na takovéhle diskuze je trochu brzo, takže není o čem mluvit. Samozřejmě, že bychom rádi vyprávěli i další části příběhu. Zatím se snažíme bavit se o tom se studiem.
Hobit je víc kniha pro děti. Jak tedy bude zapadat do trilogie Pán prstenů?
JACKSON: To je dobrá otázka a myslím, že odpověď na ni leží někde mezi, protože jsme použili víc zdrojového materiálu, než jen knihu Hobit. V Hobitovi například Gandalf záhadně zmizí na několik kapitol. Není vůbec nikde vysvětlené, kam šel. Mnohem později Tolkien upřesní, kde Gandalf byl. Až v dodatcích. A je to mnohem drsnější a temnější vysvětlení, než v Hobitovi. A abych byl upřímný, chci natočit sérii filmů, které společně budou fungovat. Kdyby je nějaký naprostý šílenec chtěl skouknout všechny najednou, bude mezi nimi spojitost, a to i v tónu vyprávění. Nechtěl jsem natočit čistě dětský příběh, po kterém následuje Pán prstenů. Snažili jsme se o rovnováhu. Většina vtipu a kouzla v Hobitovi pochází z postav. Sledujeme Bilba Pytlíka, který je o něco méně ochotný vydat se za dobrodružstvím, než Frodo. Sledujeme trpaslíky se silnými osobnostmi i sounáležitostí. Hodně humoru a dojemných scén se skrývá právě v postavách. Ale jsou tam i vážná témata. Doufejme, že Hobit spolehlivě pojme oba tyhle světy.
Proč jste se rozhodl neukázat téměř žádné záběry na letošním Comic-Conu?
JACKSON: Musíme přinést opravdu velký zážitek, abychom nalákali diváky do kin. Žijeme v době klesající návštěvnost, hlavně mezi mladými lidmi. Musíme využít technologie, které máme, abychom zážitek z filmu zvýraznili a aby diváky pohltil. Ale to nejde v hale H na festivalu. Pustili jsme tam 10 minut záběrů. Já už jsem za poslední rok a půl vidět spoustu záběrů v 48-snímkové frekvenci, ve které jsme natáčeli. A je to fantastické! Neuvěřitelná věc. Ale nechci, aby se opakovalo to, co se stalo na ComicConu. Lidi viděli ukázku a nikdo nepsal o ničem jiném, než o 48 snímcích za sekundu. To nám vůbec nepomohlo, a té technice taky ne. Abyste mohli celou natáčecí techniku ocenit, opravdu si musíte sednout a podívat se na celý film. A ta možnost přijde v prosinci. Chci, aby lidi hodnotili postavy a příběh, ne jen techniku.
Martine, jako jeden z herců, kteří jsou v tomto světě noví, jaké pro vás bylo hrát takovou postavu? Myslím tím hobita?
MARTIN FREEMAN: To jsem skutečně pochopil až v Jezerním městě.
JACKSON: Pozor, spoiler!
FREEMAN: V Jezerním městě jsou podle knihy lidé. A tam mi došlo, že jsem opravdu malý. Gandalf je o tolik větší. Zvykli jsme si dívat se mu do očí z půlmetrové hloubky. Ale nebylo tam tolik záběrů, abychom museli naše malé dabléry používat moc často.
JACKSON: Ne tolik jako v Pánovi prstenů.
FREEMAN: Takže to bylo nenásilné. Vlastně jsem byl překvapený, jak rychle jsem si zvyknul na tenhle způsob natáčení, který jsem předtím nikdy nezažil. První scénu s Gandalfem jsme točili tak, že každý musel být v jiné místnosti. Říkal jsem si, že je to směsné. Že to nikdy nebude fungovat. A o hodinu později jsem viděl, že to vypadá skvěle. Zvyknete si na to, nacvičíte si to, a najednou je to normální. Moje představa o normální práci na filmu se dost posunula. Co je v první minutě nehratelné a směšné, příští týden to naprosto funguje. Takže to bylo docela snadné, vážně.
Jak byste práci na Tolkienově adaptaci porovnal s natáčením Stopařova průvodce po galaxii?
FREEMAN: Tentokrát tam bylo ještě víc zeleného pozadí. Jsou to velmi odlišné filmy. Kromě toho, že oba mají fantastický motiv a že jsou to adaptace, jsou to úplně odlišné světy. Natáčení Hobita byl naprosto jedinečný zážitek, který jsem dosud nezažil. Ve všem je to jiné. V rozpočtu. Neustále jsem chodil v kulisách, z nichž každá stála tolik, jako celý film, které jsem dělal předtím. Pro mě je to nesrovnatelné, protože ve všech aspektech je to naprosto fenomenální.
Máte pocit, že autoři knih usnadňují hercům vcítit se do postav?
FREEMAN: Já jsem si toho nevšiml. Ani ne. Arthur Dent ze Stopařova průvodce má, myslím, podobnou úlohu jako Bilbo, protože oba mají ze všech postav nejblíž k divákovi. Je v příběhu tak trochu jako divák. Dalo by se říct, že jsou to archetypy. Jsou v nich zašifrované. Ale taky jsou to nedobrovolní hrdinové, kteří se stali hrdiny díky náhodám. Přirozeně jsou to domácí povaleči. A vlastně to ani není o tom, jestli vám to autor usnadní, protože to záleží na tom, jak se vy do role adaptujete, a jak se pracuje s režisérem. Jestli si to užijete, záleží na celkovém zážitku z natáčení. Nejde o to, porovnávat spisovatele. Oba tihle autoři jsou úžasní.
Petere, v čem se technologie od Pána prstenů nejvíc posunula kupředu?
JACKSON: Na natáčení Pána prstenů jsme hodně používali miniatury. Všechny ty velké architektonické prvky ve Středozemi byly miniatury. Některé dost velké. Ale pořád jsme byli limitování možnostmi, které miniatury nabízejí. Nedá se s nimi dělat cokoliv. Musíte velkou kamerou létat kolem miniatury, ale nesmíte se dostat moc blízko, protože detail nevypadá moc dobře. Ale tentokrát jsme miniatury nepoužívali. Dělali jsme to pomocí počítačové 3D grafiky. Mohli jsme kamerou létat okolo, prolétávat dovnitř dveřmi…Můžu dělat věci, o kterým se mi s miniaturami ani nesnilo. To je pro mě největší rozdíl. Glum má v obličejí víc svalů, než měl před 12 lety. Andy Serkis udělal svou práci skvěle. Vypadá hodně podobně, jako v předchozích filmech, protože jsme chtěli jeho vzhled sjednotit. WETA Digital, kteří na Glumovi pracovali, zároveň dělali na Avatarovi a vyvinuli velmi propracovaný motion-capture obličejový systém. Glum některé z těch technologií využil.
SERKIS: Pána prstenů jsme točili na 35mm film. Zahrál jsme scénu s Elijahem Woodem a Seanem Astinem a celé se to natočilo. A potom jsem šel na scénu, kde se točilo motion-capture technikou a celé jsem to musel znova zahrát kvůli záběrům na obličej. Takže zachycení tváře se odvíjelo od toho, co jsme natočili na film. Potom se to animovalo, aby to na sebe sedělo. Ale teď jsme natočili všechno najednou. Naživo jsme natočili celou scénu s Martinem, přičemž jeho výkon byl natáčený na digitální kameru, a já jsem byl natáčený motion-picture kamerou. Takže je to spolu naprosto sjednocené. To je hlavní rozdíl od minula.
Proč jste si vybrali 3D a 48-snímkovou frekvenci?
JACKSON: Všichni jsou dneska na 3D zvyklí. My jsme ve 3D natáčeli, nedělali jsme postprodukční konverzi. A proto je to mnohem realističtější a bezprostřední, a taky to bylo překvapivě snadné. S těmi kamerami a vybavením se pracovalo úžasně, přestože něco z toho byly prototypy. Bylo to snadné a rychlé. Vůbec nás to nezpomalovalo. Nová snímková frekvence dělá jiný obraz, než na který jsme z kin zvyklí. Ale rychle si na to zvyknete. Jsme zvyklí na nepatrné blikání obrazu, způsobené střídáním statických snímků. To v 48-snímkové frekvenci zaniká. Obraz je mnohem blíž reálnému obrazu, který okem vidíme. A fakt, že tam nejsou vůbec žádné rozmazané pohyby, dělá obraz ostřejším. Podle mě je to mnohem bližší obrazu natočenému na 65mm film. Dostanete velmi jemné detaily. Je to zvláštní, protože když jsme v roce 1998 začali natáčet Pána prstenů, snažil jsem se přesvědčit studio, abychom natáčeli na 65mm. Opravdu jsem chtěl, aby to bylo na ten formát natočené. Ale v té době byly ty kamery obrovské, těžké a složité. Natočený negativ by se musel posílat do Ameriky na vyvolání, takže bychom ani neviděli záběry ze Zélandu. Prostě to nebylo možné. Takže teď jsem konečně dostal svůj 65mm formát.
IAN McKELLEN: Je zarážející, že většina diváků, kteří tady byli na prezentaci, ani neviděla Pána prstenů v kině. Někteří ještě ani nebyli na světě, když se to promítalo. Viděli to až doma na dvd. Jaké to pro ně bude, když vezmou své rodiče do kina na 3D film, možná úplně poprvé, navíc v 48-snímkové frekvenci? Bude to pro ně ještě úžasnější zážitek.
JACKSON: Doufejme, že budou po rodičích chtít, aby chodili na víc 3D filmů, a odtrhnou se na chvíli od svých iPadů.
McKELLEN: Někdo říká, že 3D nepotřebuje, že je zvyklý na 2D. Blbost! 3D je život. Žijeme ve 3D době. Na Peterovu 3D je skvělé, že na vás nevylézá z plátna. To vy jdete dovnitř. Vstupujete do Středozemě. Jste hluboko uvnitř, dokážete najít cestu ven? To je 3D efekt. Malí diváci z toho budou naprosto unešení!
Andy, jak jste se dostal k úloze režiséra druhého štábu? Chystal jste se přesunout k režii?
SERKIS: Už jsem nějakou chvíli režírovat chtěl. Během Pána prstenů jsem režíroval krátké filmy. Potom jsem se zkrze performance-capture dostal k režírování videoher. Peter vždycky věděl, že se do té oblasti chci posunout. Ale bylo to rozhodnutí na poslední chvíli. Nejdřív jsem myslel, že strávím na Novém Zélandu dva týdny, abych si zahrál Gluma. Ale měsíc předtím, než jsem měl odjet, jsem měl ten nejúžasnější telefonát v životě. Dostal jsem největší příležitost, když se mě Peter zeptal, jestli chci režírovat druhý štáb. Je pravda, že tahle práce se naprosto liší od klasické pomocné režie, v tom smyslu, že rozsah práce a požadavků je mnohem větší. Natáčeli jsme všechno od bojových scén až po drama hlavních postav. Náplň natáčení byla velmi rozsáhlá. Natáčeli jsme s obrovských štábem a ve 3D. Byla to hodně velká první zkušenost. Hlavní myšlenka byla, aby měl Peter někoho, kdo by se postaral o sjednocení hereckých výkonů a o technickou stránku, protože celý štáb byl tak obrovský, že to nemůže jeden člověk kontrolovat. Peter mi každý den radil a sledoval, co dělám. Měli jsme podrobný natáčecí plán a vždycky jsem měl od Petera poznámky, což mi hodně pomohlo. Byl jsem jako Peterova rezonanční deska. Nešel jsem do toho s tím, že si natočím vlastní vizi. Naproto jsem se řídil tím, jak to chtěl Peter. Byl jsem jeho očima a ušima. A i to bylo velmi uspokojivé.
Sire Iane, jaké to bylo, vrátit se do role Gandalfa po tolika letech? 
McKELLEN: Peter a já jsme byli tak nadšení, že v Hobitovi není Gandalf Bílý!
JACKSON: Jo!
McKELLEN: Máme radši Gandalfa Šedého.
JACKSON: Gandalf Bílý je trochu nudný.
McKELLEN: Měl určitou misi, kterou musel splnit. Ale Gandalf Šedý si užívá.
JACKSON: Gandalf Šedý byl vždycky náš favorit.
McKELLEN: Může si sednout, dát si pivo, zakouřit si a zapovídat se. Udělat pár kouzel. To byla úleva! Ale diváci by neměli očekávat, že uvidí jiného Gandalfa. Je sice o 60 let mladší, ale když je vám 7 000 let, není to zas takový rozdíl. Návrat do tohoto světa není jen herecká práce. Vrátili se i lidi za kamerou. Ti stejní jako v Pánovi prstenů. Bylo to jako sejít se se starými kamarády. Vlastně jediní noví v naší partě byli herci, trpaslíci a hlavně Bilbo. Ale všichni skvěle zapadli.
Film Hobit: Neočekávaná cesta má českou premiéru 13. 12. 2012
Zdroj: www.collider.com
Klára Scholzová
