Vydat se do Mongolska napříč celým kontinentem, to chce odvahu. A co se takhle vydat na cestu stařičkou Škodou 100? To už vypadá na opravdu bláznivé dobrodružství. Vy naštěstí nikam nemusíte, aby jste ho také zažili. Stačí vám pouze kniha Velká cesta kilem za Čingischánem.

Všechno je jedou poprvé. Proto bylo zcela jasné, že i já někdy sáhnu po nějakém tom cestopisu. Ta chvíle nastala nyní a volba padla na knihu manželů Urbanových, která nese jméno Velká cesta kilem za Čingischánem. Jak už název napovídá, podíváme se do dalekého Mongolska, kde vládl jeden z nejmocnějších panovníků a dobyvatelů světa, sám velký Čingischán. A nepodíváme se tam s ledasčím, ale kilem, tedy padesát let starým vozidlem Škoda 100. Zdá se to jako naprosto šílený a naprosto neproveditelný nápad, kniha vám však dokáže, že možné je všechno.

Byla jednou jedna Barča

Jak už jsem psal výše, ústřední protagonisté knihy jsou cestovatelé Daniel a Jana Urbanovi, a hlavně jejích stařičká Škoda 100, rok výroby 1969, která nese jméno Barča. Vzít starou rachotinu a projet s ní kus světa, to není žádný originální nápad. Stačí si vzpomenout na Trabanty Dana Přibáně. Přesto stojí Velká cesta kilem za Čingischánem za přečtení. Celou dobu nás příběhem dobrodružné cesty bude provádět řidič výpravy Daniel Urban. A právě jeho specifický způsob vyprávění je jedním s velkých plusů knihy. Daniel má opravdu svérázný humor, který je někdy až na hraně, což není vůbec na škodu. Navíc jeho barvité vyprávění vás dokáže opravdu vtáhnout do děje a udělat z vás tak dalšího člena výpravy. Za zmínku stojí i slang, který oba manželé na cestách používají. Hlášky typu „Zbývají nám dvě Brna do cíle” si každý čtenář rychle zvykne.

Trochu více akce by neuškodilo

Samotná trasa cesty dává tušit, že půjde o opravdu dobrodružnou a místy dost nebezpečnou cestu. Navíc se na ni vypravit v padesát let starém autě, které nikdy nebylo stavěno jako expediční vůz, to chce doopravdy odvahu. Bohužel jsem měl ze čtení poněkud odlišné pocity. Neříkám, že jsem se nebavil, ale nějak jsem postrádal více toho napětí. A není to o tom, že by snad manželé Urbanovi nezažili situace, kdy jim musela tuhnout krev v žilách. Bohužel se to nějak nepodařilo lépe přenést do knihy, je to veliká škoda. Na druhou stranu musím říct, že jsem si ani jednou nevšiml, že bych se u knihy nudil. Jak už jsem psal v minulém odstavci, knihu dost táhne výborný styl vyprávění, u kterého se mnohokrát zasmějete. Co mi však ještě trochu vadilo, bylo vyvrcholení celé cesty. Jako čtenář jsem nepochopil, kdy onen cíl cesty vlastně nastal. Taky se mi zdálo, že od půlky knihy popis jednotlivých dnů celkem uvadal.

KOUKNI SE  Recenze: Tajný spolek hladových žen
Těším se na další cestu

Možná je velká škoda, že knihu Velká cesta kilem za Čingischánem nemůžu porovnávat s jinými cestopisy. Bohužel, tohle byl doopravdy můj první cestopis. Každopádně to mi nebrání knihu nějak ohodnotit. Na více jak tří stech stranách vcelku zajímavý příběh cesty jednoho starého auta a jeho posádky. Občas vám zůstane rozum stát nad tím, co vše se dá na podobných výpravách zažít, občas se budete za břicho popadat při humorných situacích, které manžely Urbanovy postihly a občas budete trnout hrůzou. Je velká škoda, že do knihy neproniklo více napětí. Výprava tak často působí jako nedělní projížďka. Shrnu-li všechny pro a proti, musím knihu vřele doporučit. Jde o opravdu výborný cestopis, který vás pobaví. Jen toho napětí mohlo být více. Každopádně už teď se těším na další cestu manželů Urbanových a jejich stařičké Barči.

Knihu na recenzi poskytlo nakladatelství JOTA.

Martin Kudělka

Komentuj

Vlož komentář
Vaše jméno

12 − five =