Především buďte zdravě sebevědomí! Podle četných příruček je právě to jedním z předpokladů dosažení šťastnějšího a spokojenějšího bytí. Je ale výše sebevědomí pro kvalitu našeho života skutečně tak zásadní? Kristýna, Karolína a Naďa, hlavní hrdinky psychologicky laděného románu Sítě vydaného v nakladatelství Host, by bez zaváhání souhlasně přitakaly. O tom, že méně nemusí být vždy více, vědí své – kdyby totiž samy měly alespoň o špetku sebejistoty navíc, nejspíš by se jejich životní osudy odvíjely o poznání jinak…
„Vždycky jsem cítila, že slast je přesně to, co potřebuju. I když jsem byla hodná holka. Hodná a tichá. Která si moc netroufala. To se u nás doma cenilo: tichost, skromnost. Nevybočovat. Neupozorňovat na sebe. Věděli, že ani nemám čím. A pořád mi to připomínali. Nebyla jsem výjimečná. Žádná mimořádná holčička. Žádný vlásky po pás. Žádnej hlásek jako andílek. Ani princeznovský šatičky, který by mě na chvíli výjimečnou udělaly. To, co jsem já, k obdivu nebylo. Obyčejnost. Ani když mě pak občas chválili, už jsem jim to nevěřila.“
Pestrost a rozmanitost – zejména těmito kvalitami autorka láká ke čtení. Kniha se skládá ze tří samostatných, na sobě vzájemně nezávislých příběhů. Každý z nich představuje zcela odlišné prostředí – s Kristýnou čtenář dochází na psychoterapeutická sezení, díky Karolíně okusí chuť života v církevní komunitě a ve společnosti Nadi stráví čas nejen v prostorách nemocnice či kliniky plastické chirurgie.
HostS každým příběhem se navíc proměňuje forma, styl vyprávění a v některých i vypravěč sám. Zatímco první příběh střídá odosobněný popis každodenního života Karoliny a jejích blízkých se subjektivně vylíčenými postřehy z terapeutických sezení vedených psychologem, další je sledem převážně e-mailové korespondence, kterou si Karolína vyměňuje s otcem Ambrožem. Ve třetím je pak vypravěčkou přímo Naďa, která retrospektivně odhaluje střípky ze svého života, které sem tam doplní výňatek z odborného textu zdravotnického časopisu. Jednotlivé postavy je od sebe možné velmi dobře odlišit také stylem mluvy (například hrdinka třetího příběhu se velmi často vyjadřuje nespisovně až vulgárně, což prudce kontrastuje se vždy učesaným písemným projevem Karolíny), a to každé z nich propůjčuje osobitost.
Právě propracované charaktery s uvěřitelným chováním, motivacemi a zajímavými osobnostními rysy jsou další silnou stránkou knihy. Výjimku tvoří příběh Karolíny. Zde jsem se nedokázala ubránit pocitu, jakoby si autorka nastudovala příznaky příslušných psychiatrických diagnóz, které pak bez ladu a skladu nakupila na sebe a poskládala obraz, který ve výsledku sice dává smysl, ale působí jaksi neživě a poněkud prvoplánově. Ač autorka umně pracuje s atmosférou, která je v některých momentech téměř hmatatelná (čtenář na sobě doslova cítí pohrdavé pohledy náboženské komunity nebo puch vnitřností linoucí se z operačního sálu), první příběh mnoho emocí nevyvolá a osobně mi osud Karolíny zůstal vcelku lhostejný. Je škoda, že právě tento dle mého názoru nejobyčejnější příběh zabral největší počet stran.
Téměř každá kniha, která v sobě obsahuje větší množství příběhů, se vystavuje riziku nerovnoměrně rozložené kvality. Ani dílo Dvořákové v tomto ohledu není výjimkou. Sítě lze doporučit čtenářům, kteří mají rádi komplikované charaktery a zálibu jít při čtení více pod povrch. Takový čtenář si svůj oblíbený příběh v knize jistě najde.
Petra Dvořáková: Sítě, Host, 2016, 320 stran.
Knihu je možné zakoupit zde.
Monika Pospíšilová
Úvodní foto: Pixabay.com
