Po několika týdnech se s knihou Oheň srdce opět vracíme na místo, kde jsme hrdiny na konci druhého dílu zanechali – do vesnice lidu Osanaskisiwak, kam Em se svými přáteli doputovala po cestě plné strastiplných zážitků, jejichž líčení bylo hlavní náplní celé předchozí knihy. V novém prostředí se však příliš neohřejí, jelikož nepříjemné okolnosti je nutí déle neotálet a vydat se na cestu znovu. A jak prozrazuje anotace, jedná se o výpravu na místo, které už dobře známe…
„Narovnám se a při každém nádechu cítím ostrou bolest. Vezmu pravou ruku do levé jako děťátko a opatrně si ji přitisknu k hrudi. Jsem sama. Otočím se a prozkoumám břeh po proudu. Na větvi, která visí nad hladinou, se zachytilo něco modrého. Kus oblečení. Zadívám se proti proudu. Srdce se mi zastaví, když spatřím tělo bílého koně. Podle šedavých skvrn jasně poznávám, že je to Eisuův kůň. Byl to Eisuův kůň.“
Finále fantasy trilogie Smrtná zima z nakladatelství Host je konečně tady. Zatímco první díl nabízí příběh plný mysteriózní atmosféry i překvapivých zvratů a dvojka přináší uspokojivé množství akce, počátek třetího dílu je prodchnutý silným očekáváním. Očekávání hlavních hrdinů je hmatatelné a přenáší se na čtenáře, kterého ve čtení žene dál příslib nadcházející zápletky a vzrůstající gradace. Až do chvíle, kdy si s přibývajícími stránkami začíná uvědomovat, že k ničemu takovému pravděpodobně nedojde a že to něco, na co celou dobu čeká, vlastně už dobré desítky stránek probíhá.
Host
Nebudu více chodit kolem horké kaše. Slovem, které nejlépe vystihuje závěrečný díl trilogie, je předvídatelnost. Hrdinové se vracejí zpět po vlastních stopách, a to bohužel velmi doslovně. Přitom rozhodně nejde jen o samotné prostředí lesa nebo pevnosti – opakují se celá schémata událostí, zápletky a zvraty. Místo toho, aby autorky těžila z nových situací, které se v příběhu občasně naskytly, se Boormanová rozhodla recyklovat. A to všechno, co se dalo. Situace, do nichž se postavy dostávají, přitom nejsou vylíčeny špatně. Jazyk vyprávění se všemi květnatými metaforami a poetickým nádechem zůstává nadále velmi čtivý. Podobnost s již čteným a také určitá šablonovitost je však až příliš do očí bijící, efekt z případných zvratů tedy zůstává minimální, což bohužel nezmění ani sebepoutavější popis.
Úroveň zpracování nových postav a prostor, jakého se jim dostalo, jsou asi tak veliké, že tyto postavy by snad ani nepotřebovaly vlastní jména. Upozaděny ovšem byly i některé postavy, které se těšily pozornosti ve druhém díle. To je možná škoda – vývoj, kterého se jim dostalo, tak vyzněl zcela do prázdna. Hlavní prostor je věnován ústřední dvojici hrdinů, Emily a Kanovi. Zbytek osazenstva v porovnání s nimi působí poněkud neživě a staticky. Silnou stránkou knihy je nepochybně závěrečná část. Ani finále sice nenabízí dech beroucí zvraty, přesto se však do knihy na poslední desítky stránek vrátila určitá živost a svěží atmosféra známá z předchozích dvou dílů. Jakoby autorka po až příliš dlouhé vyčerpávající cestě konečně zahlédla vytoužený konec, což jí do žil vlilo novou energii. Škoda, že se jednalo pouze o nepatrný zlomek celé knihy.
Červivou třešničkou na dortu je pak nemalé množství překlepů – někdy chybí písmeno, jindy jsou zaměněna celá slova.
Oheň srdce je zklamáním – minimálně v kontextu trilogie jako celku. Ta však i navzdory o poznání slabšímu třetímu článku za přečtení stojí.
Kate A. Boormanová: Oheň srdce, Host, 2017, 360 stran.
Knihu můžete zakoupit zde.
Monika Pospíšilová
Úvodní foto: Pixabay.com
