Co byste dělali, kdybyste věděli, že za půl roku bude konec světa? A co by dělali vaši blízcí a co by se vůbec stalo se společností? Na to s notnou dávkou ironie a absurdity odpovídá desetidílná animovaná minisérie Carol a konec světa.
Scénář k desetidílné po půl hodině trvající sérii napsal Dan Guterman, scénárista seriálu Rick a Morty. Pokud máte rádi velmi suchý, nezúčastněný, až absurdní humor, jste tu velmi správně.
Seriál může být reakcí na takové filmy jako je K zemi hleď nebo Melancholie od Triera. K zemi hleď s intelektuální nadutostí rozděluje lidi na ty uvědomělé a na ty, co popírají realitu. Tento animák jde paradoxně hlouběji než většina filmů, které zpracovávají konec světa. Neřeší vůbec, jestli jde apokalypse zabránit, jestli je reálná. Sleduje lidi, jak se s koncem světa vypořádávají.
Carol je opravdu velmi nudná postava. Obtloustlá účetní, samotářka, která toho moc nenamluví. Její život je v podstatě prázdný. Její projev je až katatonický, nezúčastněný. Je pomalá v uvažování, ovšem velmi důkladná. A to v kontrastu s šílejícím světem kolem. Její seniorní rodiče chodí nazí a chtějí obeplout na výletní lodi zeměkouli. Lidé odcházejí z práce, rabují, užívají si poslední měsíce života seskoky padákem, výstupy na Everest. Chtějí dělat to, co ještě v životě nikdy neudělali.
Ne tak Carol. Ta společně s ostatními účetními pokračuje v pracovní rutině účetní jednoho zcela odcizeného korporátu. Jako kdyby žádný konec světa nepřicházel. Ale postupně vystrkuje hlavu ze své bubliny a snaží se ve svém malém, obyčejném životě smysluplně naplnit poslední měsíce ve vztazích s nejbližšími.
Podívaná absurdní a vtipná. Máme tu epizody, v nichž Carol shání toner do tiskárny. Nebo tráví dovolenou se setrou, s kterou se snaží najít společnou řeč. A ta ji místo intimního zblížení neustále nahrává na kameru. S kolegy z účtárny řeší, co s mrtvolou úředníka, který záhadně umřel u svého pracovního stolu. Nikdo se po něm neshání, rodina ani nezjistila, že už není. A Carol se také nakonec pokusí realizovat sny tím, že začne surfovat a hledat svou dokonalou vlnu.
Sledujeme ale nejen Carol a její kolegyně a kolegy z práce, ale také opuštěného otce od rodiny, který se utápí v sebelítosti a zoufalství a svérázným způsobem učí svého syna, jak přežít tím, že mu namíchá správný koktejl z popkornu a gumových medvídků.
Seriál končí tři měsíce před apokalypsou, kdy není jasné, jak se bude situace Carol dál vyvíjet, předpokládá se tedy pokračování.
Animák hezky ukazuje, že lidé se s blížícím se koncem světa nemění. Chtějí si najednou užít něčeho, co nikdy nedělali. Chtějí neustále slavit a trávit dovolené v Karibiku. A nebo si konec světa nechtějí vůbec připustit a dělají dál to, co doteď dělali, jako by se nic nestalo.
Carol se stoickým klidem pomalu rozbourává ulitu lidí, kteří žijí osaměle, automatizovaně a zcela sebestředně. Sama totiž nachází smysl v užívání si zcela obyčejných vztahů na pracovišti, v nacházení přátel uprostřed dehumanizujícího korporátu. A je dojemné sledovat uprostřed hroutící se a slavící společnosti, jako na palubě Titanicu, jak někdo nachází něco nepomíjivého.
Seriál je oslavou obyčejných, lidských citů v absurdním světe. Ve světě plném destrukce a zdánlivé uniformované normálnosti a na druhé straně bezbřehého samolibého hedonismu.
Kubin
