Když vezmete do ruky knihu s názvem Mořská panna, jen málokomu se nevybaví nesmrtelný příběh malé mořské víly, již tolikrát převyprávěný, tolikrát ztvárněný a věný díky éterické bytosti z mořských hlubin.
Stejně tak vás napadne, nakolik bude autorka Mořské panny tento příběh vykrádat, na kolik se z něj inspiruje a do jaké míry se jí podaří stvořit unikátní bytost s originálním příběhem.
Bylo by škoda nechat se unášet lichými předpoklady a podceňovat autorčiny ambice. Nesnaží se vykrádat hanse Christiana Andersena, ani si hřát polívčičku na oblíbené Disneyovce.
Angela Hurtová se nechala inspirovat skutečným příběhem. P. T. Barnum byl obchodníkem s lidským neštěstím. Ve svém cirkusu představoval lidské anomálie, coby stvůry hodny děsu i obdivu. Vydělával na unikátních jedincích, které ukazoval jako cirkusová zvířata. V touze po senzaci se neštítil ani podvodu. Jak by mohl odolat, když se dozvěděl o skutečné mořské panně.
Amélie se kdysi zamilovala do rybáře. Ona sice nestárne, ale jemu jednoho dne ubylo sil a moře jej již nevrátilo. Její srdce patřilo na souš, duše oceánu. S Jackem ztratila svou cestu, a proto využila Barnumovu nabídku a stala se součástí jeho cirkusu.
V něm poznává všechny tváře lidské povahy, pachy lidských slabostí, ale i odvahu, odhodlání a lásku. Jinou, než cítila k Jackovi, nicméně silnou natolik, aby jí umožnila bojovat s nástrahami našeho světa a najít opět svou cestu ke štěstí a životu.
První část knihy, kde se Amélie seznamuje s Jackem je příběhem lásky mořské panny a osamělého rybáře. Neubráním se pocitu, že by takto hluboký cit, jaký autorka naznačuje, zasloužil poněkud větší péči. V kontextu se zbytkem knihy nakonec dává smysl i instantní povrchně odvyprávěný úvod. Ve finále není takto pojatý počátek knihy pihou na kráse.
Samotný příběh následně nahrazuje poněkud neurčitý pocit z úvodní části. Amélie je silná osobnost, která se nepoddává osudu a rozhodne se bojovat na cestě, kterousi vybrala. Na místě plném beznaděje a lidské zvůle se snaží vydobýt si právo na důstojnost, i když to není vždy jednoduché. Je to boj s větrnými mlýny. Nejsou proti ní jen okolnosti fungování Burnumova cirkusu, ale i veřejné mínění. Jedni ji mají za podvodnici, druzí za satanova zplozence, další za nestoudnou hříšnici, která svou obnaženou hrudí a rybím ocasem vzbuzuje zakázané myšlenky v lidských božích stvořeních.
Drobnými epizodami se eskaluje napětí ve společnosti i v cirkusu. Situace se stává neúnosnou a Amélii volá srdce zpět k moři. Burnum se snaží navzdory všem událostem vydělat na Amélii co nejvíc a nutí ji do turné. Amélie se snaží najít řešení, ale je to pro ni obtížné. Odešla z chaty na pobřeží, kde ztratila Jacka. Moře ji netěší jako dříve. Touží po lásce, kterou jí moře vzalo, ale neví, kam by se měla uchýlit. V Burnumově cirkusu spatřovala naději, ale nyní vidí, že zde ji není možné najít ani uchovat. Rozhoduje se, co bude dál.
Příběh je velmi dramatický, vyhýbá se všem klišé, které se nabízejí a kterými by se snadno dalo příběh posunout. Nic takového nemá autorka zapotřebí.
Amélii představuje ve její lidské podobě ve všech rozměrech a hloubkách, které její raněná duše nabízí. Zároveń jí poznáváme jako éterickou bytost z mořských hlubin s přirozenou živočišností a nezlomnou vůlí. Amélie je velmi silnou osobností.
Příběh, i přes existenci mořské panny, není čistě pohádkovým příběhem. Ačkoliv je cirkus P. T. Burnuma skutečný stejně jako jeho principál, nebude kniha toliko atraktivní pro dospělého čtenáře. Mořská panna je na pomezí fikce a reality. Uvízla mezi světem dětské fantazie a syrovostí toho dospělého.
Amélie je zajímavou postavou pro dospívající čtenáře. Nepodbízí se jim, nesnaží se příběh zbytečně devalvovat. Sama o sobě je Mořská panna dostatečně zajímavou a poutavou knihou s mnoha nečekanými zvraty, napínavými okamžiky.
Svým způsobem je mořská panna výjimečně odvážným počinem v žánru young adult literatury a zaslouží si právem pozornost.
Kristina Doubravová
Recenzní výtisk poskytlo nakladatelství JOTA
