Michael Chabon (1963) je podle amerického časopisu The Virginia Quarterly Review nejoslavovanějším autorem své generace. Není těžké zařadit si ho mezi ty spisovatele, kteří prošli kurzy tvůrčího psaní, je dobře poučen o tom, jak důležitá je forma knihy, jakýsi rukopis autora. O tom, že byl dobrým studentem, svědčí i úspěch jeho prvotiny Záhady Pittsburghu, v podstatě jeho závěrečné, tedy diplomové práce, která se stala bestsellerem. Publikoval ji už v dvaceti pěti letech, a ona ho rázem vynesla mezi literární celebrity. Uchvátil charakteristickým bohatým jazykem, užíváním neobvyklých metafor, nostalgií, která čtenářům připomínala i jejich touhu vrátit se do bezstarostného dětství, ale také hledáním židovské identity.
Hrdiny Chabonových knih jsou často lidé vykořenění, gayové, bisexuálové, ti, kteří nějak narušují zaběhlé stereotypy. Ne náhodou tak byl tento autor zprvu označován jako vycházející hvězda gay literatury, přestože se ve skutečnosti byl již tehdy ženatý. Se slovy pracoval ostatně už jeho otec, washingtonský právník, přestože můžeme říci, že obrovský podíl na utváření jeho osobnosti měla divoká léta strávená s matkou ve svobodomyslné komunitě podnikající marihuanové výlety do světa fantazie a ve společnosti židovských blízkých a přátel.
Následujících pět let zápasil Chabon s druhou knihou, ale posléze obrátil pozornost k dětskému čtenáři, ke kresleným příběhům, době druhé světové války a polovině 20. století, do níž zasadil osudy svých židovských hrdinů. Než se pustil do knihy Telegraph Avenue, pomýšlel na to, že by téma mohl zpracovat jako televizní seriál, nakonec však vznikla próza zasazená do sanfranciského prostředí a odehrávající se uprostřed léta 2004.
Sám autor říká: „V této knize jsem mohl dělat, cokoli jsem chtěl, a stále by to bylo v pořádku, i kdybych se pustil do detektivky, magického realismu, nebo dokonce do válečné umělecké fikce. Nevadilo by mi nic z toho. Stále jsem nemusel odmítat představu naturalistického příběhu o dvou rodinách, které žijí své každodenní životy, musí se vypořádat s těhotenstvím, narozením dítěte, dospíváním i neúspěchem v podnikání a vším dalším, nebo se od něj jakkoliv vzdalovat. Stále bylo možné vytvořit román napsaný ve formě mainstreamové realistické fikce, což představovalo další literární žánr, který jsem zvažoval. Proto jsem se rozhodl všechny tyto žánry spojit v jeden.“
Osou románu se staly osudy majitelů jednoho malého obchůdku s gramodeskami, jejich rodin a známých. Černý Archy, sám vášnivý amatérský hudebník, má schopnost sám si vytvářet problémy svou náklonností k opačnému pohlaví, a zatímco se jeho výbušná a energická manželka vyrovnává s těhotenstvím, objevuje se ve čtvrti jeho zapíraný potomek, poněkud problematický mladík. Bílý Nat, roztěkaný, nepraktický lovec gramodesek a vzácných nahrávek, se musí vyrovnávat nejen s homosexualitou svého syna, ale také zápasit o podstatu své existence – podnik s gramodeskami je ohrožován megalomanským podnikatelským záměrem na otevření obrovského obchodního centra.
Gramodesky se roztáčejí, jehly přeskakují v drážkách osudů, vedou nás od jedné postavy k druhé, příběhy se rozbíhají k nepřehlednosti a opět se splétají do jednoho celku jako motivy hudební skladby.
Vnímání Telegraph Avenue vyžaduje po čtenáři ustavičnou pozornost a citlivost ke hře slov, která jako tóny budují linii procházející kakofonií výrazů, autor mění rytmus i styl, všechno se proměňuje, ornamenty výrazů, trsy obrazných pojmenování se přelévají ne nepodobné nepřestajně se linoucímu zvuku z reproduktorů či šumu ze sluchátek.
I v této knize jsou lidé ve vleku svého dětství, rodičů, pohybují se v prostředí s pokřivenými politickými názory, plným přetrvávajícího rasismu, snaží se pečlivě skrývat bolestná tajemství.
Post skriptum: Pokud patříte mezi trpělivé čtenáře, ty, kteří se nechávají okouzlit jazykem, pavučinou slov, které hnětou realitu, mezi ty, kdo ocení současnou literaturu v umělecko-kritickém slova smyslu, pak neváhejte … a čtěte!
Michael Chabon: Telegraph Avenue, Odeon 2014 (Euromedia Group)
MARIE DUFKOVÁ
Foto: pixabay.com
