Všichni jsme děti boží. Ale co když jsou někteří z nás přeci jen trochu víc boží. A co když má Bůh trvalé bydliště na kosmické lodi? Kdo má pochybnosti, toho Jan Hartman ve své nové knize přesvědčí, že logicky jde vysvětlit úplně všechno. Vždyť to píšou i v Bibli. Jen v ní musíte umět číst. Úžasná česká konspirace o tom, jak věda a víra jsou prakticky jedno a totéž.
Tady někdo četl Dana Browna! To byla první věc, která mě napadla. Náboženství a technické vymoženosti, povolání největších vědeckých kapacit a celé lidstvo v ohrožení. Zní to pravda trošku povědomě. Tím ale podobnost končí. Bohové a stvůry se nesnaží o českou verzi boje mezi církví a vědou. Naopak. Dělají z nich skvěle propracovaný systém a dokonalý tým. Jak taky jinak, když je Bůh kapitánem na kosmické lodi.
Odbornice na klínové písmo, archeolog – náhodou bývalí manželé, kteří se nikdy nepřestali milovat – antropoložka a ajťák. Když kyperský prezident sezve tuhle partičku, aby prozkoumala ostatky mimozemšťana, staré zhruba tři tisíce let, je jasné, že to bude sranda. Vždycky je. K tomu pár destiček popsaných klínovým písmem a neštěstí je na světě. Vždycky to tak je.
Na jednu stranu se chce říct, že už by možná vědci celého světa mohli vědět, že na superzáhadné a superdivné lebky a destičky se nesahá. A že když neuvěřitelně chytrá vědátorka přijde s tím, že summerská pohádka o bájných Anunnaki není tak úplně pohádka, stojí za to brát ji vážně. Ale když oni jsou v těch knížkách zoufale nepoučitelní.
Na druhou stranu, Bohové a stvůry mají všechno, co od nich čekáte. Otázky a odpovědi, které jsou natolik logické a jasné, že sami žasnete nad tím, jak to vůbec ještě může někdo pokládat za fikci. Vysvětlíme si Mojžíše, Ježíše, Marii, neposkvrněné početí, svatý grál, templářské rytíře, kruhy v obilí, konec světa podle dávného kalendáře i posmrtný život. Na všechno totiž existuje odpověď.
Ač se snažím sebevíc, jediný minus shledávám pouze v otravném nadužívání všech podob slova atavismus. V půlce knihy musí být i tomu nejméně všímavému čtenáři jasné, že atavistický může být děs, atavistická je hrůza a atavistické jsou reakce našich hrdinů.
Nic se jí nestane, pokud si vystačí s tím, co doposud zjistila. Pokud ovšem bude chtít znát celou pravdu…“ Větu nedořekla. Spyros pochopil. „Panebože,“ hlesl jen. Moc dobře totiž Emily znal a věděl, že pro tuhle pravdu klidně zemře.
Pozor varování! Silně věřící osoby by se měly této knize vyhnout. Netvrdím, že ji musí každý nutně pokládat za pravdivou, ale oddaně věřícímu člověku jistě zkazí náladu na celé odpoledne.
A vy ostatní, kvalitní sci-fi fantasy konspirace milující bezvěrci, volejte sláva! I když se vyhýbám srovnávání s Danem Brownem, jak jen to jde, už dlouho jsem nikomu nic tak moc nevěřila jako Hartmanovi jeho Anunnaki a svatý grál v Kanadě.
A co si budeme povídat, tohle v Česku ještě nebylo. Halejuja!
TEREZA CHVOJKOVÁ
