Je to teprve dva roky, co příběh o staříkovi vyšel a stal se jednou z neúspěšnějších knih roku a už můžeme vidět jeho filmovou podobu. To, že je hlavní hrdina Allan Karlsson švédskou verzí Forresta Gumpa, napadlo nejspíš už nejednoho čtenáře a z podobnosti s Gumpem, který se shodou okolností stal zásadní postavou moderních dějin, se snaží těžit i tvůrci „Staříka.“
Allanu Karlssonovi je sto let a právě opustil domov pro seniory. Nastoupil na první autobus a odjel. Sám neví proč, ani kam jede. Celý život takhle prožil. Dělal to, co ho právě baví a když se začal nudit, jednoduše toho nechal a šel dál. Díky své povaze, tak trochu prostoduchosti, dostatečnému důvtipu a láskou k výbušninám, přežil i ty nejtěžší
nástrahy, které může život připravit. Teď se vydal na svoji poslední a asi i tu nejdobrodružnější cestu svého života. Svojí bezelstností ovlivnil chod dějin a za svůj život potkal mnoho slavných postav. Přestože příběh má mnoho společného s Forrestem Gumpem, zpracování Staříka jeho kvalit zdaleka nedosahuje a to hned z několika důvodů.
1. Film je příliš zaměřen na hlavní postavu. Zatímco v Gumpovi jsou dobře rozpracované a stejně tak zahrané i další postavy jako poručík Dan Taylor, nejlepší kamarád Bubba Blue či Gumpova láska Jenny, tak staříkovi kamarádi, komplici i nepřátelé jsou jak nahrubo postavená zeď, bez omítky, bez štuku, za kterou se nemůžete podívat. Přitom postava Bennyho nabízí tolik možností. Tvůrci filmu si už ale nedali tu práci vysvětlit, co Bennyho vedlo k tomu nastoupit studia téměř všech škol a žádné z nich nedokončit. Jeho výskyt v příběhu tak ztrácí větší význam a objevuje se jen proto, aby tam stařík nebyl úplně sám.
2. Skutečnost příběhů, které hýbají dějinami, je málo uvěřitelná. Aféra Watergate či pohyby Elvise Presleyho ve Forrestu Gumpovi jsou brány s humorem a nadsázkou, přesto si je s trochou fantazie dokážu představit, jako reálné podněty, které by mohly ovlivnit historii. Těžko ale uvěřit, že by si Robert Oppenheimer, otec atomové bomby, nechal vysvětlovat fyziku od poskoka, který mu nalévá kávu. Nebo setkání se Stalinem. Proč by Stalin osobně vyslýchal údajného fyzika, jak se vyrábí atomová bomba, když o štěpení jádra věděl asi tolik, co já, tedy nic? Nejspíš 
by scénáristům chyběl do seznamu slavných osobností, které Allan Karlsson za svůj život prostě musí potkat. Takové vyprávění je ale příliš snad i na Barona Prášila.
3. Technické i výpravné zpracování filmu se nedá s Forrestem Gumpem ani porovnat. Většinou bych tento fakt považoval za plus, protože Americké filmy jsou obsahem mnohdy prázdné a formou kýčovité. Oproti tomu severské bijáky bývají pravým opakem a i s malým rozpočtem se kolikrát zdá, že mají snad vůni a chuť. Napadá mě takový Hon (Jagten, 2012) nebo Milí lidé (Smukke mennesker, 2010) či Adamova jablka (Adams æbler, 2005). Problém Staříka je v tom, že se snaží vypadat jako hollywoodská produkce, a to je bez dostatečných financí místy až otřesné. Např. vylodění ponorky, které v konečném výsledku působí jako televizní pohádka.
4. Stopáž Forresta Gumpa je téměř o hodinu delší. Většinou se kritizuje přílišná rozvláčnost, u Staříka je to naopak. Než se sžijete s jednou z postav, už je buď mrtvá, nebo se na plátně již neobjeví. Doslova sprintujete s Alanem z příběhu do příběhu, aniž se stačíte nadechnout. Jediný, kdo dostane více prostoru, je Allanův kamarád, společník a spolupachatel na vraždě, krádeži a mnoha dalších zločinech, Julius Jonsson. Bohužel i u jeho postavy chybí
vysvětlení, proč bydlí na opuštěném nádraží, proč krade v obchodech a divák tak ani zde nemá čas se s postavou alespoň trochu ztotožnit.
5. Největší nevýhodou filmu je samotná kniha. Forrest Gump má dokonale rozpracovaný scénář, ale stoletý stařík doplácí na svoji předlohu. Ta je samozřejmě propracovanější než filmová verze, přesto většina problémů se dá nelézt právě již v knize. Vše okolo Allana se děje až příliš velkou náhodou. Zatímco Forrestovy slabé stránky se postupně stávají jeho výhodami, ať je to jeho hra ping pongu, běhání, nebo nasazení vlastního života při záchraně poručíka Taylora, Allan Karlsson je jen blb, který za sklenku vodky udělá cokoliv a pro kohokoliv. Příběh je vystavěn tak, aby to pro staříka dopadlo vždy dobře, a tím pádem je těžko stravitelný. I hloupý Honza musel bojovat s drakem, aby si zasloužil princeznu. Možná se rýsuje prototyp moderního pohádkového hrdiny, ale spíš bych si vsadil na to, že příběh Allana Karlssona díky své povrchnosti brzy upadne v zapomnění.
Pokud ale nebudeme Staříka srovnávat s jedním z nejúspěšnějších filmů, zůstává nám průměrná komedie, která nijak zvlášť nepobaví, ale rozhodně nenudí. Robert Gustafsson je v roli Alana od jeho jinošství až po stoletou verzi perfektní a právě pro svoji jednoduchost je Stařík ideální filmovou ukolébavkou. Zvlášť po pracovně náročném dni.
UP
Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel
Hundraåringen som klev ut genom fönstret och försvann
Dobrodružný / Komedie / Drama
Švédsko, 2013, 114 min
Režie: Felix Herngren
Hrají: Robert Gustafsson, David Wiberg, Mia Skäringer, Alan Ford
