Magnesia Litera 2014 neurazí, ale ani nenadchne

Ani vášnivé čtenáře nemusejí nominace vždy potěšit. Nejeden pravidelný literární konzument si řekne, že tedy četl v loňském roce daleko lepší knihy, nebo dokonce, že nic z toho, co páni porotci vybrali, vlastně moc nezná. K té neznalosti se dá dodat jediné – v duchu parafráze na otázku, co bylo dřív: slepice nebo vejce? Mnoho titulů se stane čtenějšími samozřejmě až poté, co nějakou tu cenu obdrží. Pro nakladatele je to vždy velmi příjemná záležitost, kterou marketingově využijí. V knihkupectvích na to potom upozorňují papírové pásky, samolepky či jiné poutače na přebalu knihy, které informují o získaném ocenění. Nejeden tápající čtenář tak snáze reaguje koupí titulu. Když to dostalo cenu, tak to přeci musí být dobré.

To ale není žádné velké tajemství, či něco, co by pořadatelé soutěže skrývali. Uvádějí, že posláním cen Magnesia Litera je podpora a popularizace kvalitních knih, původních i překladových, a jedním dechem dodávají, že hlavním efektem cen je však násobné zvýšení prodeje oceněných knih. O českém knižním trhu se říká, že již dávno překročil stupeň saturace a spěje k přesycenosti. Z posledního výzkumu Čtenáři a čtení v ČR v roce 2013, vyplynulo, že více lidí nekupuje knihy kvůli příliš velké nabídce, než že by nebylo z čeho vybírat! Budiž nám tedy ceny alespoň nějakým vodítkem. Amen.

Kategorie Litera za prózu

Pro nejširší veřejnost je pravděpodobně nejzajímavější kategorie Litera za prózu. Letošní nominovaní jsou:

Ivan Binar: Jen šmouha po nebi (Torst)

Současná česká próza se obsedantně vrací k traumatickým tématům dvacátého století – málokterému autorovi se daří vystoupit z pasti tisíckrát opakované kroniky tak, jako se to v novém opusu podařilo Ivanu Binarovi. Autor se zachycuje osud stigmatizovaných zoufalců, vysídlených do pohraničí. Rozehráním individuálních osudů, jež ale stále tvoří kolektivní mozaiku, a hlavně díky mimořádné práci s jazykem, který postavy rozžívá z použití výrazné akcentace smyslovosti (barevné tóny, akcent zvuku, čichové a chuťové vjemy…), se mu daří nahlédnout známé téma novým způsobem. Smířlivý tón, související s ukotveností v přírodě, ale zároveň s motivem uzemňujícího kruhu, akcentuje citovost, soucit, porozumění a provázanost s naší dnešní dobou.

Emil Hakl: Skutečná událost (Argo)

Autor ve své poslední knize dostává pověsti velkého ironika, tentokrát na osudu hlavního hrdiny trefně zachycuje motivy celospolečenské frustrace. Padesátníkovi, uvláčenému bezpečnou sice, ale tupou kancelářskou prací, do života vstoupí nová žena – a také zájem o historii německé RAF. Dva centrální motivy, z nichž přinejmenším jeden vychází z reality, se vzájemně prostupují, podporují a autor z nich spřádá jednoduchý, ale nesmírně působivý příběh o okamžiku, v němž se člověk konečně rozhodne jednat. Hakl zůstává věrný svému neiluzivnímu vidění světa, jeho postavy ale tentokrát „berou do svých rukou“, chtějí se stát aktivní silou proti zlu, devastujícímu osudy jejich blízkých. Je zcela evidentní, že autor se ve své poetice posouvá, v koncentrované zkratce vykresluje zlomek ze života, v němž není obtížné nalézt živá, doslova strhující témata.

Jan Němec: Dějiny světla (Host)

Příběh fotografa Františka Drtikola napsal autor mimořádně poutavým způsobem. Použití neobvyklé du- formy umožňuje specifickou vypravěčskou perspektivu, díky níž vstupuje čtenář s hlavním hrdinou do těsnějšího kontaktu. Odvážný experiment tak nijak nenarušil plynulost textu ani čtenářský zážitek. Němcův román, podložený pečlivým studiem dokumentárního materiálu, toho obsáhl hodně: důlní neštěstí v Drtikolově rodné Příbrami, úvahy mnichovských učitelů mladého fotografa o tajemství světla, válečné trauma i vzniksamostatného Československa. Jsme svědky prvních úspěchů Františka Drtikola v Praze, poznáváme jeho osobní život a také důvody, které jej vedly k uzavření slavného ateliéru a hledání světla duchovního. Janu Němcovi se podařilo udržet v rovnováze fabulaci a respekt k faktům, napsat zdařilý román o životě neobyčejné osobnosti v dramatické době.

Ludvík Němec: Láska na cizím hrobě (Druhé město)

Ludvík Němec se na literární scénu vrátil po sedmnácti letech souborem próz Láska na cizím hrobě. Knihu, která sestává ze čtyř povídek a jednoho téměř rozhlasově dialogického textu, charakterizuje její podtitul jako „románky“ a vzbuzuje tak očekávání napínavých romantických příběhů o lásce a protivenství. Společným tématem všech pěti příběhů skutečně je láska, či spíše osudová a někdy i osudná milostná a erotická touha, která ovšem dokáže nabývat bizarních podob. Hrdiny precizně, a přitom ležérně stylizovaných příběhů jsou většinou muži – manžel, který před stále odvážnějšími sexuálními nároky své ženy unikne do erotického snu, důstojný stařec, v němž se na sklonku života nečekaně probudí sexuální zvědavost, nebo hudební skladatel, kterému se v tunelu magnetické rezonance vybaví dávné nevydařené setkání s prostitutkou, jež by se mu teď po letech mohlo stát osudným. Postavy se stávají oběťmi nejen svých vášní, ale především hravého a mírně zlomyslného vypravěče, který je velmi cílevědomě a důsledně zaplétá do kuriózních a nepředvídatelných situací.

Jaroslav Rudiš: Národní třída (Labyrint)

Jaroslav Rudiš vypráví příběh rváče a outsidera Vandama ve svižném tempu, jakoby v rytmu boxerských úderů. Frustrovaný natěrač střech z velkého sídliště není jen kuriózní figurka, i když se tak může na první pohled jevit. Rudišovi se podařilo přesvědčivě vykreslit hrdinu formovaného dobou totality, zaskočeného převratem, zmateného současností a posléze zahnaného do úzkých. Jen rvačky a malá vítězství mu dávají na chvíli zapomenout na pocit totální prohry. Autor pracuje výborně s jazykem, hovorové a slangové výrazy jsou přirozenou součástí textu a dodávají próze na autentičnosti. Knihu můžeme číst jako zprávu o kořenech frustrace a agresivity v současné společnosti.

Anna Zonová: Lorenz, zrady (Větrné mlýny)

Solitérka české literatury Anna Zonová se do české prózy vrací po delší odmlce. Již ve svém debutu Červené botičky (2001) se prokázala jako autorka mrazivé zkraty a ironická pozorovatelka černých zákoutí lidské duše. Ve svém posledním románu Lorenz, zrady portrétuje vzestup a pád vůdce. Na macbethovském půdorysu staví prostý, ale působivý příběh partyzána, který – podněcován mocichtivou manželkou – vystoupá až k vrcholu moci, nenechaje se zastavit žádnou obětí. Život na výsluní je však stejně stresující jako cesta nahoru a postavení vůdce znamená nekonečný boj – situaci známou nejen ze Shakespearovy tragédie, ale i z dějin dvacátého století autorka zasazuje do zvláštního, působivého bezčasí, vytrženě z prostoru, ale pořád ke čtenáři hovoří jakými důvěrně známým jazykem.

Jejím vyjadřovacím jazykem je ironie, Krátké, stručné věty šlehají jako blesky, použití přítomného času vyprávění upomíná k reportáži – ve svém celku je kniha jakousi literární obdobou umění art-brut, jež si zaslouží čtenářskou pozornost. 

Zdroj http://www.magnesia-litera.cz/

Hakl, Němec, Rudiš… Jména neznámá to nejsou, v jedné kategorii dokonce bojují o přízeň poroty otec a syn (Ludvík Němec, Jan Němec). Přesto, nebo právě proto, mi v této společnosti něco (někdo) chybí… Nepředvídatelné jméno, nečekaný počin či nějaké překvapení. Dodejme však, že porota to neměla jednoduché. Třináctý ročník Litery byl obeslán 349 přihláškami a sami porotci ještě mohou přidat knihy, které mezi přihlášenými postrádají.

Jedna z nominovaných knih získá také titul Kniha roku a svoji kategorii mají i čtenáři, kteří mohou vybírat z původní české prózy, poezie a knih pro děti a udělit tak Cenu čtenářů. Třeba si tak ti nespokojení s nominacemi spraví chuť :-).

Spory o Litery

Loňské přípravy na soutěž byly provázeny spory o název jednotlivých kategorií. Že pojmenování ceny je správně jen Litera a Magnesia značí sponzora, chápe každý, ale zároveň se nám spojení tak zažilo, že nad ním ani moc nespekulujeme. I další Litery mají své partnery: DILIA Litera pro objev roku, u ceny čtenářů je to Kosmas. V roce 2013 probíhaly bouřlivé diskuse, odborné veřejnosti se nelíbil zejména záměr spojit Literu za knihu pro děti a mládež se jménem spisovatelky a ilustrátorky Lucie Seifertové. Nakladatelství Petr Prchal, jeden ze sponzorů, nakonec ustoupil a po své autorce cenu nepojmenoval. Litera za literaturu faktu před sebou ovšem nesla označení ČEZ. Letos se zdá, že se nic skandálního kolem cen neděje. Kdo si tedy nakonec Litery odnese, se dozvíme 8. dubna 2014 v přímém přenosu České televize.

Moje Litera

Nebudu odborné porotě příliš mluvit do výběru, ale spíše bych ráda upozornila na počiny, které tvoří mé soukromé Litery za Objev roku.

Jsou to:

Kateřina Dubská s knihou Člověk Gabriel  (Jota) – za bourání předsudků a snivý příběh;

Jan Folný a jeho růžoví Buzíčci (Host) – za vzrušení a rozbouření literární scény;

Odhalený Karel C. Grig a tajemné Petrovy mozaiky – za pokračující (polo)mystifikaci;

Alena Mornštajnová  se Slepou mapou – za nás za ženy;

Nela Rywiková a detektivní Dům č. 6 – za industriální kulisy novely;

O některých z těchto titulů si můžete přečíst recenzi na Kukátku.

LENKA ŠIMKOVÁ