Ale vezměme to pěkně popořádku. V loňském roce vydalo nakladatelství Kniha Zlín napínavý a mysteriózní příběh Třetí kaple. Z hlediska paratextové komunikace se autorovi i vydavateli povedl zajímavý kousek. Román vyšel pod pseudonymem Karel C. Grig a na záložce je uvedeno, že identita autora tohoto textu není nakladateli známa. Hru dále rozehrává samotný spisovatel, protože knihu začíná slovy: „Příběh jsem napsal podle deníku, poznámek a skic uložených na počítačové disketě získané na ostrově Mljetu začátkem května 2008…“
Koho je to tedy vlastně příběh? A o co se v něm jedná? Podle názvu knihy jde o tajemnou Třetí kapli, která má být dílem Karla IV. a sloužit jako schránka pro jeho nejcennější relikvii. Že by Svatý grál? Už tady každému průměrnému čtenáři naskočí jméno Dana Browna, sečtělejšímu později třeba také aktuální vlna tzv. zafónie (podle španělského spisovatele C. R. Zafóna) či jeden z nejnovějších románů Mapa času (Félix J. Palma, opět španělský autor). Ve Třetí kapli totiž dojde na tajemné plánky, architektonické studie i na cestování časem. Ale stále je tu ještě něco navíc, něco všudypřítomného. To cosi je láska. Ze začátku to vypadá na klasické pobláznění staršího muže mladší ženou… Bude to opravdu tak banální? Autorovi se povedlo vyvolat ve čtenářích nemalou zvědavost do prvních třiceti stran, což je velmi důležité. Chvílemi možná potom pozornost při četbě zakolísá, ale postupně zase graduje. Závěr přinese nemalé zvraty a čtenář žasne nad mozaikou, která se mu skládá před očima. O románu s tajemstvím je těžké cokoli prozrazovat, dá se o něm psát snad jedině v otázkách, nebo ve verších?
„Než mi narostou křídla
zahlédneš moje rty
A mlha už se zdvihla
jsem z jiné planety
Nevnímám co ty chceš
zabíjím tvoje přání
Ať víš že vlkodlaci
neznají slitování…“
Nebývá mým zvykem se v jedné recenzi vyjadřovat hned ke dvěma dílům, i když mají stejného původce. Jenže Karel C. Grig si o to vysloveně říká. V letošním roce nabídl čtenářům další knihu, tentokrát útlejší, ale neméně zajímavou. Petrovy mozaiky už sice odhalují pravou totožnost spisovatele, ale v úvodu opět zaznívají záhadné okolnosti vzniku textu. Tentokrát nám autor sděluje, že mu prostřednictvím nakladatelství bylo doručeno 22 strojopisných stránek spolu s kopií rukopisu z roku 1867. To vše z pozůstalosti bývalého ředitele knihovny jednoho okresního města. Dokumenty nalezl jeho syn ve složce s názvem Třetí kaple…
Možná vám z toho už půjde hlava kolem, ale i tento příběh bude nakonec o lásce. Každé městečko má své zvláštní postavy. Smrtí staré ženy přezdívané Baronka v městečku s velkým M nic nekončí, ale začíná. Co jiného může dva lidi ze současnosti spojit více než odhalování tajemného milostného vztahu z dob minulých? A když se k tomu přidá záhada ztracených mozaik, které mají údajně co do činění s ďáblem, zdá se, že se kruh uzavírá… Román se prolnul s románem, možná si je budete nyní chtít přečíst oba ještě jednou… Třetí kaple a Petrovy mozaiky, nebo Petrovy mozaiky a Třetí kaple? Jaké je to správné pořadí? Tedy prozatím, než si na nás autor vymyslí další léčku. Osobně se na ni moc těším.
LENKA ŠIMKOVÁ
