Recenze: Návrat magického Zafóna

andelska„Spisovatel nikdy nezapomene na chvíli, kdy za svůj příběh poprvé dostal peníze či pochvalu. Nikdy nezapomene na chvíli, kdy poprvé pocítil sladký jed marnivosti v krvi. Věří, že pokud se mu podaří před ostatními skrýt nedostatek talentu, sen o literatuře mu dokáže zajistit střechu nad hlavou a na sklonku dne i talíř teplého jídla. A především to, po čem touží nejvíce – spatřit své jméno na ubohém cáru papíru, který jej dozajista přežije.“

David Martín talent rozhodně má, za honoráře si koupil ponurý, ale svým způsobem malebný dům s věžičkou a svými senzačními kriminálními povídkami si vydělá na víc než jen na jedno teplé jídlo denně. Přesto je svým způsobem prokletý. Není mu souzeno, aby své jméno viděl na obálce knihy: nesmírně vyhledávané horory píše pod pseudonymem, první seriózní titul v okouzlení osudovou ženou Cristine vydá pod jménem společného přítele a mecenáše, kterému jsou oba zavázáni a který má dostatek prostředků, aby se postaral o jeho příznivé kritiky, zatímco Martínovy Nebeské kroky si cestu do knihkupectví a k vnímavým čtenářům nikdy nenajdou.

Po Stínu větru je nejdůležitější  postavou druhého dílu volné (zatím) trilogie C. R. Zafóna s názvem Andělská hra znovu spisovatel, lépe řečeno literatura. A opět proměnlivý, vířící vesmír Barcelony i mikrokosmos osobních dramat, která jsou svými vlákny napojena na pohřebiště zapomenutých knih. Tentokrát sestupujeme hlouběji proti proudu času, až k počátku dvacátého století, kdy místu, do kterého vedou kroky každého opravdového milovníka krásného slova, vládne laskavě starý pan Sempere. A před námi se zhmotňuje park Guel, obchůdky s magickými potřebami, chudinská čtvrť Somorrosso, bída a přepych, láska, které jde v patách smrt. Peklo i nebe.

KOUKNI SE  Recenze: Povídky ze Svrabové čtvrti

A čarovná moc slov. „Vše, čemu věříme, co známe, na co si vzpomínáme, dokonce i to, o čem sníme, jsou příběhy.“ Dokáže spisovatel vytvořit text, který odpoví na otázky, které si všichni klademe? David Martín se o to musí pokusit. Hraje vysokou – andělskou – hru. Je to hra o cenu nejvyšší, o lidský život.

Vibrace vztahů a slapové síly osudů působí naráz jako velký třesk a dají do pohybu sled událostí, setkání a úmrtí těch, kdo byli nebo jsou spojeni s temným domem s věží. Ani živočišně radostná Isabella žijící vášnivě ráda a naplno, ani knihkupci Sempereovi nedokážou postavit hráz temné gravitaci černé díry,  která strhává Martína do jeho vlastního hororového příběhu.

Co spojuje tajemného pana Corelliho, majitele domu s věžičkou a Lux Aeterna? Mohl by  Corelli být Mefistotelem „moderní“ doby? Komu upsal Martín svou duši? Stopy vedou do pohřebiště zapomenutých knih.

První kniha tohoto cyklu byla poctou magickému realismu. Andělská hra více  připomene (pre)romantické třeštění v kulisách opuštěných hradů a zchátralých klášterů, v nichž se hrdinové ve vypjatých situacích  střetávali s až  nadpřirozenými silami, aby s nimi bojovali o bytí, či nebytí. Je dobrodružnější, má  odvážnější fabulaci.

Post scriptum: Podařilo se vám zdolat první díl trilogie? Podmanil si vás Zafónův vypravěčský styl?  Pak neváhejte… a čtěte!

Carlos Ruiz Zafón: Andělská hra, Euromedia Group – Knižní klub 2010

MARIE DUFKOVÁ

KOUKNI SE  Recenze: Domečky pro včely a užitečný hmyz

Post post scriptum: Poznámka osobní, a tedy nemístná, neboť jak je dobrým zvykem, každý kritik předstírá, že je objektivní, i když je samozřejmě velmi velmi subjektivní. Na trhu je již i další pokračování, Nebeský vezeň, je z něj však více než patrné, že autorovi stále více chybí téma, kniha nemá hloubku a i obsah v podstatě rozmělňuje, co již bylo řečeno. Jedním slovem: zklamání.

Komentuj

Vlož komentář
Vaše jméno

9 − eight =