Josh Brolin měl velmi zvláštní cestu k hereckému vrcholu. Nastartoval svou kariéru už v roce 1985 filmem Rošťáci, ale dalších 20 let strávil hraním vedlejších rolí ve filmu i v televizi. Potom přišel rok 2007, kdy se Brolin objevil hned v několika velkých filmech (Americký gangster, Grindhouse: Planeta Teror), a především dostal hlavní roli v hitu Tahle země není pro starý. Od té doby je z něj hvězda. Na začátku roku 2013 ho uvidíme ve filmu Gangster Squad. Jaký má vztah k nově nabyté slávě, a jak se připravoval na roli v dobové gangsterce? Čtěte dál.
Otázka: Co víte o pravém gangsterském životě? Fascinuje vás?
Josh Brolin: Pro mě je to mytologické místo, o kterém nemám jiné znalosti než ty, které jsem si někde přečetl, nebo někde viděl. Nedávno se objevily filmy jako Veřejní nepřátelé, které převzaly ten klasický styl vyprávění. Mně se líbí, že můžu být normální a moderní jak to jen jde, i když to prostředí moderní není. Myslím, že v době, kdy byly gangsterky v kurzu, jejich tvůrci nevěděli, že vyprávějí tím specifickým stylem. Mám rád to, co jsme natočili my, protože mě ten rytmus vyprávění vždycky přenese jinam.
Ale když se vrátím k vaší otázce, můj táta jako dítě jezdil po Sunset Blvd a sledoval všechna ta místa jako Kiss Kiss Club. Takže jsem k tomu měl osobní vztah skrz něj. Je to pro mě nový zážitek, začínám té mytologii věřit.
Zdá se, že všechny podobné filmy buď mytizují (Nedoktnutelní) nebo de-mytizují pravdu. Čeho je podle vás víc?
Brolin: Já ty rozdíly moc nesleduju. Právě jsem natočil Muže v černém a nepřipadalo mi to úplně jako 60. léta. Teda, oblečení a to všechno bylo jako z 60. let. Je skvělé si na sebe ty šaty vzít, ale já spíš vnímám motivaci mojí postavy. Jsou to policajti a zloději, nebo dobro a zlo, Shakespeare, mytologie, klasika nebo Řecko…To je pro mě ta hlavní zábava, vztah s postavou. Při přípravách na Gangster Squad jsem se setkal s dcerou předobrazu mojí postavy a ta mi vyprávěla o vztahu jejích rodičů. Její v vzpomínky mě hodně ovlivnily. Vyměnili jsme si spoustu emailů, ve kterých jsem tu postavu objevoval. Byl to opravdový romantik a idealista.
Kolik si při přípravách na postavě berete ze skutečné osoby?
Brolin: To záleží. Podle toho, co mi přijde nejzajímavější, kým byl a co miloval. Některé specifické zvláštnosti do postavy nenápadně přidám. Ale není to jen ten skutečný člověk, ani by to neměl být on. Protože kdyby to byl on, nemohli bychom udělat ten nejzajímavější film, ale byl by to dokument.
Můžete nám stručně popsat vaši postavu a její filmový vývoj?
Brolin: Vlastně je to chlápek, co má, stejně jako já, rád Kalifornii. Vyrostl jsem v tom, že jako herec musím něco dokázat v New Yorku. Ale časem si začnete vážit místa, odkud pocházíte. Miluju Kalifornii, Los Angeles, mám tam svoje místa. Vydělávám jen proto, abych si mohl v Kalifornii koupit co nejvíc míst. Je tam všechno, oceán, hory, poušť, prostě všechno. V tom jsme s tou postavou stejní.
Má v sobě nevinnost 40. a 30. let, vrátili se z války a všechno se změnilo. Všude byla korupce. Když Mickey Cohen přijde do Los Angeles a chce to tam všechno otrávit a zmanipulovat, moje postava se tomu hodně brání. Odmítá být podplacený, chce to vyřídit. Ale je převelen, protože mu nikdo nevěřil, protože nehrál podle pravidel. Udělal co mohl, a hlavně legálně. Teda, ne úplně legálně, ale v mezích zákona, který tehdy byl jiný, než je dneska. Všichni byli paranoidní.
Jak se vám pracovalo s Ryanem a Seanem?
Brolin: Práce s Ryanem pro mě byla nová, je to velmi mladý herec a je sranda ho pozorovat.
Připomíná vám vás?
Brolin: Ne, to vůbec ne. Ryan se teď potýká se spoustou slávy, což každého ovlivní. A on se s tím potýká vážně skvěle, z toho nemám strach. Sean mi před pár lety napsal email, že se právě dívá na Postel plnou růží a že nechápe, jak to, že ze mě ten film neudělal hvězdu. To byl samozřejmě vtip. Měl jsem velké štěstí, že jsem pracoval v tomhle byznysu dlouho předtím, než si mě někdo všimnul. A práce se Seanem je vždycky úžasná. Vždycky hledáme věci, které bychom mohli dělat společně, protože si to užíváme. Jsme veteráni naší váhy.
Jak dlouho se znáte?
Brolin: Sean a já? Od dětství. Ale jsme si blízcí tak 5, 6 let.
Bylo na životě v L.A. ve 40. letech něco, co byste dnes preferoval?
Brolin: Je to otázka vnímání. Když poslouchám mého tátu, který měl automobilové kluby, zdá se, že to bylo nevinnější, než dneska. I to, co moje děti poslouchaly, když jim bylo 10, mi přišlo strašné. Já jsem poslouchal punk rock v 80. letech a táta mi to chodil pořád dokola vypínat do pokoje. Myslím, že máma dokonce jednou rozbila magneťák. Ve 40. letech měli Elvise a ten se jim zdál moc odvážný. Takže každý má jiné vnímání toho, co je nevinné. Každopádně když tátu poslouchám, věřím tomu, že žít v tamté době bylo něco extra.
Ruben Fleischer (režisér) řekl, že se inspiroval filmy bratrů Coenů. Vidíte v tomhle filmu něco z jejich stylu?
Brolin: Všechno, co je absurdní, mi připomíná Coenovi. Jsou to mí nejoblíbenější tvůrci. A taky lidi. Dělají prostě to, co chtějí. Tenhle film by asi natočili v New Yorku, ale stejně by to byl skvělý film, a hlavně by to bylo něco, co jste nečekali.
Snažili jste se, aby film byl víc současný, nebo věrný době, kdy se odehrává?
Brolin: Ani nevím, co to znamená současný. Co to je? Sherlock Holmes je současný kvůli záběrům, které dělá Guy Ritchie? Nevím. Záleží na tom, jaký vizuální styl si zvolíte. Jsou Coenovi současní? Ano jsou, protože žijí v současném světě a každý film, který natočí, je jiný. Náš film se asi snaží kopírovat to, co se dělalo ve 40. letech. Možná, že je to víc dobový film, než ostatní filmy, i když jsme se o to nesnažili.
Asi jde o to, hlídat si dialogy, způsob mluvení a tak…
Brolin: Ne. Chci věřit, že lidé v tehdy byli stejní, jako dnes. Fakt, že neměli tolik zákonů, které museli dodržovat, jim dával příležitost dělat věci, které jsou z dnešního pohledu extrémní. Znám jeden příběh z tehdejší doby. Když se lidé vrátili z války, měli volný den předtím, než jeli domů. Takže šli do divadla, kde usnuli. A mezitím jim zloději ukradli jediné peníze, které měli na cestu domů. A tak si ti okradení potom našli ty zloděje, vzali je ven, přiložili jim zbraně k hlavě a vystrašili je k smrti. Nechali je běžet alejí a řekli jim, ať utíkají, jak nejrychleji umí. Ale na druhém konci té aleje měli natažené řetězy. Takže je to rozřízlo. A tohle já zbožňuju, myslím, že je to skvělé. Když tyhle příběhy slyším, doufám, že tu dobovou mentalitu dokážeme přenést do filmu. Něco bylo nevinnější, ale něco mnohem víc brutální.
Je fajn natáčet v L.A.?
Brolin: Bože, to se ani nedá popsat! Spoustu filmů jsem natáčel mimo L.A. Víte, filmy se dřív natáčely tady, takže je fajn být zase doma.
A taky je dobře, že to nejsou samé ateliéry.
Brolin: Jo, jo! Je super točit venku, jen tak na dálnici.
Je nějaká doba, ke které máte blízký vztah?
Brolin: S mojí manželkou se vždycky smějeme představě, že jsem v brnění a mám turecké zbraně a všechny ty věci. Ani si to nechtějte představovat.
To právě chceme!
Brolin: Ne, nechcete. Podívejte se, já červenám. Ne…víte, to je důvod, proč dělám herectví. Mám rád zkoušení různých osobností v různých dobách. Mám štěstí, že to můžu dělat. Hrát v Mužích v černém a být v 60. letech…i když to bylo o těch mimozemských blbostech, byla to sranda. Takže pokračovat s dalším dobovým filmem byl přirozený vývoj. Zavolali mi, jestli je šance, že bych v tom chtěl hrát. A já řekl, že budu moc rád. Takže jo, je to sranda.
Zdroj: www.collider.com
Klára Scholzová
