Jennifer Aniston a Paul Rudd o nové komedii Wanderlust

V nové komedii Wanderlust dva přepracovaní obyvatelé Manhattanu George (Paul Rudd) a Linda (Jennifer Aniston) opouštějí své předražené byty a vyrážejí do Elysia, idylické komunity různorodých lidí. Zatímco prožívají osvěžující nový pohled na svět, uvažují, jak budou žít po zbytek života.

Hlavní herecká dvojice filmu, která se už jednou sešla, před více než deseti lety při natáčení filmu Objekt mé touhy, hovoří o tom, jak se jim pracovalo s režisérem Davidem Wainem, a o výhodách natáčení na skrytém místě.

Paule, vy jste hrál hned v několika filmech Davida Waina. Co vás k němu poutá?

PAUL RUDD: Jsem jeho velký fanoušek. Je jedním z mých nejlepších přátel, vždycky mě dokáže rozesmát. Má podle mě velmi zvláštní cítění, jaké jsem ještě u nikoho jiného nezažil. A myslím si, že je velmi talentovaným režisérem.

Jennifer, pro vás to bylo první natáčení s Davidem. Jaké to bylo?

JENNIFER ANISTON: Přivítali mě s otevřenou náručí. Bylo to skvělé natáčení.

Jak se vám s Paulem znovu spolupracovalo na filmu?

ANISTON: Božsky! Byli jsme moc spokojení. Jako by od minulého natáčení neuběhla žádná doba. Během těch let jsme se občas vídali, takže jsme se těšili, že spolu zase budeme pracovat. Obzvlášť když jsme hráli takovouhle manželskou dvojici. Byla to sranda.

RUDD: Věděli jsme, že spoustu věcí nebudeme muset tvořit a zkoušet, protože se známe už tak dlouho. Bylo zajímavé cítit ten čas mezi tím. U prvního filmu, na kterém jsme spolu pracovali, Objekt mé touhy, s námi byl taky Alan Alda. A teď jsme si všichni tři vyrazili, po všech těch letech, a zahráli jsme si zcela odlišné role. Bylo super cítit nostalgii.

KOUKNI SE  ROZHOVOR: Milan Kučera: Bůh se kvůli mylným lidským představám měnit nebude

Ve filmu se pár snaží opustit svůj newyorský život a dostat se do zcela odlišného prostředí. Měli jste někdy chuť, jako celebrity, také někam utéct?

ANISTON: Ano, denně. Pro mě bylo natáčení v Clarksville něčím takovým. Nebyli tam žádní papparazi, nikdo nás nefotil rádoby nenápadně na mobil. Byla tam skvělá parta, do které jsem zapadla, přestože normálně jsem před ostatními uzavřená. Takže už po prvním týdnu natáčení to byla úleva, že můžu být sama sebou. Musela jsem se hodně snažit, abych se uvolnila. Myslím, že člověk přichází o spoustu věcí, když je tak uzavřený.

Jak dlouho byste dokázali žít v místě jako je Elysium? Chtěli byste tam žít napořád?

ANISTON: Já asi ne.

RUDD: To záleží na podmínkách. Na myšlence žít v komunitě a obdělávat půdu je něco skvělého. Je to zdravé, dobré. Ale ta verze z filmu by se asi dost rychle zajedla.

Byly některé záběry, ve kterých vás režisér nechal zajít příliš daleko?

RUDD: Asi tak všechny.

ANISTON: David [Wain] to dělal pro vlastní zábavu. Slyšeli jsme, jak se směje. Nechal nás hrát dál a dál a dál, a až potom zakřičel “Stop”, celý rozesmátý.

RUDD: Já to mám rád. Nejsem příznivcem systematického natáčení scény přesně podle plánu, pak to stopnout a zahrát to znovu. Je fajn když můžete pokračovat a hledat vzrušující rytmus. Může se stát cokoliv, obzvlášť když improvizujete. Je skvělé pracovat s režisérem, který to tak dělá.

ANISTON: Tak můžete najít to kouzlo. Srandovní věci přichází, když se nedržíte striktně scénáře. Když dáte prostor spontánnosti, dějí se úžasné věci.

A překvapí vás dokončený film, když v něm je hodně věcí, které ve scénáři nebyly?

KOUKNI SE  ROZHOVOR: Milan Kučera: Bůh se kvůli mylným lidským představám měnit nebude

ANISTON: No to rozhodně! Neviděli jsme hrubý sestřih, takže jsme na premiéře nevěděli, co čekat. Byl to opravdu zážitek, vidět všechny ty nečekaně vzrušující scény.

RUDD: David by určitě radši v kinech viděl ten nejbizardnější sestřih.

Paule, věděl jste, že váš při natáčení s Davidem čeká taková svoboda?

RUDD: Jasně, už jsme spolu pracovali dostkrát na to, abychom si mohli říct “Pojďme zkusit tohle a tohle.” Můžeme do toho společně zapojit hlavu. První film, který jsme spolu dělali, Léto k nepřežití, vyvolával u spousty lidí reakci typu “To jste asi hodně improvizovali,” ale ve skutečnosti to tak nebylo. Většina toho byla ve scénáři. David byl v minulosti zvyklý pracovat na základě dost přesného scénáře. Judd Apatow napíše scénář zaměřený na vtipy, ale David zbožňuje nechat potom kameru jet a sledovat, co se stane. Křičí během rozjetého záběru instrukce. Utváří scénář v průběhu. Ale tenhle způsob režírování se teď stává až příliš populárním.

Cítíte tlak, když se od vás očekává, že přijdete s komedií?

RUDD: Pokaždé cítím tlak, že to nesmím podělat.

Jedno z témat filmu je volná láska. Fungují podle vás volné vztahy?

ANISTON: Ne. Myslím, že pro některé lidi je to možné, ale jen pro ně samé. Podle mě se pak jeden z partnerů musí začít cítit špatně.

RUDD: Připletou se do toho emoce a je průšvih.

Jennifer, ve filmu máte scénu, kde si sundáváte tričko. Jak na tom jste s podobnými scénami? Bylo to osvobozující?

ANISTON: Vlastně jo. Byly to trochu nervy, ale adrenalin mě přes to přenesl. A navíc pak hned přišla děvčata, která mě zakryla. Já nemám vůbec problém s nahotou, celkem rychle si na nahé lidi zvyknu. Ale bylo divné vědět, že jste mezi nudisty, kteří se v tom vyžívají. Ve filmu je poznat, že někteří z nudistů jsou upravení v počítači. Ale stejně bylo zvláštní, jak rychle jsme dokázali sehnat bandu nahých lidí.

KOUKNI SE  ROZHOVOR: Milan Kučera: Bůh se kvůli mylným lidským představám měnit nebude

RUDD: Musíte se snažit udržet oční kontakt, abyste nevypadali jako perverzáci. Protože je divné, když tam nejsou nazí úplně všichni.

ANISTON: Přesně. A nebo se dají použít sluneční brýle.

Jennifer, vaše postava se vychloubá svými pracovními úspěchy. Měla jste vy osobně nějaké cíle, kterých jste v Hollywoodu chtěla dosáhnout, ale nepodařilo se to?

ANISTON: No, měla jsem období, kdy jsem chtěla být terapeutkou, kdyby hraní nevyšlo. To je asi tak všechno. Vždycky jsem byla tím, za kým lidi chodili svěřovat se se svými problémy, a pořád taková jsem. Ale taky mám dobrý pocit z hraní. Zpočátku jsem byla dost nezkušená. Dělala jsem servírku a tohleto a támhleto. Chodila jsem na konkurzy, ale neuživilo by mě to, tak jsem zkusila Off-Off-Broadway divadlo. To bylo skvělé, byla jsem z toho úplně mimo.  Ale pořád jsem se chtěla dostat na skutečný Broadway.

A co říkáte na to, mít svou hvězdu na Hollywoodském chodníku slávy?

ANISTON: Jsem velmi polichocena, ale taky jsem z toho nervózní. Zní to pořád dost nereálně, abych pravdu řekla. Narodila jsem se tam, chodila jsem kolem toho chodníku jako dítě. Byla jsem nadšená jenom z pozorování těch jmen. A když si představím, že tam je moje jméno, je to velmi zvláštní.

Zdroj: www.collider.com

Klára Scholzová

Komentuj

Vlož komentář
Vaše jméno

5 × 5 =