Dostat kopačky vás srazí na kolena a v jednu chvíli můžete uvěřit, že už nikdy ta díra v srdci nepřestane bolet a nic nebude už takové, jako dřív. To je pravda. Rozchod mění mnohé a jizvy zůstanou. Jak dlouho se bude hojit čerstvá rána, záleží na každém z nás a na tom, jak byl vztah z vaší strany intenzivní. I přes všechny ty individuální okolnosti se dá období po rozchodu rozdělit na etapy, kterými si každý projde, než definitivně zjistí, že slunce ještě pořád svítí a život jde dál
V první fázi rozchod jako takový popřete. Není přeci možné, aby něco tak krásného, hlubokého…..skončilo. Aby zahodil všechny ty roky a hezké chvíle. Do poslední chvíle se snažíte pochopit, co vám to vlastně říká a co jeho slova znamenají. A se stejnou intenzitou přesvědčujete sami sebe, že tím vlastně chce říct něco jiného, že to tak nemyslí, že je to jen hra, zkouška. Než vám dojde, že je to fakt.
V tu chvíli následuje vztek. Už víte, že vás odkopnul, všechny ty hezké věci zahodil a rozhodl se jít jinou cestou. Teď jen přemýšlíte, jak si to ten hajzl mohl dovolit. Očišťující fáze. Vřou ve vás emoce a nejradši byste mu to vysvětlili pěstí. Nebezpečná fáze. Dá se zvládnout s elegancí, a nebo mu můžete narovnat jeho sbírku cédéček pod zadní kolo auta a počkat, až bude odjíždět. Je to fáze, kdy hledáte viníka a zlobíte se na celý svět.
Žádná kaše se nejí tak horká, jak se uvařila. Když opadne vztek, napadne vás vzít rozum do hrsti a přeci jen zachránit, co se dá. Rozfoukat oheň z chladnoucího popela a jít cestou kompromisu. Tady pozor. Navržený kompromis může lehce sklouznout k žadonění, doprošování se a vůbec vás dostat do značně ponižující pozice. Nehledě na to, že se partner může cítit jako štvaná zvěř a přidá do kroku. Nikdo neříká, že by to nemohlo vyjít, ale přiznejme si, jestli jste se ve fázi vzteku proměnila z romantického koťátka na běsnící fúrii, asi už ví, co je ve vás a má to ještě v živé paměti.
Nevrátí se. Už vám to došlo. Není co vyplakat, co vykřičet, všechno už bylo řečeno. Nastupuje otupělost, únava a deprese. Ruku v ruce se strachem, že již nikdy nebude nic jako před tím, že život ztratil smysl, že pro nás skončilo vše. Je dobré, když v tuto chvíli zasáhne nějaká dobrá kamarádka a vytáhne vás mezi lidi, na kolo, na sklenku vína a tyhle chmurné myšlenky s vámi alespoň na okamžik sdílí a třídí. Nebrat kámošku, která si prochází stejným obdobím. Deprese by se mohly prohloubit a vy byste se mohla na vlastní oči přesvědčit, že tenhle život opravdu nemá smysl.
Smíření. Není slastné ani bolestné. Přichází jako úleva, která nám dovolí se pomalu a opatrně rozhlédnout po novém světě a našem novém já. Je to začátek všeho nového, v co jsme již nevěřili. Jsme opatrní, zlomení a zranění, ale někde, když jsme již nedoufali, jsme našli sílu věřit v další den.
Jednotlivé fáze mohou u každého trvat jinak dlouho a mohou mít různé podoby a intenzitu. Podstatné je nepřestat doufat, že jednou přejdou. Ztráta jednoho člověka znamená, že najdeme někoho jiného. Nejcennější však je, že najdeme sami sebe, sebeúctu a štěstí.
Darina D
