David K. Reynolds – Konstruktivní život
Konstruktivní život (Constructive Living) je životní filosofií, která vychází z Naikan terapie (Yoshimoto Ishin; praxe sebereflexe) a principů metody japonského psychiatra Morita se stejným názvem: Konstruktivní život. Zakladatel tohoto přístupu k životu (s registrovanou ochrannou známkou) David K. Reynolds, Ph.D., je uváděn také jako spirituální učitel populárního Dana Millmana.
Za hlavními aspekty tohoto přístupu můžeme považovat přijetí reality (včetně našich pocitů), zaměření se na záměr a dělání toho, co je třeba udělat.
Dr. Reynolds definuje pět základních principů, které se týkají našich pocitů a jež jsou zejména pro ty z nás, kteří se necháváme našimi pocity ovládat, velmi inspirativní:
1) Pocity jsou přímo vůlí neovladatelné.
2) Pocity se musí vůlí rozpoznávat a přijímat takové, jaké jsou.
3) Každý pocit, jakkoli nepříjemný, má svůj účel.
4) Pocity časem slábnou, pokud nejsou opětovně podněcovány.
5) Pocity lze nepřímo ovlivňovat svým chováním.
„Všichni jsme odpovědní za to, co děláme, bez ohledu na to, jak se v tu chvíli cítíme“. Tento životní přístup nás vede k vykonávání všech našich činností tak, aby byly vykonány co nejlépe a s plnou pozorností.
Zaujalo mě vypravování v kapitole Deprese, ve které dr. Reynolds popisuje svůj pokus (průzkumník-pacient; grant od Národního institutu duševního zdraví) stát se depresivním pacientem se sebevražednými sklony. Začal dělat věci, které měly pomoci jeho depresi rozvinout.
Jak radí: Depresi si můžete navodit tak, že sedíte schouleni na židli, máte svěšená ramena i hlavu. Opakujte si stále dokola slova: „Nikdo nic nemůže udělat. Nikdo mi nemůže pomoci. Je to beznadějné. Nemohu si pomoci. Vzdávám to“. Potřásejte hlavou, vzdychejte, plačte. Prostě se chovejte jako deprimovaný člověk a časem se tak začnete i cítit.
A podařilo se. Byl umístěn dokonce v psychiatrické léčebně, kde nebyl v tomto stavu ani rozpoznán psychiatričkou, jež ho znala v zcela jiné profesní roli (jako přednášejícího). Po skončení pokusu bylo třeba vrátit svou mysl opět do nedepresivního stavu. Dr. Reynolds následně tedy konal, aniž by dbal na své pocity, které ho od aktivních a podpůrných činností odrazovaly. Jak sám v textu uvádí, tato metoda samozřejmě neléčí všechny typy deprese, ale nám velmi ilustrativně popisuje, jakým způsobem může fungovat použití metody Konstruktivního života v praxi.
Konejme tedy s vědomím těchto skutečností: „pocity následují po jednání“ a pocity lze ovlivnit cíleným jednáním.
V knížce nalezneme také praktická cvičení, která nás vedou k realizaci myšlenek Konstruktivního života, neboť jak už jsme možná vypozorovali: pouhé teoretické poznání nám život ještě příliš nezměnilo. Tato metoda neslibuje rychlé řešení všech našich problémů, naopak vede k uvědomění si nutnosti trpělivosti a soustavné práce. Slovy autora: „Konstruktivní život nabízí životní styl, který má cenu a který s sebou nese důstojnost. Ale toto mistrovství života roste pomalu, bolestně a pouze s vynaloženou námahou. Vyžaduje pozornost, trpělivost, sebekázeň, upřímnost“.
Cvičení jsou zaměřena na pozorování pohybu naší mysli; pravidelného a pozorného vykonávání činností spojených s jídlem, cvičením a spaním; vedením deníku se zaměřením na rozlišení našich pocitů a konkrétního chování; povzbuzení k vyrobení dárku, napsání dopisu a uklizení okolí svého domu; zkoumání cílů; všímání si svého okolí; psaní poezie.
Upoutávka na přebalu knížky nabízí zbavit se plachosti, deprese, strachu, stresu, zármutku a chronické bolesti. Tak myslím, že se Konstruktivním životem nechám alespoň chvíli vést k vytouženému cíli (nejenom) této terapie: dělat všechno dobře při plné pozornosti.
Ilona Kafková
REYNOLDS, David K. Konstruktivní život. 1. vyd. Praha: Eminent 2007. 147 s. ISBN 978-80-7281-307-0.
