Sherlock Holmes je podruhé ještě šílenější, a to v tom nejlepším smyslu slova
Pokračování Sherlocka Holmese potvrzuje a překonává pravidlo, které bylo v uplynulých letech nastaveno – že slavné postavy z klasických dobrodružných knih a příběhů přitáhnou nejvíc diváků, když jim propůjčí tvář slavný pohledný herec, a děj bude zběsilou přehlídkou triků, honiček, vtípků a šílených/geniálních plánů. Tentokrát se londýnský detektiv pohybuje na hranici mezi rozumem a šílenstvím, a stejně tak je tomu i s příběhem a obrazovým zpracováním. Ale i to šílenství je rozhodně velmi zábavné.
Watson přichází v předvečer své svatby za Holmesem, který pro něj měl přichystat rozlučku se svobodou. Zjišťuje však, že Holmes nejenže na rozlučku i svatbu zapomněl, ale navíc je poslední dobou ještě větší blázen, než kdy dřív. Nejí, nespí, ale neúnavně pracuje. Už při improvizované rozlučce začíná rozjíždět svůj nový (a samozřejmě zatím největší) případ, a zapojuje do něho nejen Watsona, ale následně i jeho novomanželku, svého bratra a krásnou cikánskou věštkyni Simzu. Všichni zjišťují, že geniální matematik a uznávaný profesor Moriarty chce rozpoutat v Evropě válku. Díky detektivovým propracovaným úvahám a pečlivému vyšetřování, ale i díky náhodě, se podaří válku odvrátit (kdybychom tak Holmese měli v roce 1914!).
Ale všechno tentokrát tak růžové není. Do děje se velmi citelně zapojuje smrt a film jasně naznačuje, že válku nelze odvracet navždycky, protože mocnosti sice vehementně obhajují mír, ale přitom potají zbrojí.
Pokračování akčního hitu Sherlock Holmes: Hra Stínů nepokrytě láká diváky na akční nářez už v traileru, ale celý film potom servíruje nečekanou porci technicky dokonalé akce. Za hlavní plus bych označila právě obrazové zpracování a technické vychytávky, kterých si tvůrci s chutí užívali. Myslela jsem si, že trailer ukazuje většinu toho, co v kině uvidíme, ale ve skutečnosti je to jen velmi slabý odvar. Film je nabitý energií a neztrácí ani na chvilku dech.
Scénář je místy víc než trochu přitažený za vlasy, ale u tohohle typu filmu (navíc z dílny Guye Ritchieho) už jsme na to zvyklí. Například to, že Holmes stihne za film dvakrát zemřít, je opravdu už trochu moc. Napětí je v příběhu víc než dost, takže tyhle předvídatelné návraty na poslední chvíli jsou nutné snad jen kvůli americkému publiku.
Jinak ale tvůrci zůstali na správné straně hranice mezi uvěřitelností a povinnou úlitbou dobrodružnému žánru. Dokonce ani nemusíme sledovat dojemnou milostnou zápletku.
Všechny postavy jsou dobře napsané i zahrané, a dokonce přibyly i nové, které film vtipně oživují (Sherlockův parádně podivínský bratr). Příběh je slušně podložen ne-li reálnými historickými fakty, tak alespoň technickými a logickými fakty. Navíc Holmes je tak geniální, že mu v jeho dedukcích nestačíme nacházet slabá místa, ale jen s otevřenou pusou sledujeme, o kolik kroků je napřed. Solidním protivníkem je mu v tomto umění hlavní záporák, který je velmi přesvědčivě zahrán Jaredem Harrisem (Podivuhodný případ Benjamina Buttona). I jeho pomocník je dostatečně démonický, abychom jim uvěřili ničivé plány.
Detektivní zápletka a její řešení jsou jako obvykle pro běžného smrtelníka trochu překombinované, ale Ritchie už mnohokrát dokázal, že není nutné pochopit všechno, abychom pochopili výsledek. A hlavně není nutné chápat v průběhu každou část příběhu, abychom si film užili. Některé pointy jsou v kontrastu s průběhem vyšetřování zločinů naservírovány až příliš polopaticky a podpořeny dost přehnanými rekvizitami (továrna na zbraně a změny identity). Ale funguje to, těžko říkat, že ne.
Tvůrci se nesnaží namluvit divákům hlouposti. Hlavním cílem je chytře pobavit, a navíc si ještě do filmu protlačit spoustu vlastních nápadů a hříček. Kdybychom chtěli jít v historických nepřesnostech do důsledků, museli bychom rovnou celý film odepsat, protože Holmes rozhodně nebyl původně zamýšlen jako akrobat bez pudu sebezáchovy s dokonale oholenou hrudí.
Technické triky se neomezují na napínavé scény honiček a výbuchů. Kouzla jsou vidět i ve vychytaných přechodech mezi scénami a v titulcích, na které stojí za to zůstat v kině. Fascinuje mě, že kromě nepopiratelné technické dokonalosti a promyšlenosti scénáře si tvůrci dají práci ještě s tím, aby dotáhli do konce spoustu skvělých nápadů, které nebyly nezbytné, ale příběh okoření. Můžeme si tak vychutnávat celkové ladění filmu do stylu novinové grafiky konce 19. století, propracované slovní přestřelky, úžasné střihové montáže a záblesky Sherlockova šestého smyslu. Tato vlastnost – odhadnout, co se bude dít v blízké budoucnosti – sice pro děj není významná, ale máme možnost ji jen tak pro radost sledovat hned několikrát. A možná máme co do činění s úplně novým stylem filmových rvaček.
Postavy se z velké části pozměnily, ale hlavní esa zůstávají – Robert Downey Jr. a Jude Law. Tahle dvojka opět nezklamala, a dokonce mi mnoho jejich společných scén přišlo o hodně vtipnějších a přesnějších, než v jedničce. Jakmile se do děje zapojí alkohol, manželství včetně novomanželky, rvačky a chlapské handrkování, je o zábavu postaráno. Ale není to žádný hloupý hospodský humor. Je to gentlemanské škádlení, které je občas okořeněno nějakým tím hrubším slůvkem nebo rvačkou. Holmes totiž nemá úctu k ničemu, a k instituci manželství už vůbec, což Watsona dost dráždí. Skvělým komediálním prvkem je i Watsonův pes, který se svým lidským kolegům hereckým výkonem snadno vyrovná.
To, že se pohybujeme ve stále ještě elegantní společnosti konce 19. století je doslova povznášející, a dodává to vtipům a mezilidským vztahům nejen vznešenější podklad, ale i šmrnc.
Ženské obsazení je také povedené, a mně osobně vůbec nevadilo, že Irene (jinak velmi sympatická Rachel McAdams) z příběhu náhle zmizela. Její potenciální nástupkyně Simza je mnohem lepší společnicí i soupeřkou Holmesovi, který však tentokrát vůbec nemá na ženy čas, takže se ten (kromě pár minut trvajících líbánek) žádná romantika nekoná. To, že láska je posunuta na vedlejší, komickou kolej, je další z dobrých rozhodnutí, které film oproti prvnímu dílu pozvedly. Je v něm totiž překvapivě málo klišé, a naopak spousta nových prvků, ať už technických, tak dějových.
Střih je založen na stejném systému, jako u jedničky: rychlé tempo vyprávění je jen občas narušeno doplňujícím flashbackem Holmesova vyšetřování. Ani tyto hrátky s časem by nebyly pro příběh nutné, ale to očividně nebylo pro tvůrce rozhodující.
Sherlock Holmes: Hra stínů, je totiž v první řadě efektní mainstreamovou podívanou, která posunuje hranice filmové zábavy. Vše, co je efektní, je třeba použít. To však nesnižuje kvalitu scénáře. Inteligentní dialogy jsou standardem. A když se dá technická dokonalost dohromady se svěžím humorem, spoustou nápadů a chytrým scénářem, vznikne z toho až hříšně dobrý filmový zážitek.
Klára Scholzová
Sherlock Holmes: Hra stínů
Sherlock Holmes: A Game of Shadows
USA, 2011, 129 min
Režie: Guy Ritchie
Hrají: Robert Downey Jr., Jude Law, Rachel McAdams, Noomi Rapace, Stephen Fry, Jared Harris, Kelly Reilly, Eddie Marsan, Geraldine James, Gilles Lellouche
