Zabiják mosadu, kidon, David Slaton se čtenářům představil v první knize Warda Larsena Dokonalý zabiják(recenzovali jsme ZDE). Ne zrovna povedené entrée mnoho nenapovídalo o tom, jak se jeho příběh bude odvíjet. Pokračování Zabijákova hra už bylo čirou exhibicí autorových schopností a dovedností, pro které čtenář snadno odpustil rozpačité rozhlížení se ve světě velkých příběhů z předchozí knihy. Napjatě očekávané třetí pokračování Zabijákovo mlčení bude pověstným prubířským kamenem. Tím „buď a nebo“, které rozhodne s definitivní platností o osudu Davida Slatona.
Ward Larsen ví, o čem mluví. Právě jeho obšírné znalosti promítnuté do reálií vtáhnou čtenáře do světa špionážních služeb s lehkostí, jako by usedl do pohodlného křesla kinosálu. V souladu s předchozími díly nemění svůj vypravěčský styl a pro čtenáře je tak snadné navázat na minulost, jakoby předchozí knihu zavřel teprve nedávno. Pro jistotu je čtenáři tu a tam osvěžena paměť. Co kdyby náhodou zapomněl, nebo předchozí díly nečetl vůbec. Musím ale přiznat, že pro ty, kteří s kidonem tu dlouhou cestu neušli, si ji k němu budou hledat těžko a nemusí nalézt. 
Tentokrát čtenáři nachází Davida Slatona coby zedníka na blízkém východě. Tedy nenachází ho ani tak oni, jako sedmičlenná skupina proklatě dobře vycvičených žoldáků s jediným úkolem: zabít ho. Mise na záchranu lidstva před globálním terorismem tak začíná bojem o holý život. A také a hledáním motivu, proč ho nenechají v klidu štukovat omítky a touží ho vidět na dně mělkého hrobu. Jak zabijáci rukou Davida ubývají, dostává prostor i druhý příběh. Na jiném konci světa zmizelo letadlo za podivných okolností, což vzbudí podezření CIA. Oprávněně. Zdá se, že má nést jadernou hrozbu. No jistě, že se dříve či později tyhle dva příběhy potkají a jako v každé správné bondovce, bude světový mír ležet chvíli na bedrech jediného člověka. Modří už vědí.
Omluvte sarkasmus, ale snad mi ho David Slaton odpustí. Dostal mě na lopatky. Tihle špioni špatných organizací na správné straně morálky mě zkrátka baví. A když to někdo umí podat stylem jako Ward Larsen, tak mi dochází protiargumenty a zbývá jen ten sarkasmus. Jeho hrdina je přesně tím, proč milujeme Bruce Willise ve Smrtonosné pasti, Matta Damona jako Agenta bez minulosti a koneckonců i 007 s „protřepat a nemíchat“.
Policisté ve stylu amerických kovbojů, proklatě tajná a dokonalá CIA, FBI, MI6, MI5, KGB a všechny ty třípísmenné zkratky jsou zkrátka vyčpělé a izraelský mosad je čerstvým středomořským větrem, který mentalitou svých postav čeří zažitá klišé.
Ale zpět ke knize. Začíná pěkně akčně a vysoké nasazení si drží po celou dobu. Stejně jako v předchozích dílech bude čtenář s Davidem Slatonem cestovat po celém světě a samozřejmě se setká i s Christinou. Právě jejich dramatické odloučení bylo silným momentem závěru předchozího dílu a vzbuzuje tak v Zabijákově mlčení mnohá očekávání. Nechám na posouzení každého z vás, zda dojdou naplnění. Každopádně pořádně rozbuší srdeční sval. Právě tahle Davidova stránka činí z neohroženého terminátora lidskou bytost.
Zabijákova trilogie je prvoplánově špionážním akčním thrillerem a nelze ji hanět za absenci hluboké myšlenky nebo plochost ve filozofii pointy. Pokud ji budu hodnotiti čistě v rámci jeho žánru, pak je unikátním exemplářem, který dělá své literární kategorii čest.
Čtenáři před očima doslova běží trojrozměrný akční snímek s hrdinou výbušného povolání, za kterým zůstává čas od času efektivně pořízená mrtvola v kulisách aktuální hrozby blízkovýchodního terorismu. Napětí i akce vydrží až do finále bez jakýchkoliv hluchých míst. Poslední stranu měl autor čistě v duchu izraelských špionů ihned po přečtení spolknout nebo vytrhnout, spálit a popel spláchnout do dřezu. Ne, nesnížím se k tomu, abych vám prozradila konec. Pokud ale knihu přečtete, jistě mi dáte zapravdu, že tohle si žádný kidon fakt nezaslouží.
Kristina Doubravová
Zabijákovo mlčení, Ward Larsen, Domino, 2018
Knihu můžete zakoupit ZDE
