Prý s poctivostí se nejdál dojde. Je pravda, že železničář Tsanko Petrov díky poctivosti došel nejdál, kam mohl. Alespoň obrazně. Že to ale často není nejlepší cesta, nám dokazuje film Glory.
Tsanko mohl být milionářem. Mohl mít všechno, co chtěl. Místo na sebe ale myslel na ostatní, a to ho stálo vše. Přátele, práci, důstojnost a hlavně hodinky Slava. Jediný dar, který mu zbyl po svém otci. Právě banální ztráta „bezcenných“ hodinek spustí sled událostí, které Tsanka přivedou do vězení a ještě mnohem dál. Zní to až nereálně, ale bulharský film Slava (Glory v angličtině), který běží v českých kinech, nás přesvědčuje, že ztratit vše je mnohem snazší, než se zdá.
Vše začíná rutinní prohlídkou kolejí. Tsanko každý den obchází trať a kontroluje matky, kterými jsou upevněny pražce. Na své pravidelné cestě po trati nachází balík s ohromnou částkou peněz. Tsanko se rozhodne částku předat policii, čímž spustí rychlý sled událostí. Ze začátku se chudý železničář stává symbolem národní hrdosti a poctivosti. Získává ocenění ministra dopravy, bohužel při slavnostním ceremoniálu nedopatřením přijde o své hodinky. Těch se tvrdohlavě začne domáhat a tím se stává stále méně pohodlným pro politika a jeho tým, který se snaží ministra dostat z
korupční aféry.
Hodinky, o které Tsanko přišel, jsou symbolem nejen starých hodnot, ale také času, který neúprosně ubíhá nám všem. Pro osamělého Tsanka je přesnost tím jediným, na co se může spolehnout. Ztráta starých hodinek je tak pro něj zbořením základního kamene života. Pro ministra je čas krutým soupeřem na poli ohraničeném mediální kauzou o korupci a blížícími se volbami. Pro jeho šéfku PR oddělení Julii je pak čas ještě neúprosnější. Ta musí bojovat nejen s časem za očištění svého šéfa, ale především s časem ve smyslu biologických hodin.
Není to Tsanko, ale právě Julie, kdo je hlavní postavou filmu Slava. Právě u chladné, vypočítavé a arogantní Julie postupně nacházíme lidskou bytost schopnou cítit, mít strach, toužit. Právě její postava odkrývá, jak umí být společnost neúprosná a krutá. Ze strachu, že by kariérně neuspěla, je schopna ubližovat nejbližším včetně sebe sama. Až příběh Tsanka ji pomůže začít věřit ve vyšší hodnoty, než jsou 
kariéra, úspěch, peníze. Mezitím ovšem právě její tvrdá obranná póza stačí přesvědčit Tsanka, že s poctivostí, vlídností a vírou v dobro nikam nedojdeš.
Brilantně vystavěný příběh natočil manželský pár Kristina Grozeva a Petar Valchanov jako druhý film ze své plánované trilogie. Současně jde i o jejich zatím druhý celovečerní film vůbec. Už teď je ovšem pravděpodobné, že o nich ještě uslyšíme. Samozřejmě spíše na festivalech, než na plátnech velkokin. Slava je typicky festivalovým filmem, který by se v televizi označoval jako film pro náročného diváka. To vůbec neznamená, že by se jednalo o nudný film. Naopak Slava umí pobavit v situacích, kdy by to člověka ani nenapadlo. Ovšem kromě pobavení nabízí divákovi prostřednictvím charakteru a příběhu hlavních postav možnost nahlídnout i do sebe samotného a mnohé, co nám společnost nabízí, umět přijímat nejen se slepou naivitou, ale se zdravou kritikou.
Filmařsky jde o syrově natočený snímek. Bez vizuálních efektů, bez hudby (alespoň já ji nezaznamenal), s civilním herectvím. To vše film přibližuje realitě. Rozhodně se ale nejedná o amatérský snímek. Slava je řemeslně poctivý film, který jako celek umí vtáhnout diváka, který při posledním záběru nechce uvěřit tomu, že film trval hodinu a tři čtvrtě.
Pavel Urík
Slava
Drama
Bulharsko / Řecko, 2016, 101 min
Režie: Kristina Grozeva, Petar Valchanov
Scénář: Kristina Grozeva, Petar Valchanov, Decho Taralezhkov
Hrají: Stefan Denolyubov, Margita Gosheva, Decho Taralezhkov, Milko Lazarov
