Návrat k Šíleném Maxovi se zdá být nejlepším filmovým nápadem letošního roku. Zběsilá cesta je naprostá bomba! Ve všech ohledech film dostál svému názvu, spíš ho ještě stokrát překonal. Není to jen zběsilá a šílená cesta, ale taky naprosto ohromující vizuální zážitek.
Příběh není snadné popsat, protože se hemží novotvary a podivnými jmény, které jsou v českém překladu ještě podivnější. Upřímně řečeno si po jednom zhlédnutí nepamatuju, jak se postavy jmenují. Ale to vůbec nevadí, protože tenhle filmový zážitek se stejně nedá popsat slovy. Hlavním hrdinou je Šílený Max a doprovod mu dělá Furiosa (Charlize Theron). Jejich spojenectví však předchází spletitá cesta. Max cestuje zásadně sám a snaží se v postapokalyptickém světě přežít. Jak sám říká, je těžké určit, jestli je víc šílený on, nebo všichni ostatní. Maxe pronásleduje jeho mrtvá rodina a on si vyčítá, že pro jejich záchranu neudělal víc. Hned na začátku filmu ho zajmou a odvezou do Citadely, kde se má stát transfůzákem – dárcem krve pro dělníky. Po neúspěšném pokusy o útěk to Max vzdává a stává se součástí motorizované armády, která vyjíždí napříč pouští a snaží se dostihnout Furiosu. Ta měla podniknout pravidelnou cestu za zásobami, ale místo toho unesla něco, co patří vůdci Citadely, kterým je Immortan Joe. A tak se z oblíbené válečnice Furiosy stává lovná zvěř. Maxovi se podaří přežít první bitvu a nerad se přidává k Furiose, nakonec se z nich však stanou spojenci na život a na smrt. 
Příběh je sice zajímavý, zdaleka ale nevystihuje zážitek, který vás v kině čeká. Od prvního záběru film boří všechny hranice. Nic není takové, jaké by mělo být. Nic není očekávané, všechno je šílené, drsné, odvážné a vzrušující. Film mocně působí na divákovy smysly a neštítí se ničeho, aby ukázal tu nejšílenější verzi postapokalyptické budoucnosti. Zběsilá cesta překonává všechno, co jsme dosud viděli. Bez přestávky sledujeme stylizovaný svět plný šílených kostýmů, zrůdností, masek, bolesti a rychlých aut. Nic však není ani zdaleka takové, jako v našem světě. Když auta, tak dvoupatrová, obrněná ostny a vyzbrojená kulomety. Když sebeobětování, tak za doprovodu autolaku i mateřského mléka. Když záporáci, tak zrůdy s piercingem v bradavkách. Když hudební doprovod, tak šílený kytarista, kterému z kytary šlehají plameny! Tvůrci při psaní scénáře museli sáhnout do své nejbujnější a nejúchylnější fantazie a kupodivu stvořili něco, co víc baví, než šokoje. Protože ve světě Šíleného Maxe je radost sledovat cokoliv, od brutálních autonehod přes těhotné modelky až po elektrické tornádo. I stručný popis filmu zní – šíleně. Jak jinak.
Zběsilá cesta ale není jen pro otrlé diváky. Je to mistrovský kus filmařiny, udělaný poctivě. A hlavně s chutí. Všechny prvky jsou podřízeny celkovému zážitku, který zůstane pod kůží hodně dlouho. Ačkoliv film na ničem nešetří, není to takový megalomanský projekt, jako třeba Avengers: Age of Ultron. Ani na chvilku nemáte pocit, že se díváte na počítačové efekty. Naopak to vypadá až příliš realisticky, takže mě nejednou napadlo, že za pár desítek let to možná opravdu takhle bude na Zemi vypadat. A vlastně by mi to nevadilo, protože kdo by nechtěl být drsným řidičem obrněného náklaďáku s výkonem 2000 koní a dýkou místo řadicí páky? 
Režisér Miller po letech pochybné filmařiny přišel s něčím tak jedinečným, kompaktním a odvážným, že to působí jako zjevení. Kde se to v tom sedmdesátiletém pánovi vzalo? A proč to nenatočil už dřív, abychom se mohli letos kochat třeba už třetím dílem nové série? Upřímně doufám, že tenhle Max hned tak nedojede. Možná, že Miller čekal na toho pravého Maxe. A bezpochyby ho našel. Málokdo v Hollywoodu se bere tak málo vážně a dokáže svým rolím dodat tak sympatické šílenství, jako Tom Hardy. Ačkoliv toho ve filmu moc nenamluví a vlastně ani moc nenahraje, do své role se hodí perfektně. Věříme mu záchvaty paniky, stejně jako vyšinutost způsobenou roky strávenými o samotě, ale taky upřímný pohled plný pochopení a lidskosti. Film se správně vyhýbá jakýmkoliv upřímným a něžným emocím, a o to víc působí, když se Max na někoho podívá láskyplně. Charlize Theron v roli Furiosy je mu rovnocenným partnerem, protože ani její postava není zrovna prototypem psychicky vyrovnaného člověka. Ale tyhle dvě hvězdy si pro sebe rozhodně nekradou celé plátno. Spoustu prostoru mají také ostatní postavy a žádná z nich není nezajímavá. Ale vychutnat si je musíte jako celek, protože jednotlivě jsou to především stylizované figurky. Velmi příjemně mě překvapil Nicholas Hoult, který s chutí hraje nepříčetnou i sympatickou postavu. Jeho hláška „What a lovely day“ vlastně shrnuje celý film. Ale to musíte vidět.
Samostatnou kapitolu si zaslouží vizuální stránka. Je neuvěřitelné, jak úchvatné záběry můžou vzniknout ve vyprahlé poušti. Konvoj obrněných, vytuningovaných aut působí v kombinaci s pustou krajinou úchvatně. Skvěle se pracuje taky se soumrakem, nocí, rozbřeskem, mlhou a dalšími přírodními úkazy. Nehostinná země je jen velkou dálnici plnou možností, když v ní jezdí zběsilí jezdci, kteří milují rychlost a mají tuhý kořínek. Samotné obrazy jsou tak ztrhující, že ani nemáte čas ocenit všechny ty kostýmy, vychytaná auta, zbraně a další postapokalyptické vychytávky. Velkou část práce odvádí neustálý pohyb, kamera se snad ani na chvilku nezastaví a po většinu času obraz sleduje automobilové honičky v plné rychlosti. I za to patří tvůrcům velký obdiv. Akční scény nejsou jen originální, fascinující, brutální a plné výbuchů – navíc probíhají asi tak v rychlosti 100 km/h. Ale přes to všechno jsou zcela přehledné a úžasně napínavé. Hlavní postavy jsou jen lidi, takže schytávají rány, jako všichni ostatní. A do toho všeho nepřetržitě vyhrává maskovaný šílenec v rudých podvlíkačkách na svoji elektrickou kytaru, a bubeníci buší do svých obřích nástrojů. Je těžké určit, jaká pasáž nebo scéna je nejvíc napínavá nebo vizuálně ohromující. Pro mě osobně to byla ta v bouři, ale každý okamžik, kdy na plátně něco jede, je zárukou skvělé akce.
Film Šílený Max: Zběsilá cesta bych shrnula jako dvouhodinovou jízdu, kde je jen několik málo okamžiků, kdy se divák může v klidu nadechnout. Po zbytek času je přikovaný k plátnu a prožívá jízdu společně s postavami. Film je nabitý pozitivní energií, která se přenáší z plátna na diváka. Vizuální hody překonávají všechna očekávání. Méně než sto procent si tenhle film nezaslouží.
Klára Scholzová
