Na tuto knížku, první díl z trilogie od britského autora Luka Sculla, jsem se opravdu moc těšila. Nadšená hodnocení na přebalu knihy mi jen a jen pozdvihovala náladu do nebeských výšin. Jen co jsem si chtěla vyhledat něco o autorovi, vypadl na mě z internetu komentář ke knize, ve kterém se píše, že autor jen vykradl střípky z nejrůznějších filmů a knih, a poskládal z nich vlastní příběh. Od této chvíle jsem se začínala bát, co mě to vlastně čeká…
K mému rozčarování mi hodně pasáží v knize připomnělo opravdu moc částí z jiných knih a filmů. Sice se jednalo o maličkosti, ale o to více jsem si všech podobností všímala. Zda jsem byla ovlivněna komentářem od anonyma nebo je to opravdu tak, budete muset posoudit sami. Kdybych si ho nevšimla, třeba bych byla taktéž tak uchvácena knihou Temné bratrstvo, jako snad všichni ostatní, kteří se již prokousali téměř 450 stranami tohoto napínavého příběhu.
Po první přečtené stránce jsem byla na velkých pochybách. Mám číst dál a dát knize šanci, nebo ji mám odložit a těšit se na další? Ze začátku mě velice rozčilovalo, že se v knize často opakovalo jedno vztažné zájmeno, to mě vážně rušilo. Ač byl místy velice těžce čitelný text, dala jsem knize naději, protože příběh mě pohltil, aniž bych vlastně sama chtěla. Ale až do konce mi dělalo problém přijmout autorův styl psaní. Popisné pasáže byly psány spisovně, jenomže přímá řeč byla tak moc hovorová, jak jen to šlo. K situacím, osobám a příběhu sice pár hrubých i sprostých slov sedí, ale toto mě nijak neoslovilo.
Příběh se odehrává v době, kdy je země zpustošená a zničená, démoni a krakatoni vylézající z Ďáblova hřbetu likvidují vesnice i s vesničany. Čarodějové a čarodějky, pokud přežili Vyhlazení, přichází o svoji kouzelnou moc, lidé trpí, umírají.
V knize se seznámíme se třemi velkými městy – Dorminií, Thelassou a Přístavem stínů. V Dorminii touto dobou vládne tyranský Magelord Salazar, který si chce násilím, mučením a smrtí podmanit vše. Po ulicích Dorminie neustále pochodují Rudé pláště a náhodně si vybírají nějakého ubožáka, který přijde o život. Ze vzduchu na pořádek ve městě dohlíží Myslisupi. Stačí jen pomyslet na to, že si přejete smrt vládce, a zemřete vy sami. Thelassa je oproti Dorminii rájem na zemi, ale každý, kdo ji mohl vidět, byl ohromený hned dvěma způsoby – nádherou města a tak nějak podmanivě děsivým vzezřením obyvatel. A Přístav stínů? Nebudete mít pořádně ani šanci toto město více poznat, protože hned na začátku knihy je město zničeno.
Doba je to temná a krutá, všude samé nepokoje, schyluje se k nevyhnutelné válce mezi Dorminií a Thelassou, a je jasné, že se najde pár lidí, kteří s touto situací chtějí něco udělat. V Dorminii takto vzniká spolek vzbouřenců, Střepů, velmi zdatných bojovníků, kteří ovšem nesahají ani po pás vlivným Augmentorům, o nichž by se dalo říci, že jsou smrtícími nástroji samotného Magelorda Salazara.
Saša, mladá, ale poměrně drsná slečna, která si lecčím prošla, a mág Vicard, závislý na šňupání bílého prášku, jsou vybráni vůdcem Střepů a vydávají se ve společnosti dvou Horalů – Brodara Kayna a Jereka, na nebezpečnou výpravu s cílem vyřadit z provozu těžbu surového kouzla z Průrvy nářků. V tuto chvíli utíká pryč nejvíc sebevědomý člen ze vzbouřenecké skupiny, téměř do běla rozčilený kvůli tomu, že ho jejich vůdce Garrett neposlal s ostatními. Davarus Cole, to je přeci jméno pro hrdinu, nemyslíte? A ten starý proradný Garrett ho nechá sedět doma jak malého kluka.
Cole žije v mlžném oparu lží a věří, že je předurčen k tomu, aby byl hrdinou. Po svém otci zdědil magickou zbraň, Mageban, kterým může svrhnout vůdce. Sice není doba, která by hrdinství nějak vyzdvihovala či podporovala, ale rozhodně jsou hrdinové potřeba. Cole se oddělí od svých přátel a shoda náhod, jak šťastných, tak nešťastných, jej zavede na Hromové moře. Netrvá to ale dlouho a cesty všech hlavních postav se opět propojí. Sami i společně prožijí velká dobrodružství, utrpí šrámy a ztráty, ale s nadějí pokračují dál a dosáhnou svého cíle.
Jedna věc mě na knize velmi zaujala. Hned na předsádkách knihy je zakreslená mapa území, kde se po celou dobu příběhu s hlavními hrdiny pohybujete. Často jsem se při čtení k této mapě vracela a dotvářela jsem si pomocí ní příběh. Přesně jsem věděla, kde se kdo vyskytuje, jak daleká cesta koho čeká a kdo bude muset čemu čelit.
Čím víc jsem se blížila ke konci knihy, tím víc si mě příběh a charaktery v něm figurující získávaly. Samozřejmě některé z hlavních postav byli otravné a téměř jsem doufala, že je konečně zabijí, ale jsou tu dva muži, díky nimž se budu těšit na další díl – již zmínění horalové Brodar a Jerek. Oba to jsou drsní chlapi, větrem ošlehaní, plni šrámů z minulosti.
Brodar Kayne si prošel peklem, když ho Salazar nechal rok viset v kleci a poté mu před zraky jeho a vlastního syna upálil manželku. S Jerekem, věčně nabručeným vlkem samotářem, se poznal tak, že jej zachránil z hořícího domu. Jerek byl jediný, kdo přežil. Od té doby Jerek doprovází Kayna na jeho cestě, snažíc se mu splatit dluh – záchranu života. Ač na konci knihy svůj pomyslný dluh splatí, tato dvojice se jen tak nerozdělí.
O autorovi: Luke Scull je nadějný britský autor, ovšem živí se jako designér počítačových her. Fantasy román Temné bratrstvo (2013) je hned dvojité poprvé – první díl trilogie a pro autora první vydanou knihou. Tato kniha byla dokonce nominována na cenu Gemmell Awards 2014 (nejlepší fantasy roku, dokonce ve třech kategoriích). Na jaře 2015 vyjde druhý díl trilogie, Sword of the North (Meč severu).
Luke Scull – Temné bratrstvo. 2014. Host. 447 stran
BARU KAMENSKÁ
Úvodní foto: Pixabay.com
