Pět let hledal Lucas (Nikolaj Coster-Waldau) své dvě malé neteře, které po rodinné tragédii zmizely v lesích. Když jsou dívky nalezeny, Lucasovi a jeho přítelkyni Annabel (Jessica Chastain) se obrátí život naruby. Lilly a Victorie přežily celých pět let v malé chatě, živily se pouze třešněmi a chovaly se jako zvířata. Když se podaří je více či méně zcivilizovat, ukazuje se hrůzné tajemství, které si s sebou přinesly. Starší Victoria, které byly v době zmizení 3 roky, se rychle vzpamatuje z živoření a stane se prostředníkem mezi Annabel, která se o dívky musí starat sama, a zlem, které z chaty přišlo. Oproti tomu mladší Lilly, které je 6 let, je děsivé a nevyzpytané stvoření, které si k bytostí jménem „Mama“ vytvořilo velmi silné pouto.
Jak se Annabel vypořádá s rolí matky a se strachem, který prožívá ve velkém prázdném domě, zatímco její přítel leží v kómatu v nemocnici? Jak moc dívky poznamenalo 5 let izolace? A jak překonat zlo, jehož kořeny sahají hluboko do historie?
Mama začíná jinak, než běžné horory, které v dnešní době staví především na brutalitě a vyvražďování mladých krásných lidí. A jinak i pokračuje. Začátek je tak nečekaný, svižný a děsivý, že nasadí laťku hodně vysoko. Otec dvou malých holčiček se podle zpráv z rádia stane vrahem své vlastní ženy a odjede své dcery a sebe zastřelit do chaty v odlehlých lesích. Chata je sama o sobě děsivým místem, ale to, co se v ní stane, je mnohem děsivější. Nevinnost holčiček, které všechny události přijímají s vykulenýma očima a tichou nechápavostí, je v ostrém kontrastu s přítomností monstra, které diváky děsí od začátku až do konce. Přitom skutečnost, že monstrum dětem zachránilo život, otevírá zcela novou kapitolu hororového příběhu. Následná scéna nalezení holčiček, které běhají po domě po čtyřech vyhublých končetinách, je také velmi působivá. A tím všechno teprve začíná. Jak si s takovým dechberoucím úvodem poradil zbytek filmu?
I v následujících minutách je příběh rozvíjen neokoukanými zvraty a uvěřitelným chováním postav. Jako hlavní dospělá postava se kupodivu ukáže přítelkyně Lucase, což je strýc holčiček. Annabel je rockerka, která nechodí pro nadávku daleko. Nejradši se stará jen sama o sebe, a proto je pro ní docela šok, že je po Lucasově noční nehodě na schodech nucená s problémovými dívkami žít. Starat se o dvě normální holčičky by takový problém nebyl, ale Victoria, Lilly, a obzvlášť to, co s nimi do domu přišlo, jsou zdrojem nepochopitelných a strašidelných událostí. Annabel se tak nemusí vypořádat jenom s komplikovaným vztahem k nevlastním neteřím, ale i ke zcela obyčejnému strachu, který se vkrádá do jejích snů, nocí i dní.
Atmosféra strachu a nejistoty panuje ve filmu skoro pořád a není to vůbec špatné. Annabel je k většině věcí lhostejná, a tak má skoro neviditelná příšera dost prostoru k návštěvě dívek. Potenciál čtvrté osoby ve velkém cizím domě je plně využit, i když by vůbec neškodilo víc takových scén, jako když Annabel mluví k postavě pod dekou, s jistotou, že je to jedna z holčiček, a potom zjišťuje, že obě holky jsou dole v kuchyni. Strach je budován nehledě na klasické hororové prostředky. Obyvatelky domu sledujeme ve dne i v noci a při zcela běžných úkonech. Noc neznamená, že uvidíme spoustu lekaček, a den není chvílí oddechu. Postavy jsou likvidovány zcela nečekaně, a naopak když čekáme násilí, nedostaneme ho. Nejdůležitější totiž není děs, ale složitá cesta, kterou si k sobě hledají děti a Annabel. Mysteriózní zápletka je místy víc, místy míň důležitá, ale úplně to stačí. Sledovat ženu, která netuší, jak se chovat k asociálním dětem, je stejně zábavné a mrazivé, jako sledovat létajícího ducha.
Kromě chytré práce s kamerou, zvukem a lokacemi je hlavní předností herecké obsazení. Obě holčičky jsou ve svých rolích dokonalé, což je obzvlášť u mladší z nich obdivuhodné. Režisérské vedení muselo být bezchybné, protože v tak malé osůbce se snad ještě nemůže projevit herecké nadání. Lilly je tak bezprostředně děsivá a zvířecí, že je každý pohled na ni sám o sobě hororem. Starší Victoria je taky skvělá, každý její pohled mluví sám za sebe a tahá za srdce. Dobrým partnerem i soupeřem je jim Jessica Chastain, která je však až příliš okatě přetvořená v drsnou potetovanou rockerku. Emoce jsem jí uvěřila, řetězy a tetování nikoliv. Její kostým je naprosto zbytečný, lhostejnost k úloze matky by se hodila spíš k její přirozené jemnosti. 
I vedlejší role jsou zajímavé a pečlivě zakomponované do příběhu. Postava Lucase, který očekává od své přítelkyně stejně velkou lásku k neteřím, jako sám cítí, zapálený psycholog, který dívky vyšetřuje, nebo stará paní z archivu. Všechny postavy jsou dobře vyvážené a mají přesně tolik prostoru, kolik mají mít.
Jediná vada na kráse je konec, který se bohužel nedokázal vymanit ze škatulky kýčovitých, zbytečných a rušivých hororových konců, které celý dojem kazí. Konec mě opravdu zklamal. Ne kvůli přítomnosti příšery, která byla celou dobu tak chytře skrývána a odhalována. Ale kvůli ždímání emocí, které jsou po tak realistickém a dobře zahraném dramatu naprosto nepatřičné a zbytečné. Proč? Proč si tvůrci sami pod sebou podřezali větev? Je to škoda, podařený konec by si klidně vysloužil pro celý film nejvyšší hodnocení. Ale i tak je Mama příjemnou změnou po masakrech, hostelech, upírech, zombících a japonských předělávkách. Španělsko opět vneslo do žánru svěží vítr. Ne sice tak svěží, jakým byl Faunův labyrint, ale přece jen dost jiný. V tom nejlepším slova smyslu.
Mama
Španělsko / Kanada, 2013, 100 min
Režie: Andres Muschietti
Hrají: Jessica Chastain, Nikolaj Coster-Waldau, Javier Botet, Megan Charpentier, Daniel Kash
Klára Scholzová
hele ja sem mama uz videla a nic moc doporucuji hori maji oci