Napjatě očekávaný vrcholný souboj Dobra se Zlem, analogie biblické osudovosti a epické znovuzrození snad nejslavnějšího hrdiny v historii Země (a Kryptonu). To vše a mnohem víc v sobě skrývá poslední blockbusterové dítko tria Zack Snyder – Christoper Nolan – David S. Goyer. Duchovní otcové příběhů jako Watchmen, obdivované trilogie o Netopýřím muži nebo Počátek snesli do amerického prostoru legendu z nejzářivějších – za dunivého doprovodu mistra Zimmera uvádí na scénu samotného Supermana, Muže z oceli.
Právě příběh mimozemského zachránce po desetiletí bezezbytku naplňuje standardy slova „ikonický“. Skrývá v sobě mnoho odstínů, kterými jsme začali pojmenovávat lidské jednání.
Sklon k povrchnímu bohémství, trpké pýše a nepoučitelnosti z vlastních chyb na jedné straně pomyslné linie. Na druhé straně ale touha poznávat zakázané, schopnost nevzdávat se svých snů ani pod náporem těžkostí a všudypřítomná, v každé bytosti hluboce zakořeněná víra ve šťastné konce, které jsme si navykli říkat „naděje“.
Režisér Zack Snyder vzal košatý a mnohotvárný pojem naděje a umně jej minimalizoval do jediného písmena. Písmena, z něhož se stal jeden z nejslavnějších symbolů, trademark boje za svobodu, ideál humanity.
Komiksový žánr, zdá se, nabírá na publicitě a oblíbenosti v řadách široké divácké i kritické obce, poslední komerční úspěchy trilogie o Netopýřím muži či Avengers netřeba šířeji rozepisovat. Na komiksové megafilmy se zkrátka chodí a ještě nějakou dobu chodit bude. Dalším oblíbeným tématem v továrně na sny je ‚reboot‘. V době dnešní recyklace touha po nových nápadech ustupuje snaze vylepšovat a znovu předělávat osvědčená díla, postavy a příběhy. A stejně, jako se renesance nevyhnula Batmanovi, tak nyní potkává i jeho o pár let staršího praotce.
A kdo by měl navázat na obří úspěch příběhu Bruce Waynea, když ne muž, který stál za jeho zrodem? Od kritiky do nebes vynášené temné ságy se Christopher Nolan rozhodl podívat ještě výš a předložil společnosti svou vizi vzdáleného vesmíru planety Krypton. Snad aby nezasáhl do dvou univerz najednou, posadil po svůj bok režiséra Zacka Snydera. Jeho jméno sice v nadšencích ocelového muže nevyvolávalo salvy nadšení, přesto se Nolan ukázal jako výtečný architekt. Začal základním půdorysem – scénářem svého batmanovského vypravěče, Davida S. Goyera. Výsledný scénář je předobrazem vyznění celého filmu: ruší zavedené mechanismy a klíčové motivy vsazuje do rádoby reálných rámů. Slovo rádoby je jistě na místě. Už na počátku batmanovské trilogie byla na tvůrčím týmu zcela patrná snaha o co možná nejvěrnější zachycení skutečnosti, o maximální možnou stylizaci v realitě.
V tomto bodě se sice nachází největší prostor pro um pánů Nolana s Goyerem, na druhou stranu se snadno může stát šikmou plochou. Velmi snadno se totiž snaha skloubit pohádkové motivy mimozemského života s běžnou realitou všedních pozemských dní může převrátit do křečovitých a nelogických situací. Svázanost touhou po reálném vyobrazení nereálna se může jevit jako negativum. Na druhou stranu, při každém pohledu na hrdinovo „S“ se ten malý nadšený komiksový fanoušek ve mně probudil a začal skandovat. Upřímně, kdo z vás jde do kina na příběh mimozemšťana s pláštěnkou a očekává logiku všední skutečnosti? Já taky ne.
Goyer nepostupuje dle zavedených jednotlivostí, naopak pracuje s retrospektivou a ‚skáče‘ v ději stejně, jako Superman při prvních pokusech o létání. To má v zásadě dva účinky. Prvním z nich je riskování dojmu roztříštěnosti, neucelenosti děje. Tím druhým je ale jisté novum, které Goyer s Nolanem do příběhu přinášejí: vyhýbají se totiž zavedeným klišé z minulých filmů a staví své vlastní. Boří ikonické scény a nahrazují je vlastními. Ať už první seznámení Lois Lane, poslední chvíle Jonathana Kenta, nebo i takový detail, jako obsazení „černého“ (promiňte mi ten nekonformní výraz, který se zde ale přímo nabízí) Laurence Fishburna do role Perryho Whitea.
Zamýšlená okázalost se probouzí již díky důrazu na kulisy, vypiplané s chirurgickou přesností švýcarského hodináře v kombinaci s velkolepými scenériemi. Vše se projevuje zejména v práci s univerzem Kryptonu. Snad žádné dosavadní zpracování supermanovského mýtu nedávalo tak silný akcent na propracovanou mytologii domovské planety hlavního hrdiny. Teprve až Snyderova verze vynesla záhadnou planetu z nejasného pozadí na přední místo a dala jí pevné obrysy s jasným osudem. Tklivý podtext politických rozbrojů, revolučních snah hlavních aktérů i jaderné hrozby jsou ostatně předobrazem globálních problémů, s nimiž se potýkají i naše pozemské národy. Cit pro detail schopný vyprávět příběh beze slov je patrný snad z každého záběru Kryptonu, jehož zázemí se pomalu blíží Cameronově toposu Avataru. Tvůrčí tým si dal opravdu záležet na originalitě každého kostýmu, jasně odlišujícího jednotlivou hierarchii.
Osud představitele Supermana se často setkával se zájmem médií i veřejnosti. Tragické zdravotní postižení Christophera Reevea, nijak oslnivá herecká kariéra Toma Wellinga nebo Deana Caina. Ani Brandon Routh po svlečení pláštěnky příliš neprorazil. Snaha zobrazit dokonalost jako by byla smrtelníkům odepřena – limity jsou zkrátka lidským fenoménem. Zlomí toto prokletí Henry Cavill? Ztvárněním ikonické postavy k tomu má rozhodně nakročeno. Jeho postavě Supermana sice chybí nadhled a špetka humoru, přesto nastíněnou pozici ztvárnit dokázal. S kamennou tváří cizince, který je rozpolcen mezi dva světy, spodobňuje touhu najít své místo s vědomím vyššího poslání.
Poslání, které mu vytyčili vlastně oba dva otcové. Jor-El se chlubí australským přízvukem Russella Crowea, který se ujímá brandovského odkazu s grácií i osudovostí. Úvodní sekvence z planety Krypton se nese především v jeho vnitřních rozporech vzhledem k tomu, co je správné a nesprávné. Nakonec však zvítězí otcovská láska, kterou zakončuje monologická předpověď synova osudu. Nejinak je tomu u adoptivního otce, Jonathana Kenta. Svou tvář mu propůjčil bývalý představitel amerického patriotismu, oscarový Kevin Costner. Dává-li Jor-El Supermanovi rozměr dokonalého otce, který udává jeho životní směr, Jonathan Kent tvaruje svého „syna“ v rámci lidskosti a snaží se mu jeho cestu objasnit.
U komiksů bývá zvykem, že film je natolik kvalitní, jak kvalitní je také hlavní záporná postava. Toho se drží i Snyderův Michael Shannon coby odvěká Supermanova nemesis, generál Zod. I jeho postavě věnuje režisér dostatek prostoru, aby odkryl nejen jeho známou anabázi na Zemi jako takovou, ale i předešlé osudy a klíčové pohnutky jeho vzpoury. Rodák z Kentucky svou vizáží přímo vybízí k podobně záporným rolím, zde dostává kýžený prostor pro brilantně zahrané tažení za pomstou.
Energie ze Zoda přímo srší a vzájemný souboj s bývalým spoluobčanem je jedním z vrcholů filmu. Akce ostatně vždy šla Snyderovi velmi dobře, vzpomeňme si například na vychvalovanou „Třístovku“ či Sucker Punch. Žádné rádoby efektivní zpomalovací záběry, Snyder prostě nechává dva mimozemšťany naplno rozvíjet svůj potenciál a boří vše, co se mu namane pod ruce. Po vzoru Avengers se jedná o důstojně zakončený příběh, jehož vyvrcholení je sice předem jasné, stále však dechberoucí.
Nakonec bych se rád zastavil u soundtracku Muže z oceli. Tím byl, podle očekávání, pověřen mistr ve svém oboru, Němec Hans Zimmer. Ten se etabloval mezi elitou již poměrně dávno, přesto je zájem o jeho díle snad stále větší. Málokterý hudební skladatel si může dovolit „recyklovat“ svá předchozí díla tak, aby z nich skládal díla ještě proslulejší. Což se Zimmerovi opět daří na výbornou. Jemný klavírní motiv dotváří epické vyznění filmu a postupně graduje až k nebeským výšinám. K výšinám, kam právoplatně patří.
Velkolepé zrození snad nejslavnějšího hrdiny historie planety Země sice několik částeček Kryptonytu oslabuje, stále se ale jedná o v mnoha směrech nejemotivnější příběh mimozemského hrdiny. Akční sekvence Zacka Snydera jsou důstojnou protiváhou k pečlivě seřízenému příběhu, který famózně diriguje orchestrální mistr Zimmer.
Charlie Brown
Muž z oceli
Akční / Dobrodružný / Fantasy / Sci-Fi
USA / Kanada / Velká Británie, 2013, 143 min
Režie: Zack Snyder
Scénář: David S. Goyer
Kamera: Amir M. Mokri
Hudba: Hans Zimmer
Hrají: Henry Cavill, Amy Adams, Russell Crowe, Diane Lane, Kevin Costner, Michael Shannon, Dylan Sprayberry, Antje Traue, Harry Lennix, Christopher Meloni, Laurence Fishburne, Ayelet Zurer, Michael Cerveris, Rebecca Buller, Michael Kelly, Richard Schiff, Tahmoh Penikett, Joe Minoso, Mackenzie Gray, Christina Wren
