Občas se to stane. Jdete do kina na komedii a po chvíli vám tuhne úsměv na tváři. Z kina odcházíte s napuchlýma očima od pláče a ten rozhodně není od smíchu. Chcete konkrétní případ? V současné době ho můžete vidět v tuzemských kinech pod názvem I dva jsou rodina.
Proč to vůbec tvůrci dělají? Nalákají nás do kina pod příslibem bezstarostné komedie a jen co se rozkoukáme, začnou nám servírovat jedno existenciální téma za druhým. Zmatený divák pak odchází z kina pod dojmem, jak skvělou komedii viděl, protože měla přesah a nebála se pustit i do citlivých témat. To si tvůrci opravdu myslí, že na to zase skočíme? Dobrá, tak ještě pro tentokrát ano, přesto si neodpustím rýpnout.
I dva jsou rodina mě překvapil. Témata, kterými se zabývá, jsou silná a způsob, jakým je tvůrci podávají, na mě skutečně fungoval. Jenže to není nic nového. Vlastně jde o citové vydírání pomocí roztomilé holčičky, podmanivé hudby a správným dávkováním emocí. Skoro se zdá, že jde o dokonalý film, jeho problém je ovšem v tom, že se tvůrci drží zaběhnutých postupů a jejich pohled je příliš jednostranný.
Film vypráví příběh pohledem Samuela (Omar Sy). Ten si zprvu užívá plnými doušky bezstarostného života svobodného mládence až do chvíle, kdy je nucen převzít zodpovědnost za jedno ze svých nezávazných milostných dobrodružství v podobě tří měsíční holčičky. Původně jsem očekával, že film bude těžit z komičnosti situace, kdy nedospělý muž musí ze dne na den čelit nástrahám mateřství. Nástrahám, o nichž nikdo z nás neměl ponětí, dokud jsme nestali rodiči. Slyšeli jsme o nich, viděli je okolo sebe, měli pro ně spousty moudrých a nevyžádaných rad, ale v tváři v tvář realitě nikdo z nás netušil, co dokáže udělat s námi jeden jediný úsměv dítěte. Nebo jeho tříhodinový pláč. Taková změna, jakou je mateřství, přináší mnoho situacích, které jsou z vnějšího pohledu velmi komické. Jenže prvotní roky vzájemného života Samuela a jeho dcery Glorie tvůrci natočili formou zrychleného klipu a jejich příběh můžeme sledovat, až když je Gloriei osm. V té
chvíli se v jejím (a Samuelově) životě znovu objevuje Kristin, Gloriina matka.
První část filmu, která nás seznamuje se Samuelovým životem společně s jeho dcerou, je před příchodem matky skutečně ztřeštěnou úsměvnou komedií. S příchodem Kristin se věci začnou rychle měnit. A to nejen v plátně, ale i pro diváky. Tvůrci se sice ještě snaží točit odlehčenou komedii, ale ta je značně upozaděna tématy lži, zrady, odpuštění i smrti. Divák je nemilosrdně atakován dojemným kýčem až do konce filmu. Tam naštěstí tvůrci poleví a odlehčí celé vyznění smířlivým přijetím života i s jeho nejtragičtějšími událostmi.
Nabízí se srovnání s dramatem Kramer vs. Kramer z roku 1979. Slavný snímek s Dustinem Hoffmanem a Meryl Streepovou popisuje soudní spor rodičů o syna, kterého matka kdysi opustila. Jestliže tématem jsou si filmy podobné, kvalitou zpracování je na tom I dva jsou rodina o poznání hůře. Především proto, že je celý film zaměřen pouze na Samuela. Kdykoliv se na scéně objeví Kristin, máte chuť ji poslat tam, kam před osmi lety odešla. Těžko sympatizovat s postavou Joann Kramerové, ale každý, kdo má dítě, si asi uvědomuje, jak osaměle zoufalé umí mateřství mnohdy být. Film toho rodiče, který dítě opustil, nekritizuje a tím vytváří onu nepříjemnou atmosféru zoufalosti a bezradnosti, která z Kramer vs. Kramer dělá jedno z nejlepších dramat ve filmové historii.
Omar Sy je dobrý herec, tvůrci ovšem chtěli vytěžit maximu hlavně z jeho komického talentu. Kdyby stejně prostoru jako jemu dali i postavě Kristin, filmu by to pomohlo být víc objektivní. Pravděpodobně by se už vůbec nedal nazvat komedií, ale divák by nebyl zbytečně zmatený a hlavně by šlo o film, který by si dokázal zapamatovat. Takhle je I dva jsou rodina jen dalším snímkem, u kterého si hezky popláčete, ale za pár dní si už nebudete pamatovat ani jména hlavních hrdinů. Jméno Kramer mě ale provází už dobrých 20 let.
Pavel Urík
I dva jsou rodina
Demain tout commence
Komedie / Drama
Francie / Velká Británie, 2016, 118 min
Režie: Hugo Gélin
Hrají: Omar Sy, Clémence Poésy, Antoine Bertrand, Gloria Colston, Anna Cottis a další.
