Ať už jej máte rádi, nebo ne (někdo ho nemůže ani vystát), musíte uznat, že Tom Cruise je jednou z posledních akčních hvězd současné kinematografie. Ano, zařadil se mezi gumáky, podobně jako Craig už nemůže na své nafouklé tváři hýbat mimickými svaly (Kdo však kromě Eastwooda dnes v Hollywoodu není?), ale v době, kdy v Hollywoodu už nejsou k mání žádné filmové persony, a už vůbec ne v akčních filmech, on stále vyčnívá a obětuje svůj život pro naši zábavu. Musí být masochista, protože my si užíváme jeho bolest, jeho někdy až reálná zranění, jeho kousky, u nichž hrozí nebezpečí smrti. Ale on to dělá rád a nikdo mu v tom nemůže zabránit. Vyskakuje z letadla, leze na nejvyšší budovu světa, létá tryskáčem. Od Top Gunu až po Na hraně zítřka se drží na vrcholu potravního řetězce akčního žánru už mnoho desetiletí. A ještě neskončil. Dokonce se proslýchá, že Cruise natočí film ve vesmíru. Nedivil bych se, kdyby takovou ambici měl.
Jeho nejnovějším projektem je další díl jedné z nejslavnějších akčních sérií na světě – té, která ho proslavila jako agenta, kaskadéra a odvážného herce. Mission: Impossible – Odplata část první. Christopher McQuarrie se dostal k režijnímu kormidlu v roce 2018 s dílem Mission: Impossible – Fallout. Po oživení franšízy v roce 2010 se z těchto filmů staly stálice akčního žánru, až se zdálo, že každý z nich nás dokáže vždy překvapit a zapůsobit na nás jak po technické stránce, tak v diváckých žánrových očekáváních.
Zdá se, jako by každý díl měl v zádech nějakou výzvu. Nové skvělé kulisy, takové, které jsme ještě neviděli. Navíc tvůrci MI používají co nejmenší množství CGI – soustředí se na syrovou krásu kompozice a choreografie, aby wow faktor zanechal v divácích výrazný dojem. Cruisova závislost na natáčení filmů pro největší myslitelné plátno a McQuarrieho novátorství nás znepokojuje a přitahuje zároveň. Takže zůstává zásadní otázka, dostojí první část Odplaty úspěchu předchozích dílů? Nebo?
MI Odplata První díl se soustředí na Ethana Hunta (Cruise), který čelí neodvratnému protivníkovi, jenž jako by v tuto chvíli do jisté míry útočil i na naši vlastní realitu: mocné umělé inteligenci jménem Entita. Co je na této umělé inteligenci tak nebezpečného? Jak upřesňuje Huntův šéf Eugene Kittridge (Henry Czerny), dokáže vymazat pravdu, jak ji známe – manipulovat se všemi aspekty naší reality v plně digitálním světě. Hunt neví, jak této situaci čelit, a už vůbec ne, jak jí čelit sám. Rozhodne se tedy dát dohromady skupinu IMF, aby zabránila lidem, kteří stojí za tímto pohlcujícím algoritmem, v rozvratu existence, a proto začíná celosvětová honba za dvěma částmi klíče, který by mohl Entitu zneškodnit. Jak všichni víme, pro Hunta a spol. to nebude snadné. Existuje spousta nepřátel, kteří budou chtít zničit jeho nebo lidi kolem něj, aby se ujistili, že osoba stojící za A.I. dostane, co chce.
Musí bojovat proti Gabrielovi (Esai Morales) – poslíčkovi A.I., který ovšem nepatří mezi nejstrašidelnější záporáky série, je poněkud prkenný. Huntovi však zase pomáhají lidé z jeho minulosti, nám již dobře známá Ilsa Faustová (vždy fascinující Rebecca Fergusonová) a nová Hunt girl – elektrizující Grace Hayley Atwellová. Shodněme se, že jednou z nejlepších věcí na nové Mission: Impossible je výběr silných žen hrdinek, které nás z plátna magnetizují. Narozdíl od mnoha blockbusterových sérií věnovala M:I vždy dostatek času vývoji svých postav, aby se mohly chvíli ocitnoutv centru pozornosti bez ohledu na postavení své role. Pokud však jde o ženy, ty ze sebe vydají všechno v každé scéně, do které se dostanou. Některé z nejlepších částí příslušných akčních scén jsou otiskem jejich nezbytných rolí. Bez nich se žádný film neobejde. A McQuarrie se spoluscenáristou Erikem Jendresenem to vědí – dbají na to, aby dramatické oblouky ženských postav, ačkoli nechávají prázdná místa pro další díly, byly vypilované a měly emocionální váhu.
Vzhledem k tomu, že hlavní antagonista je bez tváře, vede to ve srovnání s ostatními McQuarrieho díly k většímu zaměření na špionážní hry. Hry, které si Entita a její stoupenci vymyslely, Hunta psychicky zraňují, protože je jejich hlavním terčem. Entita ví, že Huntovi záleží i na osudu jeho blízkých. Jeho instinkt mu říká, že má sledovat především misi. Zároveň se srdceryvně obává, co by se mohlo stát s jeho týmem a spojenci. Co považuje za důležitější? Musí se rozhodnout; ať už si Hunt vybere jedno, nebo druhé, čeká ho velká oběť. Zatímco běžní diváci by si mohli první díl odplaty pustit kvůli akci a napětí, v Huntovi se nově objevuje napětí, které stoupá díky jeho deklarované lidskosti a téměř „superhrdinských“ očekáváních jeho postavy.
McQuarrie střídá neustálý adrenalinový příval Falloutu s vyprávěním zaměřeným spíše na strach a obavy o možnost ztráty jeho blízkých. Ačkoli se záblesky těchto emocí objevily už během druhé MI, zde jsou přítomny mnohem více. Což mění tempo filmu. A na to, že se jedná o sedmý díl série založené na televizním seriálu, je třeba Tomu Cruisovi a spol. přiznat, že si udržují kvalitu a překvapují nás na konci každé scény. Samozřejmě dalším z nejvýznamnějších zjevení tohoto filmu jsou jeho akční scény, v nichž jde o život, zejména vlaková sekvence v posledním dějství. Plná žánrové podívané, všichni do ní dávají všechno – je vidět jejich snaha, aby každá vteřina působila realisticky. V každém nárazu, modřině, úderu nebo kopu cítíte sílu a dopad. Tam, kde většina akčních filmů scény končí, Cruisova parta teprve začíná. Až parodická scénka ve Fiatu v centru Říma neustále posouvá hranice, kdy si říkáte, to už musí skončit, kam to může ještě vést? Třešničkou na dortu je Cruise vyběhnuvší s volantem v ruce do ulice. Je to asi nejdelší komediální scéna z MI série. A ženská hrdinka tu hraje výraznou, i když ne přiliš superhrdinskou roli.
Závěrečné scény s řítícím se vlakem také překračují okamžik, když si režisér většinou řekne, tak to už by stačilo. Ne, jako dva malí kluci, kteří si zábavu chtějí užít a nikdy neskončit, dostavují se další levely. Ve finálních scénách jsem objevil inspiraci v herní sérii Uncharted, v které jsou celé sekvence v postupně upadajících vagónech vlaku.
Stejně jako u Johna Wicka: Kapitola 4 se tento film vyžívá v tom, že divák může cítit bolest hlavní postavy. To je něco, co se mnoha filmům akčního žánru nedaří. Právě proto jsou ty, které se postarají o to, abyste cítili utrpení, těmi, nad kterými budete nejvíce přemýšlet. Stačí, když se najdou lidé jako Cruise a McQuarrie, kteří chtějí divákům zprostředkovat zážitek, který ještě nezažili a zase posunout hranice žánru nebo spíše překonávat své hranice očekávání a neocitnout se už za hranou nechtěné sebeparodie. A to i přes naivní a nepříliš sofistikovaně promyšlenou zápletku s umělou inteligencí. Alespoň objektem zájmu je načasování filmu přesné – o ničem jiném, než o revoluci v AI se dnes nemluví.
Kubin
